V malé východočeské obci Přibyslav začaly malebné cínové betlémy vznikat už před rokem 1989. Jenže tehdy je jejich tvůrce Petr Rýgr nesměl nazývat pravým jménem. Žádný betlém, lidová umělecká tvořivost to byla.
Na okraji tiché vsi vstupujete dřevěnou branou do pohádky. Poctivý venkovský dům je obklopený zahrádkou a velkou zahradou se stromy a dřevěným kinem. Ano, kinem! Je ozdobené pannami z funebráckého vozu a dovnitř se vejde sedm diváků, ostatní můžou koukat kukátky v prknech. Petrův film tam jednou nadšené zhlédl i Jiří Menzel.
Petr Rýgr totiž není jen betlémář, je to vpravdě renesanční člověk. Se svou ženou Evou pořádají ve svém Rodinném výčepu (velké er proto, že je to jeho oficiální název), dřevem obložené útulné části domu s pravou nefalšovanou pípou, různé kulturní akce pro přátele. Odehrávají se tu křty knih, hudebních děl, promítání filmů – amatérských, které s obrovským nadšením točí sám Petr s kamarády, i těch profesionálních. Narozeniny tu mimo jiné slavil režisér Andrej Krob, hostem výčepu byla spisovatelka Olga Sommerová, fotograf Bohdan Holomíček, herec Miloň Čepelka a řada dalších. Petr nechce vůbec nikoho jmenovat, protože jsou pro něj všichni hosté stejně důležití. Kdo tu poseděl, se ale dá zjistit z Petrova Facebooku a fotografií. Je to dlouhý seznam.
Místnost zdobí kromě celoročně vystaveného Petrova betlému i prastarý předchůdce výherních automatů, samozřejmě zcela mechanický, a taky artefakt z nejvzácnějších, fotografie prezidenta Václava Havla s věnováním. Osobně se znali. Petr, rodák z Trutnova, který se od mládí zajímal o Chartu 77, se za ním vypravil v roce 1977 na Hrádeček. Havel se zrovna vrátil z vězení. „Byl velmi přátelský a otevřený a schopný naslouchat i takovému mladíčkovi, jako jsem byl já. Možná byl tehdy vděčný za každého, kdo se nebál s ním stýkat, protože lidé se mu na ulici vyhýbali,“ vzpomíná Petr. Chodil si pak k Havlovi půjčovat knížky a na oplátku mu půjčoval nahrávky, které ho zajímaly.
Na podzim roku 1989, ještě před sametovou revolucí, to byl právě Petr se svojí ženou Evou, kdo podali do Rudého práva inzerát s přáním k narozeninám Ferdinandu Vaňkovi. Stál je 460 korun, což byla v té době zhruba třetina běžné výplaty, a hlavně velkou odvahu. Tahle poťouchlost se prý Petrovi rodila v hlavě asi tři roky. V revolučním roce se po Palachově týdnu rozhodl k činu, obstaral si fotografii, což vůbec nebylo jednoduché (žádný internet a mobily s foťákem!) a inzerát zařídil.
Riskoval osobní svobodu i ztrátu svého tehdy svobodného povolání výrobce betlémů. Provozovat živnost mu před revolucí umožnilo vládní nařízení z roku 1988. V náchodském okrese byl tehdy – odhaduje – první. Tam, kde socialistická ekonomika nestíhala, milostivě povolila drobné podnikání. Ale bylo to docela martyrium. Úředníci si s ním nevěděli rady a posílali ho z kanceláře do kanceláře. Před prodejem musel Petr každou figurku vyfotit a snímek zaslat na Krajský národní výbor v Hradci Králové, Krajskou kulturní komisi. Když ta usoudila, že výrobek není ničím podezřelý a nerozvrací socialistickou republiku třeba náboženským symbolem (kterého si byli schopni soudruzi všimnout), opatřili fotku nápisem schváleno, dali kulaté razítko a Petr mohl prodávat.
Už 30 let je to naštěstí jinak. Figurky betlému vznikají v dílně přímo v domě Rýgrových. I to dává Petrovi svobodu a volnost, která je pro něj odjakživa tak důležitá. „Pracovní dobu nedodržuji,“ směje se. „Třeba teď jsem sobotu a neděli strávil v dílně přípravou nové figurky už pro příští rok. Pojem času v takové chvíli úplně zmizí,“ svěřuje se. Ale když je ve všední den hezky, klidně jde na výlet. Ví, jak si může dovolit svoji práci rozložit.
