„Moje architektura není koncipována v plánech, ale v prostorech,“ říkal o své tvorbě brněnský rodák a architekt Adolf Loos, který se do dějin zapsal jako ten, kdo prohlásil, že ornament je zločin.
Od počátku své kariéry byl totiž zastáncem čistých a jednoduchých forem, navíc v době, která holdovala okázalé a hravé secesi. Odmítal tvrzení, že čím více jsou domy zdobeny, tím lépe působí na své okolí. Stavby i interiéry podle něj měly být v první řadě funkční a odpovídat potřebám svých majitelů.
Historie mu nakonec dala za pravdu a jeho minimalistická estetika se vrátila do módy. Dnes se o ní dá říct, že je dominantním stylem přelomu tisíciletí. I proto je Adolf Loos skutečnou hvězdou také mezi mileniály, čemuž jen pomohla popularizace jeho architektury na Instagramu.
Už jednoduše nemusíte být žádným teoretikem umění, abyste dokázali ocenit vily, jako je Müllerova nebo Winternitzova. Tyto stavby se zkrátka řadě dnešních lidí přesně trefují do vkusu. Nebo se můžete vydat do Plzně, abyste tam obdivovali dechberoucí interiéry bytů, které Loos navrhl pro zdejší převážně židovské obchodníky a průmyslníky.
Loos přitom studia architektury nikdy nedokončil a sám se ostatně ani za architekta nepovažoval. Jeho hlavní devízou byl nejen svobodný duch, ale také inspirace, kterou čerpal z kruhu svých přátel. Tam patřil například malíř Oskar Kokoschka, filozof Ludwig Wittgenstein či spisovatel Karl Kraus.
Uvažovali kosmopolitním způsobem, což nebylo v meziválečném období běžné, ani mnohdy přijatelné. Také proto se aktuální výstava v pražském Národním technickém muzeu jmenuje Adolf Loos světoobčan.
Foto
Interiér Loosova bytu v Plzni. Foto: 2media.cz
Ukazuje modely nejzajímavějších staveb pozoruhodného architekta, včetně unikátního domu pro Evu Müllerovou, který už ale nebyl zrealizován. Měla to být miniatura střešovické vily jejích rodičů, inovativní dřevostavba.
Právě Loosův purismus a progresivní přístup, který budil v tradiční buržoazní vídeňské společnosti značné pohoršení, ho povýšily do nadčasové role tvůrce, jehož díla dokážou překvapit i téměř sto let po svém vzniku.
Adolf Loos světoobčan. Foto: archiv adolfloos.cz
Ve Winternitzově vile na Malvazinkách se u příležitosti kulatého jubilea Adolfa Loose koná expozice příznačně pojmenovaná Loos Forever. Není klasickou výstavou, ale dává návštěvníkovi prostor setkat se s myšlenkami architekta, který odmítal ornament nikoliv jen na stěnách, ale hlavně v životním přístupu.
Loos tvrdil, že pokud dokážeme oprostit své příbytky od všeho zbytečného, vytvoříme tím místo pro důležité myšlenky, pro hluboký ponor do své duše. Dnes je tento koncept uvažování velmi módní, ale ve své době se architekt setkával s tvrdým odmítnutím. I tak byl ale ve svých postojích konzistentní a ani značný odpor a kritika ho nedokázala přesvědčit, aby slevil ze svých vizí.
Winternitzova vila. Foto: archiv loosovavila.cz
Na Adolfa Loose někdy nahlížíme jako na architekta, který je jistým způsobem lokální. Nejen proto, že se narodil v Brně a druhý nejvyšší počet jeho staveb je po Vídni právě v České republice. Loos byl ale skutečným světoobčanem, který postavil například v Paříži vilu dadaistického básníka Tristana Tzary.
Rok 2020 byly vzhledem k výročí Loosova narození označen za jeho rok. Kromě několika expozic byla památka architekta uctěna i důležitým krokem, který učinila jihomoravská obec Hrušovany. Získaly totiž do svého vlastnictví Bauerovu vilu, kterou Adolf Loos postavil pro majitele cukrové rafinerie.
Bauerova vila. Foto: archiv obce Hrušovany u Brna
Chátrala několik desítek let, nyní ji obec získala do svého vlastnictví a zavázala se ji opravit. Rekonstrukce, která vyjde na několik desítek milionů korun, by měla do původního stavu navrátit nejen exteriér, ale také vnitřek vily. To, jak původně vypadala, přitom dokládá jen několik dochovaných fotografií.
Dle vládních nařízení se sice galerie a výstavní prostory v pátek 18. prosince opět uzavřou, ale výstavy o Loosovi naštěstí budou trvat i v následujících měsících příštího roku.
