Začali jste studovat několik různých vysokých škol, ale žádnou nedodělali? Nemůžete vydržet na jedné kariérní pozici déle než rok? Kupujete si drahé aplikace na meditaci, ale neotevřete ji víc než třikrát, stejně jako se vám jen práší na sportovní vybavení, k jehož použití nikdy nepřišel ten správný okamžik?
V tomhle článku vás za to nikdo soudit nebude. Vystačíme si s konstatováním, že takzvaný syndrom nedokončeného kazí život především tomu, kdo jím trpí. Samozřejmě, okolí si začne všímat, že jste nespolehliví, a přistupuje k vám pak s nedůvěrou. Z toho pramení pocity viny, které vedou k palčivým vnitřním monologům.
Nadávky, které k sobě směřujete za to, že nedokážete své záležitosti dokončit, vás z bryndy nevytáhnou. Nejdůležitější je, abyste sebrali odvahu, podívali se pravdě do očí a zkusili to příště udělat jinak. Varujeme vás, snadné to není, ale chcete být lepší, jinak byste tyto řádky nečetli.
Nikdo nepatří do škatulky
Pojďme si říct, že neexistují žádné zvláštní osoby, které nedokážou nic dokončit. Není to povahová vlastnost, rys vaší osobitosti, ale vzor chování, který má své příčiny. Na ty si musíte přijít sami či s pomocí psychoterapeuta. Analýza stinných stránek vám přinese mnohem víc než sebeobviňování a škatulkování.
Vzpomeňte si alespoň na tři věci, které jste nemohli dokončit
Třeba jste věčný začátečník ve studiu němčiny nebo vaše přátelské vazby nevydrží déle než rok. Vzpomeňte si na svá očekávání, která jste měli než jste danou činnost začali dělat. Kdy se realita přestala podobat vašim představám?
Co vás přivedlo k myšlence: „Už nemůžu, musím odejít z práce, nechat školy, přestat chodit cvičit?“ Snažte se vzpomenout na své emoce v onen okamžik – z čeho jste pociťovali největší úzkost? Možná dokážete vysledovat jeden či dva opakující se scénáře. Nebo nejdřív se vám bude zdát, že nic nezklamalo vaše očekávání, jen chuť s něčím seknout byla silnější.
Nikdo ale nezanechává něčeho, co mu přináší radost. Když skoncujete s projektem bez dokončení, muselo vám něco zásadně vadit. Vaším úkolem je najít onen mechanismus, který vás nutí takové chování opakovat.
Co když je to nuda?
Jaký smysl má vykonávat činnost, která vás ubíjí? Například vás nebaví žádná dosavadní kariérní pozice, nedokážete v ní najít smysl. Logicky chápete, že personalistům se pak nezdáte, ale kromě sebeobviňování se na nic dalšího nevzmůžete.
Zkuste si vzpomenout, jak vás napadlo hlásit se zrovna na onu pozici, co vás teď tak tragicky nezajímá? Zapojili jste do výběru svého působiště také ten aspekt, že vás musí těšit a mít hlubší význam?
Někdy jsou karty v životě rozdány tak, že nemáte na výběr a svou práci děláte hlavně proto, aby vám poplatila nezbytné výdaje. Ale takových situací není tolik. Alespoň v porovnání s těmi, kdy se příliš nerozmýšlíme o smyslu své pracovní pozice, bezhlavě odpovídáme na inzeráty, a pak to náhodou nějak vyjde.
Agenti změny
Někdo má dobrodružnou povahu, která potřebuje zažívat často změny. Pokud si to uvědomujete, pak je všechno v pořádku. Horší to je, když vám kategorický imperativ káže, že „všechno se má dělat důsledně“ a zuby nehty se držíte zaměstnaneckého poměru.
Přitom jste ideální prototyp freelancera, který si spoluprací na jednotlivých projektech může vyzkoušet, nakolik mu takový typ práce vyhovuje. Když máte několik klientů, náplň vaší činnosti je různorodá, tak netoužíte po útěku.
Přiznejte si onu potřebu nového. Je to legitimní, silná touha, které se musí přizpůsobit přístup k životu. Jinak nastoupí duševní sebepoškozování a neustálý vnitřní konflikt. Obrňte se ale trpělivostí, je možné, že vám bude trvat několik let, než pro sebe najdete optimální způsob fungování.
Ztracený zájem
Nastoupili jste na novou pozici a měli spoustu motivace, žel… neměli jste štěstí na kolegy. Jejich způsob komunikace nebo hodnoty vám nesedly, ale ještě jste si to nedokázali připustit.
„Nesedím si s kolegy. No, a co má být. Mám skvělý plat a záviděníhodnou pozici,“ namlouváte si. Naše mysl tak ale nefunguje, pokud nám to neladí lidsky, odrazí se to na našem profesním výkonu. Krátkodobě to jde vydržet, ale dlouhodobě vás to stojí hodně sil.
Nepřehlížejte své emoce a začněte konat. Kolegy nezměníte, ale svou pracovní pozici ano. Není to paradox, že musíte zanechat nějaké činnosti, i když tento článek je o tom, jak u něčeho vydržet?
Odpověď zní: ne. Protože pokud nezměníte prostředí, kde necítíte důvěru a pohodu, začnete potlačenou vnitřní agresi projevovat tak, že začnete nenávidět dělat to, co vás dříve tak těšilo.
(Ne)umění odmítat
Naučit se říkat ne, aniž bychom cítili silné výčitky, vyžaduje značný trénink. Proč byste se to měli naučit? Protože jinak nemůžete dodržet to, co slíbíte. Představte si, že se začnete přátelit se skupinou lidí, která vás zve na nejrůznější akce. Jednou ale budete chtít zůstat doma, aniž byste měli důvod, proč nejít hrát tenis nebo zajít na skleničku.
Máte strach odmítnout, co když vás už nikam zvát nebudou? Tak pak rušíte setkání na poslední chvíli a vysíláte svému okolí zprávu o nespolehlivosti. Podobně to funguje, když si berete coby freelancer příliš mnoho projektů.
Jako byste se ocitli v pohádce Hrnečku, vař! Jen nedokážete říct stop, děsí vás totiž, že odmítnutím zklamete klienty.
Naučit se odmítat je pro profesní i osobní život klíčové. Tato nutnost se nevyhne nikomu, ale zamyslete se: opravdu potřebujete přátele, kteří nezvládnou vaše odmítnutí? Nebo klienty, kteří nedokážou respektovat vaše realisticky stanovené termíny?
Omezené možnosti
Máme je všichni, i když se ve Forbesu řídíme rádi heslem „Sky is the limit“, musíme pečlivě zvážit své možnosti. Každý máme totiž jen omezený čas, a pokud žonglujeme s příliš mnoha míčky najednou, hrozí celkový kolaps.
Chcete stihnout všechny své povinnosti? Seškrtejte svůj TO-DO seznam na polovinu. Zdá se vám, že jste málo produktivní? Sepisujte si takzvaný Done list, tedy zdárně dokončené úkoly.
