Stalo se něco divného a až to budu vědět, tak vám to řeknu. Kolem se prohnal žigulík a ujíždí nám. A teď nás předjíždí nás další zánovní vůz z 80. let, tentokrát lada. To už je trošku moc. Sedět za volantem úplně nového Porsche Cayenne S a dívat se, jak mě na dálnici před Tbilisi předjíždí jedna kraksna za druhou, to je útok na mužské ego.
Jenže teď už to vím. Když chcete uspět v Porsche Performance Drive, musíte zapomenout na ego a předjíždění. Tohle je totiž trošku jiný závod… nejde v něm o to, kdo bude v cíli jako první, ale kdo dojede přesně na čas a s nejnižší spotřebou. Je to návrat k původnímu významu slova rallye, kdy šlo o timing a jízdu podle předpisů.
Letošní závod Porsche Performance Drive se jel od Černého moře ke Kaspickému – z tureckého Trabzonu do ázerbajdžánského Baku. Celkem 1550 kilometrů a dohromady nějakých 32 hodin v autě. Závodí 14 posádek ze střední a východní Evropy, za Česko jsme jeli tři novináři a zástupkyně českého zastoupení automobilky.
Naše ambice nebyly jasně definované: pohybovaly se od „jedeme to vyhrát“ po „hlavně porazit Slováky“, kteří se cestou běžně stavěli na kafe a vůbec vypadali jako docela snadná kořist. Naše počáteční nadšení navíc ještě vyburcovala první etapa z tureckého Trabzonu okolo černomořského pobřeží do gruzínského Batumi, kterou jsme vyhráli. Naše auto se závodním číslem 7 mělo nejnižší spotřebu (10,2 l/ 100 km) a přijelo také v nejlepším čase (20 vteřin před limitem).
Tady je třeba přiznat, že nám pomohla také špatná angličtina našich protivníků. Například ázerbajdžánský tým se hnal do cíle první erzety zběsilou rychlostí, pak se také zběsile radoval, do té doby, než zjistil, že se na rychlost nehraje. Jiné týmy se také musely přizpůsobit přísnějším pravidlům, než jaké na stejné soutěži panovala minulý rok, kdy se jelo s Porsche Panamera. Rumuni loni chtěli vyhrát za každou cenu: tlačili auto přes hranice, podhustili pneumatiky, zalepili škvíry v karoserii lepící páskou, jeli se sklopenými zrcátky a s vypnutou klimatizací. To vše proto, aby ušetřili benzín. A to všechno jim letos pořadatelé zatrhli.
My jsme měli klimatizaci normálně zapnutou a naší jedinou taktikou bylo nikam se nehnat a jet hezky s lehkou nohou na plynu. Když jsme etapu projeli rychleji, počkali jsme půl kilometru před cílem a pak odpočítávali vteřiny a poslední metry. Většinou jsme přesný čas minuli o vteřiny, jednou nebo dvakrát jsme dokonce přejeli úplně přesně.
Druhý den závodu už trasa nevedla po pohodlné turecké dálnici okolo moře, ale skrz drsný gruzínský venkov. Prašné a občas dost rozbité cesty skrývaly nejrůznější nástrahy – volně se pohybující krávy, ovce, koně, psy nebo kupu štěrku. „Cesty jsou někdy opravdu špatné. A někdy tam nejsou vůbec,“ varovali nás před startem. Realita ale občas předčila očekávání: třeba krásná horská asfaltka se na pár metrech změnila v šotolinu, následně v kamenitý úvoz a nakonec v regulérní kamenolom. Možná tady za pár let, až se podaří odstřelit kus kopce, povede nádherná silnice. Ale dneska ne.
Na nejhorší úseky jsme zvedli podvozek a zařadili sportovní režim. A cayenne to zvládnul bez problémů, i když si to pochopitelně vyžádalo „spotřební“ daň. Klidně 15 (a víc) litrů na sto kilometrů…
Cayenne, ač nejprodávanější model Porsche, nemá v Česku moc dobrou pověst od chvíle, kdy v něm opilý „podnikatel“ Roman Janoušek přejel vietnamskou ženu, za což vyfasoval od soudu 4,5 roku za mřížemi. „Na to auto se zlobím. Kdyby mě totiž mělo rádo, tak by tenkrát nenastartovalo, proto ho už nechci a jsem rozhodnutý, že ho nechám opravit a někomu ho daruji,“ řekl později Janoušek.
