Ve světových oceánech se to hemží plastem. Spojuje se do obrovských plovoucích „odpadkových ostrovů“ pokrývajících rozsáhlá území Pacifiku. Moře ho vyplavuje na městských plážích stejně jako na odlehlých ostrovech, pohrává si s ním na vlnách a přenáší ho neuvěřitelně daleko po hladině, než se znovu vyplaví na břeh.
Najdete ho v žaludku více než poloviny mořských želv a v břiše skoro každého mořského ptáka. Pokud by ho někdo dokázal shrnout a rovnoměrně rozmístit po všech pobřežích světa, dokázali bychom z něj postavit úctyhodnou zeď mezi sebou a mořem. Ale i tohle šílené množství bledne ve srovnání s odhadem Světového ekonomického fóra pro stav, který má nastat v polovině stávajícího století.
Pokud budeme pokračovat ve výrobě (a selhávat v řádné likvidaci) plastů v předpokládaném tempu a objemech, hmotnost plastů v oceánech v roce 2050 převýší hmotnost zde žijících ryb – alespoň tak hovoří nedávno vydaná zpráva této neziskové organizace.
Podle ní se světová spotřeba plastů za posledních 50 let zvýšila dvacetkrát a v dalších 20 letech se předpokládá další zdvojnásobení. V roce 2050 budeme produkovat třikrát tolik plastů, než tomu bylo v roce 2014, cituje ze zprávy Washington Post.
Lidé mezitím podle všeho odvádějí nedostačující práci, pokud jde o recyklaci nebo řádnou likvidaci plastových produktů. Skoro třetina veškeré plastové produkce unikne mimo systém a skončí v moři nebo v žaludku nic netušícího ptáka. Jedná se o osm milionů tun plastu ročně – nebo, jak říká Jenna Jambeck z University of Georgia, „pět plných pytlů plastu na každých 30 centimetrů pobřeží na celém světě“.
Čtěte také: Dvacetiletý student chce vyčistit oceány od odpadu. Už na to má 50 milionů korun
Podle zmíněné zprávy, která byla určena zejména účastníkům letošního setkání v Davosu, končí více než 70 % námi produkovaných plastů na skládkách, ve vodních tocích, mořích a dalších infrastrukturách. Produkce plastů si vyžádá 6 % celkové spotřeby ropy (v roce 2050 to má být 20 %) a 1 procento světového uhlíkového rozpočtu (maximální množství emisí, které může lidstvo vyprodukovat, aby globální teploty nevzrostly o více než 2 stupně Celsia). V roce 2050 pak budeme podle reportu čerpat na PET lahve, igelitové tašky a mikrotenové sáčky celých 15 procent uhlíkového rozpočtu.
Pokud se plast dostane do vodních toků, škody způsobené jeho přítomností sahají k 13 miliardám dolarů ročně – jedná se o ztráty příjmů z turismu, lodní dopravy a rybářského průmyslu. Kromě toho ale plastové znečištění narušuje mořské ekosystémy a ohrožuje živobytí lidí, kteří jsou na rybaření existenčně závislí. A hlavně, plast ve vodě neznamená samozřejmě nic dobrého pro zvířata, která v ní žijí.
Zpráva Světového ekonomického fóra ale zároveň konstatuje, že existují způsoby, jak nakládání s plastem zlepšit. Jednotlivé země mohou motivovat ke sběru odpadu a jeho recyklaci, užívání efektivnějšího či opakovaně použitelného obalového materiálu či ke zlepšení infrastruktury – vše by pak mělo pomoci tomu, aby se ze systému ztrácelo méně plastu a nekončilo ve vodě a následně v moři.
