Každý asi tuší, jak by měl vypadat život, který chce žít. Ne každý ale chápe, proč se k tomuhle vysněnému ideálu jen málokdy dokáže přiblížit. Podle uznávaného kouče a autora několika bestsellerů Marka Mansona je to možná proto, že si při vytyčování svých životních cílů pokládáme špatnou otázku.
Takřka všichni totiž chceme podobné věci, píše na svém blogu. Chceme prožít bezstarostný, šťastný život bez zbytečných bojů, chceme se zamilovat, mít báječný sex a vztahy, skvěle vypadat, vydělávat peníze a být oblíbení a uznávaní a tak šarmantní, že když vejdeme do místnosti, lidi se před námi rozestoupí jako Rudé moře před Mojžíšem.
Co ale odpovíte na otázku: „Co chcete od života?“ Pokud něco ve smyslu „Chci být šťastný, mít rodinu a práci, co mě baví“, je to tak obecné, že to nic neznamená. Podle Mansona existuje zajímavější otázka, kterou jste si možná nikdy nepoložili: „Jakou bolest chcete ve svém životě? Za co jste ochotni bojovat?“ Podle jeho názoru to mnohem směrodatnější ukazatel, který lépe poodhalí, jak se váš život nakonec vyvine.
Podívejme se na to popořadě. Každý chce mít skvělou práci a být finančně nezávislý. Ale ne každý už je ochoten kvůli tomu pracovat 60 hodin týdně, chodit na dlouhé porady, papírovat, proplouvat korporátní hierarchií a snášet podmínky v open spacech. Lidé chtějí zbohatnout bez rizika, bez obětí, zkrátka chtějí výsledky, ale ne odkládat blahobyt a něco pro něj vytrpět – jestli však hodláte hromadit bohatství, tak se přesně bez toho neobejdete.
Za druhé: Každý chce mít skvělý sex a báječný vztah. Ale ne všichni jsme ochotni podstoupit nekonečné hledání té pravé či pravého, znovu a znovu snášet trapné odmlky v konverzaci, zraněné city, vztahová psychodramata. A tak se lidé usadí a říkají si „třeba je to ono“, a po letech začnou přemýšlet, jestli to bylo skutečně to pravé – a když jim v poště přistane žádost o alimenty a účet od právníka, tak se ptají, k čemu to všechno bylo. Možná to bylo kvůli tomu, že před 20 lety dobrovolně snížili své standardy a očekávání. Protože za štěstí je třeba bojovat. Pozitiva jsou vedlejší účinky toho, že se vypořádáme s tím negativním.
Lidské potřeby jsou v jádru víceméně podobné. Je snadné „strpět“ pozitivní zkušenost. Jenže to, s čím už z podstaty všichni bojujeme, je zkušenost negativní. Proto platí, že jak bude vypadat náš život a čeho dosáhneme, neurčí naše kladné pocity, po nichž toužíme, ale to, jaké špatné zkušenosti a pocity jsme schopni a ochotni snést, abychom se dostali k těm dobrým.
Je to jako s fyzičkou. Do formy se dostaneme jen tak, že budeme cvičit bez ohledu na bolest a fyzickou námahu, a že budeme zdravě jíst a odříkat si mlsání. Podobně to chodí v podnikání. Lidé chtějí rozjet svůj byznys nebo získat finanční nezávislost. Ale jako úspěšný podnikatel musíte nejdřív vyhodnotit rizika, nejistotu, opakované neúspěchy a strávit nekonečné hodiny prací na něčem, o čem vůbec není jisté, jestli z toho něco vyleze.
Proto o úspěchu v životě tak nerozhoduje otázka „Po čem toužím“, ale otázka „Jakou bolest jsem ochoten vydržet“. Kvalitu života neurčuje kvalita pozitivních zážitků, ale těch nepříjemných. Kdo se naučí vypořádat se se špatnými zkušenostmi, ten se naučí vypořádat se životem.
Spousta jednoduchých návodů lidem radí, že stačí něco hodně chtít. Každý něco hodně chce. Ale k životním výhodám je třeba přibrat i nevýhody, které přinášejí. Když chcete figuru do plavek, musíte chtít i pot, bolest, ranní běhání a večerní hladovění. Když chcete jachtu, musíte k tomu přibrat i pracovní večery, riskantní profesní kroky a riziko, že spoustu lidí naštvete.
A když po něčem toužíte měsíce a roky a stejně se k tomu neposouváte, možná je to jen vaše fantazie, falešný příslib. Možná to ani nechcete, jen se vám líbí po tom toužit. Zkuste se občas zeptat lidí: Jak byste chtěli trpět? Budou se na vás dívat jako na blázna, ale právě odpověď na tuhle otázku něco podstatného sdělí o jejich touhách a fantaziích. Protože je nutí si něco vybrat.
