Když byl Warren Buffett, investorská legenda a guru mnoha byznysmenů, na počátku kariéry, přečetl každý den až 1000 stran textu. Ani dnes nezahálí a čtením tráví 80 procent svého pracovního dne. Ze získaných faktů si skládá obrázek a podle něj se rozhoduje. V podnikání se mu tenhle styl evidentně vyplatil – v letošním žebříčku Forbesu je 85letý miliardář a filantrop třetím nejbohatším mužem planety.
„Věštec z Omahy“ však není jen plodný čtenář, ale také glosátor známý svými trefnými a hlubokými komentáři, které nyní zkompiloval do knihy My Warren Buffett Bible Robert L. Bloch. Sbírka celkem 284 citátů se většinou věnuje Buffettově hlavní působnosti – investování – a lidem z oboru bude většina obsahu knihy relativně povědomá včetně Warrenových pohledů na věci jako diverzifikace (ta je pro ignoranty) a příkopy (ty jsou nezbytné).
Já se místo toho rozhodl pročesat celou Blochovu knihu a najít v písku zrnka zlata obecné Buffettovy moudrosti, která se dají vztáhnout obecně na úspěch v životě. Hledal jsem rady, které by mohly být užitečné i pro teenagery či dvacátníky kolem mne. Ostatně i kdyby někdo dokázal ignorovat 61 miliard dolarů čistého jmění, které investor za svůj život nashromáždil, je bez diskuse, že v mnoha ohledech vedl ukázkový život.
Forbes sleduje životy mnoha úspěšných miliardářů, ale jen málo z nich sklízí takový obdiv a respekt jako on (pro srovnání si představte třeba Donalda Trumpa). Buffett je skromný a má v sobě etiku.
Přečtěte si deset jeho citátů „pro život“, jež budou ku prospěchu i lidem, kteří o investování nemají zájem.
„Je lepší trávit čas s lidmi, kteří jsou lepší než vy. Vybírejte si kolegy chovající se lépe než vy – a začnete se jim blížit.“
Tohle je Warrenův názor ve prospěch výchovy (nurture) ve staré otázce „nature versus nurture“ – česky to znamená dědičnost versus prostředí nebo i přirozenost versus výchova. Připomíná mi to přísloví „Mít stále vysoko nasazenou laťku“, zejména v letech důležitých pro utváření osobnosti.
V praxi to může znamenat, že své děti pošlete do opravdu kvalitní školy, na niž se mohou dostat a vy si ji můžete dovolit. V dlouhodobém horizontu totiž neušetříte peníze na tom, že je pošlete do školy, kde nebudou cítit výzvy a kde budou intelektuálně převyšovat své vrstevníky.
„Peníze vám do jisté míry umožní pohybovat se v zajímavějších kruzích. Ale nikdy nezmění to, kolik lidí vás miluje nebo jak moc jste zdraví.“
Tento „buffetismus“ je o umění nastolit rovnováhu mezi životem a prací. Všichni známe lidi, kteří v honbě za penězi zanedbávali své rodiny a zdraví. Stačí pomyslet na známou lakotnici Hetty Green z 19. století, kdysi nejbohatší ženu na Wall Street. Podle všech dostupných zpráv byl její život mizerný, děti jí opovrhovaly a navzdory její snaze udržet své stomilionové jmění nedotčené se majetek nakonec rozpustil mezi její děti a na ni se zapomnělo.
„S čím moudří začínají, to dělají hlupáci nakonec.“
Tady mě napadá motto „Buď připraven“ (v USA patří „Boy Scoutům“, u nás skautům). Když se rozhodnete něčeho dosáhnout, nejprve si to pořádně rozmyslete, prozkoumejte a připravte si terén. Mnoho investorů například nakupuje impulzivně – řekněme třeba „horké“ počáteční emise akcií firem – a pak si teprve sednou a složitě počítají skutečnou hodnotu společnosti, kterou už teď mají v portfoliu. V době „dotcom“ bubliny v letech 1999–2000 byl tento riskantní přístup velmi rozšířený.
„Rozdíl mezi úspěšnými lidmi a velmi úspěšnými lidmi spočívá v tom, že velmi úspěšní lidé říkají skoro na všechno NE.“
Výborným příkladem je Buffettova více než šedesátiletá historie investic. Spolu s Charlesem Mungerem odmítli nebo nechali ležet mnohem více akciových titulů, než jich nakoupili. Prakticky to samé platí pro superúspěšné herce jako Meryl Streep, kteří si pečlivě vybírají, jakou roli přijmou.
