Nabarvené ptáče Václava Marhoula sice mělo světovou premiéru už loni v září, v těchto dnech ale chytá doslova druhý dech. Alespoň v angloamerických médiích. Válečné drama totiž vstoupilo 17. července do americké distribuce.
Původně se mělo promítat hlavně v kinech, v současné situaci jde ale primárně jen o uvedení ve všech státech USA na VOD platformách, včetně iTunes, Apple TV, Google Play, Vudu nebo YouTube Films. Distribuci v Americe zajistila společnost IFC Films, která se specializuje na menší, nezávislé festivalové tituly.
„IFC Films patří mezi trojici nejlepších a nejvíc respektovaných filmových distributorů pro nezávislé filmy na území USA. A je samozřejmě skvělé, že se mému filmu dostalo z jejich strany tolik důvěry,“ říká Forbesu Václav Marhoul.
Podle údajů tvůrců snímek doprovodila přibližně stovka nových textů, rozhovorů a recenzí v médiích včetně The New York Times, L. A. Weekly, The New York Post, The Washington Post, Salon.com, The Wall Street Journal, The Wrap nebo Chicago Sun Times.
„Co na to říct? Těch recenzí a článků vyšlo tolik, že to je až neuvěřitelné. Dost to zaskočilo i samotné lidi z IFC,“ komentuje to režisér. Někteří kritici v nových textech zmiňují „vytrvalé zobrazování zla“, které ale není „otupující“, jiní naopak zmiňují, že se „nemohli dostat do nitra hlavního protagonisty“.
Po světové premiéře v Benátkách a aktuálním VOD uvedení nicméně sběrač recenzí RottenTomatoes.com eviduje celkem 75 textů, z nichž je 83 procent pozitivních. Překvapily texty samotného Marhoula?
Natáčení nabarveného ptáčete | Foto Jiří Turek a Jana Jabůrková
„Přijetí mého filmu je teď odlišné od toho, jak na něj zprvu reagovali někteří lidé v Benátkách,“ sděluje filmař. „Ze všech těch desítek recenzí je takových 80 procent pozitivních, 15 procent tzv. mixed a teprve ten zbytek negativní. U těch pozitivních mě mnohdy překvapilo, nakolik do hloubky reflektovaly samotný film a jak dokázaly rozklíčovat jeho poselství. Je radost to číst. Je radost vědět, že někdo jiný se mnou sdílí až často zcela totožné názory. Někteří se dopídili hodně hluboko, až k úvahám, které jsem nikdy sám veřejně neřekl a nechával si je pro sebe,“ láká ke čtení americké odezvy.
V rámci amerického uvedení zažil i nové propagační kolečko s rozhovory, ty se ale mohly konat pouze přes Zoom či Skype.
„Šlo o 11 rozhovorů s americkými novináři, třeba pro The Daily Beast nebo RogerEbert.com. Každý z rozhovorů byl týmem IFC Film naplánovaný přesně na 30 minut. Já se v těch rozhovorech samozřejmě mnohokrát opakuji, lidé si myslí, že mě to unavuje, ale tak to není. Každé to médium má vlastně jiné čtenáře,“ míní Marhoul. Jak ale vnímá, že jeho roky připravovaný snímek určený pro co největší plátno teď zamířil v zámoří hlavně na malé obrazovky?
„Co k tomu dodat? Jasně že je Nabarvené ptáče primárně určeno pro velké plátno. Ideálně s rozměry 10 metrů na výšku a 23,5 metru na délku. A se zvukem Dolby Atmos, který může proudit k divákovi z desítek a desítek zvukových kanálů. Takhle je to o tom, že v tom lepším případě to lidé zhlédnou na velkoformátové televizi a se zvukem 5.1. V tom úplně nejhorším případě na svém mobilním telefonu se stereo zvukem. Ale chápu. Pandemie nás zasáhla všude,“ myslí si.
Václav Marhoul je nicméně přesvědčený, že film i kinaři současnou krizi přežijí, diváci se ale podle něj do kin naplno vrátí, až bude k dispozici účinná vakcína. Sám je nyní každopádně zaměstnán přípravami svého anglicky mluveného debutu McCarthy o americkém senátorovi Josephu McCarthym, který nechvalně proslul vykonstruovanými antikomunistickými procesy v 50. letech.
„Dělám si rešerše, sbírám podklady, dívám se na hrané filmy, na dokumenty, čtu články a knihy k danému tématu. A také dělám poznámky ke scénáři. Komunikuji se scenáristou Tomem O’Connorem, komunikuji přes Zoom s herci, které jsme si s producentem Zachem Studinem vybrali a odsouhlasili. Řešíme společně termíny, možnosti natáčení, včetně toho, že by se část produkce mohla přesunout i do Prahy, konkrétně na Barrandov. Natáčení by mělo proběhnout příští rok,“ dodává nadějně Marhoul.
