Studovala filmovou vědu, francouzskou filologii, zajímala se o dějiny umění, navrhovala divadelní kostýmy, chvíli se dokonce živila pouličním zpěvem. To když s přítelem vycestovala na zkušenou do Los Angeles. Alex Monhartové chvíli trvalo, než se rozhodla pro kariéru módní návrhářky, ale teď ji design živí. Ročně prodá více než stovku luxusních pánských batohů, které v ulicích často potkáte nosit ženy.
„Ukradeno z klučičí skříně. To je to, co baví holky na značce Alexmonhart. Pánská móda jim přijde sexy, a navíc neokoukaná. Nikdo jim totiž nenutí, že mají nosit mé batohy,“ říká autorka kolekce tří černých tašek, které se dají složit do praktického psaníčka. „Přesně takhle je složíte, ale jde to udělat ještě líp,“ demonstruje Monhartová na nejlépe prodávaném modelu Primus ve svém showroomu na Letné s názvem Lab 24.
Dvacet čtyři. To je číslo popisné, ale i věk. Alex a jejímu kolegovi Danielu Klímovi bylo totiž přesně tolik, když se nastěhovali do nových prostorů na adrese Jana Zajíce, kde to jednou za měsíc ožije „hispterskými“ party takzvanými Temporary Escape Session. „To abychom dostali od našich zákazníků zpětnou vazbu – co jim na trhu chybí, co bychom měli upravit a co objednat,“ poodhaluje Klíma strategii značky.
Čtěte také: České Chicago aneb Nová spojka módních návrhářů z „Československa“
Propracovaný byznys model je právě to, v čem jsou produkty s monogramem AM jiné. „Umění se prosadit je kombinací mnoha dovedností. Musíte mít zajímavý a navíc chytrý produkt, kterým zaujmete obchodní partnery a zákazníky, ale také snahu se neustále učit novým věcem,“ říká designérka, jež vsadila na minimalismus.
Vlastně to je asi taky to první, co vás napadne, když vstoupíte do jejího pražského krámku. Holé zdi, kovový nábytek, tři police, na nich tři černé batohy a jedna unisexová čepice z králičí plsti. To je celé portfolio pětadvacetileté designérky z Písku. A prý to stačí.
Daniel Klíma a Alex Monhartová stojí za značkou AM.
„Každý rok chci představit nový produkt. Nikam nespěchám, spíš se snažím vylepšovat stávající nabídku. U batohů jsem třeba změnila popruhy, protože ty původní, provázkové se zařezávaly do ramen,“ vysvětluje Monhartová, proč málo je někdy více. „Snažím se reagovat na poptávku, co zákazníci vyžadují,“ dodává žena, kterou inspirovala její maminka. „Nikdy nenosila nic jiného než černou a bílou. A já taky ne. Vlastně jsem to omezila jen na černou,“ usměje se.
První model multifunkčního batohu Bag & Sac vznikl před dvěma lety jako klauzurní práce na pražské Scholastice, kde Alex studovala oděvní design. A měl úspěch. V soutěži Roots of European Design v Maďarsku se tenkrát umístil jako druhý nejhezčí výrobek. „Napadlo mě vytvořit batoh, který se dá při pikniku rozložit do deky. Přesně tohle mi u nás chybělo,“ říká Monhartová, jejíž tašky se pohybují v cenové kategorii od čtyř do deseti tisíc. Dříve je vyráběla sama společně se švadlenou, teď výrobu přesunula do manufaktury v Hradci Králové.
Čtěte také: Indie v Česku. Jak designéři z Dejvic oživili málem zapomenutý dřevotisk
„Chtěla jsem vytvořit profesionální značku, ale sama bych to nezvládla. Proto jsem se rozhodla pro výrobu v externí firmě a taky začala spolupracovat s Danielem, který má na starosti prodej a marketing,“ říká designérka. „Právě Daniel mě představil francouzskému agentovi, který zařadil AM do svého pařížského showroomu.“
Zleva Yassine Larouci (francouzský agent), Alex Monhartová a Daniel Klíma na veletrhu Seek v Berlíně.
To bylo před rokem a od té doby to šlo rychle: první zahraniční prezentace na veletrhu v Německu, získávání nových zákazníků, oslovování nákupčích, tvorba nové kampaně a prezentace na sociálních sítích, jejichž význam poprvé pocítila před rokem na Mercedes Benz Prague Fashion Weekendu.
Její batoh totiž díky fotografii na webu známého módního fotografa Adama Katze Sindinga obletěl celý svět (viz níže). Tím získala objednávky až z Kuala Lumpuru a Hongkongu. To byl také jediný kus vyrobený v černo-bílé, jiné barevné kombinace vytváří pouze na zakázku.
Nejvíce se jí osvědčila účast na veletrhu Seek v Berlíně, kde se v lednu poprvé představila nákupčím z celého světa. „To třeba u nás nejde, doposud tady nebyla žádná akce, kde bychom měli tu samou možnost, proto sázíme na zahraničí. A Berlín je nejblíž, navíc Seek má styl. Sice je to trochu dražší (účast se pohybuje podle velikosti stánku od 50 tisíc do půl milionu), ale vyplatí se to. V lednu nás tam třeba oslovili nákupčí z Jižní Koreje, kteří si objednali 20 batohů,“ říká Monhartová.
„Na takhle velkých přehlídkách musíte zaujmout. Být originální, aby si vás lidé zapamatovali mezi stovkami jiných vystavujících,“ doplňuje Klíma designérku. Na příští Seek, který bude už za měsíc, mají připravená síťovaná pouzdra pro katalogy s nepřehlédnutelným logem a taky hromady popcornu. Nikoliv k jídlu, ale jako výplně do tašek.
Tohle jsou zákaznice ze zahraničí, z Kuala Lumpuru a Keni.
„Značce musíte dát vše, nesmíte ani na chvíli polevit, protože se to hned pozná,“ říká štíhlá blondýnka s jistou nostalgií. Své práci totiž obětovala dokonce i kariéru zpěvačky. „Hudba mi chybí strašně moc, ale myslím, že jsem se rozhodla správně. Nejsem tak odvážná, abych se dokázala uživit vystupováním. Design je něco jiného, prezentuji výrobky, u zpěvu ale sama sebe a to je snad to nejtěžší,“ myslí si a dodává, že nejdůležitější je najít cestu, kde máte šanci uspět. Jí se to, zdá se, podařilo.
Foto: Robin Bery a Aneta Benediktová