„Nikdy se neptejte holiče, zda potřebujete ostříhat.“
Nehledě na to, s kým jednáte, vždy zvažujte možné motivy osoby sedící proti vám. Prakticky každý má svou vlastní agendu a záměry.
„Dávám si záležet na tom, abych každý den strávil hodně času jen tím, že sedím a přemýšlím. To je v byznysu v USA neobvyklé. Čtu a přemýšlím – a pak dělám daleko méně impulzivních rozhodnutí než většina lidí v byznysu.“
Určitě jste si všimli, že žijeme v permanentně „propojeném“ světě přehlceném informacemi. Je na nás neustále vyvíjen tlak konat, reagovat, vyhledávat. Odložte chytrý telefon, vypněte televizi a prostě každý den chvíli jen seďte a přemýšlejte.
„Vybudovat si pověst trvá dvacet let, zničit ji pouhých pět minut. Pokud se nad tím zamyslíte, budete dělat věci jinak.“
Tohle je obzvlášť důležitá rada pro mladé lidi, kteří se nechají zlákat zdánlivě kratšími a snadnějšími cestami k úspěchu a občas neváhají překročit etické nebo právní hranice – buď proto, že s nimi nesouhlasí, anebo proto, že to přece „dělá každý“.
Připomíná mi to případ z 80. let, kdy se mladý nadějný reportér Wall Street Journal Foster Winans zapletl do špinavého insider tradingu, kdy s cennými papíry korporace obchodovali lidé, kteří o ní měli informace ve větší míře než veřejnost. V konečném důsledku mu tahle hra vynesla pouhých 31 tisíc dolarů zisku. Jeho kariéra a jakákoli šance pracovat v profesi, kterou miloval, byla ale v troskách, a navíc musel strávit devět měsíců ve vězení.
„V životě stačí udělat jen pár věcí opravdu dobře – pokud neuděláte opravdu hodně věcí špatně.“
Tahle rada mi zase připomíná radu bývalého profesionálního tenisty, kouče a autora bestsellerů Brada Gilberta z jeho knihy Winning Ugly. V ní konstatuje, že nejúspěšnější rekreační hráči tenisu jsou ti, kteří dělají na kurtu nejméně chyb. To funguje i v životě. Nemusíte znovu vynalézt kolo nebo být nejchytřejší člověk v místnosti. Jenom se vyvarujte hloupostí.
„Pokud si kupujete věci, které nepotřebujete, brzy budete muset prodávat věci, které potřebujete.“
Mnoho z nás, snad jen kromě spořivých miliardářů jako Buffett, se proviňuje tím, že shromažďuje nepotřebné věci. Pro někoho jsou to značkové boty nebo kabelky od návrhářů, pro mne asi trošku moc kytar.
„Musí existovat nějaký zvrácený lidský rys dělat si snadné věci složitými.“
Tohle je jasný odkaz na Buffettův preferovaný „KISS“ přístup (Keep it simple and stupid – drž se jednoduchého) investovat do podniků s jasnými, přímými a srozumitelnými obchodními modely – třeba pojišťovnictví, banky či velké značky jako Coca-Cola nebo Kraft Heinz.
To mne jako editora mimořádně oslovuje. Začínající autoři často zaplevelí své příběhy zbytečnými nebo zbytečně květnatými obraty či žargonem. Připomínám jim vždycky šest pravidel pro „čisté“ psaní od George Orwella, které editorskému týmu Forbesu předal v roce 1994 již zemřelý editor Jim Michaels. Můžete se jimi inspirovat.
ŠEST PRAVIDEL GEORGE ORWELLA PRO ČISTÉ PSANÍ
Převzato z eseje „Politics and the English Language“, 1947
1. Nepoužívejte metafory, přirovnání nebo řečnické obraty, které běžně vidíte v novinách.
2. Neužívejte dlouhá slova, pokud stačí k vyjádření kratší.
3. Můžete-li nějaké slovo škrtnout, udělejte to.
4. Nepoužívejte trpný rod, můžete-li použít činný.
5. Nepoužívejte cizí slova, odborné termíny a profesní slang, je-li po ruce běžný ekvivalent.
6. Pokud byste se měli kvůli výše uvedeným pravidlům vyjadřovat jako barbaři, zapomeňte na ně.
