Existují určité fráze, které v práci říkat nemůžete. Mají totiž zvláštní moc: po jejich vyslovení budete vypadat neschopně, i kdyby to stokrát nebyla pravda. A co hůř – jakmile vám jednou uklouznou, nebudete je moct vzít zpět.
Nemluvím tady o šokujících přeřecích, lechtivých vtípcích nebo politicky nekorektních faux pas. To totiž nejsou jediné způsoby, jak ze sebe udělat hlupáka. Pro ojedinělý výstřelek mají navíc lidé často pochopení. Mnohem víc škody dokážou naopak napáchat ty nejmenší poznámky, které používáme skoro bez rozmyslu.
Tak schválně, kolik jste jich od kolegů v poslední době slyšeli nebo je sami řekli?
- „To není fér.“
Každý ví, že život nebývá fér. Větou To není fér ale jako byste naznačovali, že si myslíte, že život by měl být fér. A díky tomu budete působit nevyspěle a naivně.
Pokud nechcete vypadat hloupě, držte se faktů a zůstaňte konstruktivní. Například můžete říct: „Všiml jsem si, že jste Anně přidělili velký projekt, o který jsem měl zájem. Můžete mi vysvětlit, co vás vedlo k vašemu rozhodnutí? Chtěl bych vědět, proč si myslíte, že nejsem vhodný kandidát, a co na sobě můžu do budoucna zlepšit.“ A ne, že to Není fér.
Čtěte také: 12 věcí, které byste na sebe v práci nikdy neměli prozradit
- „Takhle se to dělalo vždycky.“
Technický pokrok urychluje změny zhruba každý půlrok a taky se neustále objevují noví lidé, kteří o věcech přemýšlejí jinak než vy. Když řeknete Takhle se to dělalo vždycky, tak docílíte nejen toho, že budete vypadat líně a imunně vůči změně, ale taky možná toho, že váš šéf začne uvažovat, proč se sami nesnažíte věci vylepšit. Pokud doopravdy děláte věci tak, jak se vždycky dělaly, tak si buďte jistí, že už existuje lepší způsob, jak na ně.
- „Žádný problém.“
Když vás někdo o něco požádá nebo za něco poděkuje a vy mu odpovíte Žádný problém, je to, jako byste naznačovali, že jejich požadavek by mohl být problém. Lidé pak můžou získat pocit, že po vás chtějí něco, co by neměli.
Místo toho byste měli ukázat, že to pro ně uděláte rádi. Odpovězte proto: „Bylo mi potěšením“ nebo „Rád se o to postarám“. Jde sice jen o nepatrný rozdíl ve vyjadřování, ale efekt je naprosto odlišný.
- „Asi se ptám hloupě…“
Tato věta vám okamžitě ubere na kreditu. I kdyby po ní následoval skvělý nápad, naznačujete, že máte nedostatek sebevědomí.
Nebuďte svým největším kritikem! Pokud nevěříte tomu, co říkáte, nebudou tomu věřit ani ostatní. A jestliže něco opravdu nevíte, tak radši řekněte: „Momentálně nemám tuto informaci, ale jakmile ji zjistím, dám vám vědět.“
Čtěte také: Považujete formality v práci za přežitek? Omyl. A dobří šéfové to vědí
- „Potrvá to jen chvilku.“
Když řeknete, že něco potrvá jen okamžik, bude to podrývat vaše schopnosti a okolí akorát bude mít pocit, že věci uspěcháváte. Raději řekněte, že to nebude trvat dlouho.
- „Pokusím se.“
Stejně jako slovo myslím, zní pokusím se poněkud nezávazně a naznačuje, že úplně nevěříte tomu, že úkol dokončíte. Důvěřujte svým schopnostem. Pokud budete požádáni, abyste něco udělali, tak prostě odpovězte, že to uděláte, nebo alespoň nabídněte alternativu. Ale neříkejte, že se pokusíte, protože to by znělo tak, že se nepokusíte dostatečně.
- „Je líný/neschopný/blbec.“
Nedělejte poznámky o svých kolezích před jinými kolegy. Pokud jsou vaše postřehy oprávněné, všichni o nich beztak už vědí, takže není třeba na ně dále poukazovat. Pokud jsou neoprávněné, nakonec budete vypadat hloupě vy.
V pracovním kolektivu jsou neslušní nebo neschopní lidé vždy a pravděpodobně to o nich všichni vědí. Pokud nemáte pravomoc je nějak změnit nebo vyhodit, tak zdůrazňováním jejich neschopnosti nic nezmůžete. Jenom docílíte toho, že si o vás ostatní budou myslet, že se snažíte sami sebe postavit do lepšího světla.
Čtěte také: Proč si úspěšní lidé na poradu nikdy neberou telefon
- „Tohle nemám v popisu práce.“
Kvůli této často sarkastické frázi z vás budou mít ostatní pocit, že jste ochotni vykonávat jenom to, co stačí k tomu, abyste dostali plat. Pokud vás váš šéf požádá o něco, co pro vaši pozici považujete za nevhodné, je i tak nejlepší to prostě udělat. A až potom si promluvit o tom, co máte na starosti – jestli popis vaší pozice nepotřebuje aktualizovat. Díky tomu se u nadřízeného zviditelníte a ujasníte si, co byste měli nebo neměli dělat.
- „To není moje vina.“
Nikdy není dobrý nápad svalovat vinu na někoho jiného. Buďte odpovědní. Pokud máte v něčem, co se úplně nevydařilo, jen sebemenší roli, tak to přiznejte. Pokud ne, nabídněte objektivní a nezaujaté vysvětlení. Držte se faktů a nechte svého šéfa a kolegy dojít k vlastnímu závěru, kdo nese vinu.
V momentě, kdy na někoho začnete ukazovat prstem, budete před ostatními vypadat jako ten, kdo nehodlá odpovídat za své činy. A to lidi znervózňuje. Docílili byste jen toho, že s vámi nikdo nebude chtít spolupracovat a že budete první, koho budou obviňovat, až se něco pokazí.
- „To nemůžu.“
To nemůžu zní ostatním jako To neudělám a implikuje to pouze to, že nejste ochotni udělat nic pro dokončení své práce. Pokud něco opravdu nemůžete udělat kvůli nedostatku schopností, nabídněte alternativní řešení. Místo vyjmenování toho, co nemůžete, řekněte, co můžete.
- „Nesnáším tuhle práci.“
Poslední věcí, kterou chce kdokoli v práci slyšet, je, jak si stěžujete, že vás to mezi nimi nebaví. Jen to z vás udělá negativního člověka, který snižuje morálku kolektivu. Uvědomte si, že za každým rohem čeká někdo mnohem motivovanější, kdo vás může nahradit.
