Wayne Gretzky, Pelé, Jerry Rice. Tři sportovní legendy přemýšlejí o kreativitě, vyprávějí o svých trenérech a vysvětlují, že úspěch se nedá vtěsnat do tabulek. Americký snímek In Search of Greatness bude od 22. května dostupný také v Evropě, včetně Česka, a to na Amazonu, iTunes a Google Play.
Jeho režisér Gabe Polsky, syn sovětských imigrantů narozený v Chicagu, se na sportovní dokumenty specializuje – největší úspěch mu přinesl titul Rudá mašina o sovětském hokejovém týmu. Také In Search of Greatness si při své americké premiéře na podzim 2018 vysloužil pozitivní recenze.
Otázka, co dělá člověka skvělým, je docela obecná. Proč jste se rozhodl natočit dokument o něčem tak těžko uchopitelném?
Vždycky mě zajímalo téma geniality a velikosti. Na vysoké jsem hrál sporty jako hokej a tehdy jsem přemýšlel, proč a jak existuje spojitost mezi skvělostí, kreativitou a inovací. Ve sportu se paradoxně o kreativitě a jejím významu nemluví, mladí jsou od ní dokonce zrazováni. Je to tím, že trenéři nejsou dost otevření? Moc jsem to nechápal, vždycky mi připadalo, že ti nejlepší sportovci, na které jsem se rád díval, dělali věci překvapivé, nečekané a speciální. Ani média ale tohle moc nezajímalo, žádný film ještě do hloubky nezkoumal, jak onen úspěch vzniká, nezkoumal jeho psychologické aspekty, vliv rodičů, jak se kreativita pojí s rebelstvím… Chtěl jsem všechny tyto body spojit do zábavného snímku, který by se na toto téma díval očima těch nejlepších sportovců historie.
Proč právě jejich očima?
Nikoho jiného by diváci neposlouchali. Navíc byste přece měli zjistit přímo od nich, co to je, být skvělý, protože oni skvělí opravdu byli. Pokud tedy nevěříte jim, že o tom něco vědí, pak komu? Připadá mi, že trenérství v Americe není dobré, možná je příliš úzkoprsé, možná i moc represivní, preferuje strukturu před volností. Chtěl jsem v tomto filmu lidem ukázat způsoby, jak lze dosáhnout produktivnějšího, šťastnějšího života. A přišlo mi, že to zvládnu, protože o tom už hodně vím a jsem do toho zapálený.
Dokument zmiňuje i úspěšné umělce, vy jste si ale k novým rozhovorům vybral kromě dvou teoretiků jen tři sportovce. Proč?
Mohl bych ten film natočit o jakémkoli odvětví, o vědě, byznysu, umění, módě… Všude by fungoval podobný princip a sledovali bychom lidi, kteří se snažili rozbít zavedené vzorce a být kreativní, překonat vlastní limity. Ale pak by v něm toho bylo moc. Ten pojem je už tak dost abstraktní a film o něm vyžadoval nějaké zaměření. Cítil jsem proto, že bych se měl soustředit hlavně na sport. Zmiňuju i umělce, abych lidem připomněl, že se vše týká i dalších oborů. Všude si pokládáte otázku: Jak můžete změnit, co si lidé o určitém odvětví myslí? Já si vybral sport a snad jsem ukázal, že sport se dá brát i jinak, že obsahuje věci, nad nimiž lidé běžně nepřemýšlejí. Chci, aby si diváci u sledování toho filmu řekli: Páni, tohle mě nenapadlo, takhle jsem si ty věci ještě nespojil. Doufám, že si z mého filmu něco odnesou také ti, kteří se o sport moc nezajímají.
Jak moc se obsah snímku vyvinul během vašich rozhovorů? Měl jste před natáčením nějakou hypotézu?
Měl jsem obecnou ideu o tom, co ve filmu bude. Ale když pak tázaní mluvili o konkrétních věcech, o tom, co přesně dělali, aby dosáhli úspěchu, dost z toho mě překvapilo. Potřebujete specifika, nemůžete celý film mluvit obecně. Lidé se mě často ptají, co jsem se na natáčení naučil. Řekl bych, že hlavně spoustu detailů. Kdykoli zkoumám nějaké téma, ptám se: Co už o něm víme a jak můžu zjistit něco nového, jak lidem ukážu něco nového?
Gabe Polsky (vlevo) při natáčení s Jerrym Ricem
Snímek se soustřeďuje na lidi skvělé v profesním životě. Proč jste se nepustil i do zkoumání úspěchu v soukromí? V archivních záběrech spatříme např. brazilského fotbalistu Garrinchu nebo zpěváka Michaela Jacksona, což jsou příklady osobností, které profesní úspěch zničil.
