Možná jste na tom stejně jako my, možná jste na tom lépe. Možná nesedíte každý večer lehce bezradně před televizí a frustrovaně nepřeklikáváte z Netflixu na HBO a z videotéky na videotéku, abyste našli ten správný film na večer.
Pro případ, že byste byli přece jen ve stejné skupině, máme pro vás něco, co ušetří čas – tip na film na dnešní večer. Nečekejte rozvitá doporučení filmových kritiků, ale ryze osobní tipy od členů redakce Forbes.cz.
Další trojici filmů si pro vás připravil editor Lukáš Grygar:
A Hidden Life
(Amazon Prime Video, 174 minut, 2019)
Meditativní filmová báseň o skutečném osudu rakouského farmáře, který se za druhé světové války odmítl vzdát svého svědomí a složit slib věrnosti Hitlerovi. Stejně jako vesnický hrdina (kterého vesnice i s rodinou vydědí) je režisér Terence Malick veden vyšším principem, protože skrze příběh hluboce věřícího Franze Jägerstättera odráží do dechberoucích záběrů svou vlastní víru v sílu života.
Není to film bez slabin a jeho tempo může být některým divákům na obtíž, ale v hlavě utkví pevně jako stěny alpských skal. A já se těším, až okolnosti umožní ho vidět i na adekvátně velkém plátně.
Tangerine
(Amazon Prime Video, 88 minut, 2015)
„Prostituka nasupeně vyráží konfrontovat svého nevěrného pasáka“ patrně nezní jako ta nejskvostnější zápletka, ale režisér Sean Baker (před třemi lety šel u nás v kinech jeho výborný The Florida Project) z ní křeše svižnou, vtipnou i dojemnou sondu do divokého života na losangelských ulicích – tedy života, který si řada jeho pestrých protagonistů nevybírá.
Civilní herecké výkony, až skoro dokumentární věrohodnost a především přátelství dvou ústředních hrdinek prosvítají světem, který může člověku z malé evropské zemičky připadat skoro surreálný, ale tenhle film ho i pro nás polidšťuje.
První člověk
(Netflix, 141 minut, 2018)
A když jsme u toho polidšťování: přesně tohle umí také tři roky starý film od Damiena Chazella, režiséra jazzového dramatu Whiplash nebo muzikálu La La Land. Dramatizace cesty na Měsíc, kterou tady na Zemi lemovalo úsilí tisíců žen a mužů a osobní oběti konkrétních astronautů a jejich rodin, nespoléhá na velkolepost, ale je velkolepá ve své niternosti.
Dobývání našeho blízkého, ale přece tak vzdáleného kosmického souputníka tu skřípe v napjatých šroubech raket i neméně napjatých vztazích – a tím spíš vynikne, o jaký triumf lidského pinožení tehdy šlo. Jako bonus pak Chazelle nabídne i nejvýmluvnější obrazovou metaforu na ztráty, které si z člověka ukrojí své.
