I přesto, že módní průmysl zažívá v posledních letech skutečnou revoluci, zůstával týden haute couture módy v Paříži velmi konzervativní záležitostí. Vysoká krejčovina založená na řemeslném umu a modely plné okázalých materiálů i náročných výšivek se ale v posledních třech dnech musely odprezentovat online.
Pandemie uspíšila změny, ke kterým by se i jinak velmi uzavřený svět nejluxusnější módy dopracovával velmi pomalu. Může ale digitální prezentace fungovat pro módní domy, jako je Chanel či Dior, které jsou postavené na exkluzivitě?
Video místo přehlídek
Značky, které mají to štěstí a patří do instituce označené jako haute couture (pravidla pro přijetí jsou velmi přísná, například musíte produkovat své oděvy pro privátní klientelu, šít výhradně v Paříži a naplno zaměstnávat alespoň 15 lidí), natočily o svých nových kolekcích filmy. Některé, jako například Chanel, ukázaly spíše jednoduché klipy založené na prostřizích na detaily kolekce.
https://www.youtube.com/watch?v=O9d_1QTPQGk
Postpandemický sen od Dioru
Módní dům Dior šel ale umělečtější cestou a pro svou prezentaci na digitálním couture weeku natočil prostřednictvím režiséra Mattea Garroneho desetiminutový film. Tvůrci, který stojí za snímky Pinocchio nebo Dogman, byla ponechána zcela volná ruka, aby vytvořil vizuální báji o nymfách a satyrech, zahalených do antikou inspirovaných rób.
Garronemu ale bylo vyčítáno, že vybral nedostatečně různorodé obsazení své pohádky, která měla „dovolit lidem v postkaranténním světě opět snít“.
Jedny šaty a dost
Módní dům Iris van Herpen přistoupil ke své prezentaci poměrně minimalisticky. Herečku Carice van Houten, kterou můžete znát nejen z Hry o trůny, ale také z českého filmu Skleněný pokoj, oblékl do jedněch šatů.
Nechte se překvapit
Domy Valentino, Maison Margiela a Elie Saab uvedly pouze krátké upoutávky, ve kterých kolekci téměř neodhalily, s tím, že zbytek uvedou později.
Návrat k původnímu
Ačkoli byly týdny módy v poslední době často označovány za nadbytečné, novináři a nákupčí si po těchto prezentacích haute couture v digitální podobě stýskají po „starých dobrých časech“, kdy si mohli vše prohlédnout naživo a pobavit se naživo s designéry.
Je také pravděpodobné, že ani módním domům samotným nebude pouhá virtuální prezentace stačit. Už proto, že budou postrádat bezprostřední zpětnou vazbu na svou tvorbu. Takže ačkoli je úspornější režim v rámci fashion průmyslu nevyhnutelný, lidský kontakt z něj zcela vyjmout nelze.