Jerry Rice ve filmu zmiňuje, že neustále myslel na fotbal, i když ukládal děti do postele. Ale možná jsem se mohl do temných stránek úspěchu pustit víc. Něco vám dojde, třeba jak osobní životy podobných lidí musí trpět, když se neustále soustřeďují jen na svou práci. Nemají moc prostoru pro cokoli dalšího a jejich rodina musí mít velké pochopení. Ale asi jsem to mohl zkoumat víc.
Téma úspěchu a profesní velikosti by vydalo na seriál. Pro vás je po tomto filmu uzavřené?
Většinu toho, co jsem o sportu i o životě chtěl říct, jsem v tomto filmu řekl. In Search of Greatness vypráví i o duševním zdraví, jak žít úspěšný život v rovnováze. Je v něm spousta myšlenek, můžete se na něj dívat víckrát. Takže mám pocit, že jsem si to téma uzavřel, i když někteří producenti by asi byli rádi, kdybych natočil další díly o úspěchu v dalších odvětvích.
Rovnováha se ve filmu zmiňuje často, mezi vášní a rozumem, kontrolou a rebelstvím apod. Jak se podobná snaha o balanc promítá do vaší práce?
Když točím film, chci, aby výsledek nebyl jednorázový. Chci, abyste se na něj mohli podívat i za 10 let. Jinak by to byla zbytečná námaha. Mám jen jeden život a chci dělat věci, které mají nějaký dopad. Zároveň je obtížné určit, jak dlouho na jednom dokumentu mám pracovat, jak moc jím můžu být posedlý. Takže se vždycky snažím najít rovnováhu mezi filmem a životem. A ptám se sám sebe, jestli chci jen točit jeden film za druhým a nezažívat nic jiného. Co chci obětovat za to, abych byl skvělým sportovním dokumentaristou.
Bylo těžké vybrat a pak sehnat vaše tři hlavní protagonisty, Pelého, Gretzkého a Rice?
Vybral jsem si ty největší sporty, bylo mi jasné, že to bude pro diváky velké lákadlo. Některé sportovce jsem na rozhovor nesehnal, jako Serenu Williams nebo Michaela Jordana. Do filmu jsem je zahrnul pomocí archivních záběrů, i na malém prostoru jsem se snažil vystihnout jejich podstatu, podle mě na to nepotřebujete pět hodin materiálu. Gretzky mě jako hokejistu samotného inspiroval a Pelé a Rice jsou legendy fotbalu a amerického fotbalu. Ale bylo dost těžké a namáhavé je získat. Nevěděli, co to je přesně za film, úplně to ani nechápali. Oni navíc už nemusí nikomu dokazovat, že byli skvělí.
Wayne Gretzky v dokumentu In Search of Greatness
Jak jste jim tedy film představoval?
Myslím, že mě zas tak neposlouchali. Snažil jsem se jim vysvětlit, že jde o nekonvenční film, který se na úspěch dívá i z filozofického hlediska, neptá se na to, kdo, ale proč. Že se tohle téma snažím prozkoumat kreativně. Ale nevím, jestli jim tenhle vzkaz jejich agenti předali. Když jsem film nabízel potenciálním producentům včetně Netflixu, nikdo ho nechápal. Finance jsem sháněl dost obtížně a sám jsem si zkusil, jak těžké je dělat věci jinak. Jakmile pak ale ty tři sportovní osobnosti seděly v křesle před kamerou, mohl jsem se jich ptát na cokoli a jim možná došlo, co vlastně natáčíme. Wayne Gretzky mi pak říkal, že se mu líbil můj předchozí dokument o sovětském hokeji Rudá mašina.
Do Evropy se In Search of Greatness dostává v době pandemie, která filmový byznys výrazně ovlivnila. Jak se s ní vypořádáváte vy osobně?
Jako většina filmařů teď vyvíjím další projekty tak, že buď píšu, nebo o nich přemýšlím. Na to je teď dobrý čas. Už jsem napsal pár hraných filmů a teď se je snažím obsadit, takže jednám s herci, studii apod. A k tomu jsem loni ve spolupráci se studiem Universal dokončil další sportovní dokument Red Penguins, který chceme v amerických kinech uvést v létě nebo na podzim, takže plánujeme i tohle.
V případě In Search of Greatness nám chvíli trvalo, než jsme se rozhodli, jak film uvedeme mezinárodně, a online premiéra nám v téhle situaci přišla jako dobrý nápad. V současnosti jsme prodaní do většiny teritorií, což pro dokument není úplně obvyklé. Ale tenhle film je zdá se pochopitelný a univerzální. O úspěchu a velikosti přemýšlejí všichni.
