No, nemusí se vám to zdát, ale je to tak. Dnes je Mezinárodní den štěstí. A k tomu ještě první jarní den. První den jara, kdy nesmíme pořádně chodit ven, kdy rouška přefiltruje první vůni země po probuzení. A takových dnů nejspíš zažijeme tohle jaro ještě pár.
Zavřeni ve svých home officech, připojeni nejmíň hodinu dvě denně na videocallech a vcucáváni z reality obrazovkami všech možných typů máme přece jenom možná trochu víc času přemýšlet. O tom, jak jsme fungovali před útokem agresivního viru. O tom, jak fungoval a funguje svět. O tom, jestli, až tahle podivná doba pomine, bude fungovat a točit se stejně jako předtím, nebo se něco změní. Jestli se nějak změníme my.
A možná máme přece jen víc času taky přemýšlet o tom, jestli jsme šťastní. Doma, v práci, v životě.
To musí zodpovědět každý sám.
Ale my, kdo žijeme v téhle zemi, prostě štěstí máme. Dává nám pro to štěstí totiž dobré podmínky a šance. A měli bychom si to připomínat nejen na Mezinárodní den štěstí, který, kdybyste to nevěděli, se letos slaví už počtrnácté. A má oslavovat štěstí jako základní lidské právo.
Nejsem si tímhle slovním spojením – právo na štěstí – úplně jistý. Jistý si ale jsem tím, že žijeme ve šťastné zemi, kde možná někde chybí roušky, kde je ve spoustě věcí bordel a kde přepis premiérovy řeči budí smích a záznam prezidentova projevu stud.
Ale pořád je to země svobodná, relativně bohatá, zdravá. Země, která má kliku na místo, kde leží, a na geny, které nosí.
Tenhle Mezinárodní den štěstí mimo jiné vyzývá, aby každý člověk teď 10 dní v kuse intenzivně přemýšlel o tom, co ho dělá šťastným. K tomu máme zrovna teď skvělou příležitost! Kdy jindy bychom to mohli zkusit, když ne teď? Přemýšleli jste o tom fakt někdy soustředěně? Možná to něco změní.
A taky vyzývá k pro mě lehce ezoterickým věcem jako k pětiminutovce soustředěného dýchání nebo meditace denně. I na to máme teď spoustu času, třeba to taky zkusím.
Stejně tak máme najednou víc času na učení s dětmi (jasně, v glose příští pátek nebo spíš už v pondělí tohle odvolám), na vaření, na čtení. Na svoje blízké, kteří jsou dostatečně blízko na přenos čehokoli. Máme čas na telefon s blízkými, kteří jsou dál, než dovoluje karanténa.
Takže, první jarní den mám alespoň za sebe tohle zjištění. Dostali jsme darem čas. A taky máme vážně vlastně pořádnou kliku. Máme prostě štěstí.
A abych se vrátil ke své glose ze včerejška, jdu si na to štěstí připít. Dáte si taky?