Auto v tom ale bylo nevinně, stejně jako v následné mediální smršti, v níž ho mnozí novináři označovali jako „luxusní“. Popravdě – Janouškův starý model dnes pořídíte v autobazaru za 250 tisíc a s luxusem aktuální verze nemá nic společného. Nový cayenne je poctivý koráb, který spojuje SUV a sporťák do jednoho, oproti předchozí verzi je o něco výkonnější, s přesnějším řízením, větší kapotou, volantem ze supersportu Spyder 918, lepší základní výbavou a po faceliftu i výraznějším designem.
Tohle auto není pro každého Čecha, o čemž svědčí i statistiky – Porsche u nás není ani mezi 20 nejprodávanějšími značkami. Když už si někdo kupuje takové auto, očekává od něj právě ten luxus a nebude škudlit každou korunu. Takže nebude problém přihodit třeba 124 tisíc korun za příplatková 21´ kola nebo za panoramatický střešní systém dalších 48 tisíc. Suma sumárum, abyste byli v pohodlí komplet, budou potřeba tři miliony.
Ale zpět na Porsche Performance Drive pod kavkazské vrcholky, které se před námi objevují třetí den při cestě z Tbilisi směrem k ruským hranicím. Tady vyjíždíme nádhernou krajinou nad dva tisíce metrů nad mořem a špičky hor před námi už pokrývá sníh. V ostrých serpentinách, kde je potřeba předjíždět kamiony, povozy a další místní alegorické vozy, poznáváme, že náš cayenne nějak zlenivěl. Jak jsme na něj byli příliš hodní v naší „economy rallye“, auto se šnečí jízdě přizpůsobilo, motor zlenivěl, a když jsme potřebovali zabrat, vůbec se mu nechtělo.
Poslední den závodu, který začal za rozbřesku v horském gruzínském městečku Stepantsminda a končil v nočním Baku, nám to zase tak moc nevadilo. Žigulíky a lady nás v rychlosti 130 km/h předjížděly, troubily a blikaly na pozdrav, ale k závodění jsme se za žádnou cenu nemohli nechat vyhecovat. I když jsme ve druhé a třetí etapě neskončili na stupních vítězů (Rumuni asi přišli na jiné triky), ještě nám šlo v závěrečném dni o konečné umístění.
První erzeta čtvrtého dne končila u ázerbajdžánských hranic, které z gruzínské strany zdobí nezvyklý nápis: „Vjíždíte do Ázerbajdžánu. Good Luck.“
Hranice s vyschlým říčním korytem a bránou jak do KLDR jsme úspěšně překročili asi za tři hodiny a vjeli jsme do ázerbájdžánské roviny vstříc Kaspickému moři. Když už se zdálo, že nás v monotónní jízdě krajinou, která vypadá jako něco mezi Arizonou a Utahem, nemůže nic překvapit, zastavila nás policie.
Udělali jsme hrozný zločin, prý jsme přejeli plnou čáru! (Ano, asi přejeli, když jsme se vyhýbali nějakému koňskému povozu.) Velké drahé auto s cizí značkou a v něm čtyři neznalí cizinci, to pro místní patrolu muselo vypadat jako snadný cíl. Policajt v telefonu našel anglické fráze, krkolomně přečetl přestupek a pak oznámil, že se to dá za 50 eur vyřešit ke spokojenosti všech.
Takovou hotovost jsme s sebou ani neměli, ale na to měli ázerbajdžánští policisté odpověď.
„Zavedeme vás k bankomatu.“
„To nemůžeme, my tady jedem závod.“
„No tak to máte problém…“
„Počkejte, měli bychom pro vás malý dárek.“
Kolega, který zrovna řídil, vytáhl z kufru model Porsche Cayenne pro děti a policistům se rozsvítily oči.
„Á, podarok! Welcome to Azerbaijan!“
Pak už nám nic nestálo v cestě a po 14 hodinách strávených v autě jsme dorazili do Baku, které vypadá jako Dubaj křížená s Milánem (Ázerbájdžán se v posledních letech stal v podstatě nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, HDP loni rostlo o 6 procent) a kde cayenne už vypadal jako docela obyčejné auto. To naše nás bez defektu či jiného problému nakonec dovezlo na šesté místo ze 14 posádek. Maďaři a Rumuni měli zkrátka lehčí nohu a lepší výběr trasy. A Slovensko jsme porazili.
Český tým
Michael Mareš (Forbes), Jan Markovič (Hospodářské noviny), Jan Červenka (Speed), Irena Bandová (Public Relations Manager Porsche Inter Auto CZ).
Naše závodní auto:
Porsche Cayenne S Tiptronic
Motor: 3,6 l V6 bi-turbo
Výkon: 309 kW (420 koní)
Z nuly na sto: 5,5 vteřiny
Maximální rychlost: 259 km/h
Uváděná průměrná spotřeba: 9,8 l/100 km
Cena: 3,1 mil. Kč