Ročně odlije z cínu tisíce figurek. Spočítané to ale přesně nemá. „To by věděla nejspíš účetní, nebo by se to dalo zjistit podle statistik e-shopu,“ přemýšlí. Tyhle věci jdou ale tak trochu mimo něj. Prostě tvoří.
Jeho betlém už čítá 80 částí. Je možné je koupit prostřednictvím webových stránek nebo v klášteře Pražského Jezulátka. Ten je ale v současné době zavřený. Nakupují v něm hlavně zahraniční turisté, kteří letos v Praze chybí. „Během roku prodávám zejména v téhle prodejně. Před Vánoci se pak množí objednávky na e-shopu. Letos to je ale všechno trochu jinak,“ říká.
Petr Rýgr má několik stovek stálých zákazníků, kteří pravidelně dokupují figurky nebo pořizují celé betlémy svým dětem, když odchází z domova. Některé objednávky chodí dokonce i mimo vánoční sezonu, to když potřebují někoho obdarovat třeba k narozeninám. Právě věrní nakupující jeho živnost v covidovém roce podrželi.
„V létě se v pražském obchodě neprodávalo a já se nemohl spolehnout ani na tradičně silný podzim a dobu předvánoční. Netroufal jsem si odhadnout, zda budou chtít lidé v téhle těžké době utrácet za věci, jako je betlém,“ vypráví a konstatuje, že byl velmi příjemně překvapen. Poptávka byla ještě větší než v minulých letech, od začátku prosince s Evou poslali už dvě stovky balíčků s figurkami. „A ještě jsem se setkal s tak velkou dávkou empatie. K objednávkám zákazníci připisovali vzkazy, že chtějí podpořit lokální výrobce,“ říká a dodává, že si váží své práce a dokáže se vcítit do pocitů podnikatelů, kteří nemůžou pracovat a odložit prodeje jako on.
Přibývají i noví zákazníci a s nimi se zvyšují i prodeje jeho zboží. „Dozví se o nás většinou od někoho, kdo už můj betlém má,“ uvádí.
I když se zdá jeho profese sezonní, má na čem pracovat celý rok. Navrhuje nové figurky, připravuje formičky… Betlém je prý nekonečná činnost, vždy je co vymýšlet a přidělávat. Letos také přibyla celá nová edice figurek. Obstaral si všechny licenční smlouvy a začal odlévat postavičky z Rychlých šípů, včetně Bratrstva kočičí pracky, Tondy Pírka či Haha Bimbi.
Když má volné chvíle, rád vyráží do přírody Orlických hor. S nimi se pojí další jeho záliba – vydává důmyslné pohlednice s jejich fotografiemi a milým povídáním. O svých milovaných horách píše i knihy.
Vánoce slaví s celou rodinou, ve výčepu se sejdou u stromku, pro který chodí den před nebo přímo na Štědrý den do vlastního lesa, se svými třemi dětmi a jejich rodinami. K večeři je klasika, rybí polévka a kapr se salátem. „Když byla dcera Anežka malá, ptala se jí ve škole učitelka, jak slaví Vánoce. A ona na to, že se navečeříme, uklidí se, zazvoní zvoneček a hurá běžíme do výčepu. Paní učitelka jí druhý den dala kus papíru, ať namaluje plán bytu,“ směje se Petr. Výčep je totiž místo setkávání nejen s přáteli, ale je i intimním rodinným prostorem.
A betlém samozřejmě u Rýgrů nechybí. Ne jeden, hned několik jich tu najdete. Jeden, ten Petrův, je celoročně vystavený právě ve výčepu. Na Vánoce se na piano narovná i keramický, který vytvořila Eva. A pak tu ještě bývá králický betlém od kolegy betlémáře, se kterým si vzájemně vyměňují svoji práci. Střídá se s dalším, který před 30 lety dělali poprvé spolu Petr s Evou.
Oba vzkazují šťastné a veselé a věří, že v roce 2021 už znovu konečně přivítají ve výčepu své staré i nové přátelé.
Betlém i výčep mají totiž v jejich podání mnoho společného, jsou synonymem pro svobodu a volného ducha.
