Těžko se tomu věří, ale oba ptáci na obrázku jsou stejně staří. Jediný rozdíl je, že ten napravo vyrostl a žil v městském prostředí. Tohle porovnání vzbuzuje otázky nad dopadem městského prostředí na zdraví ptáků a jiných městských živočichů. Včetně lidí.
Výzkumníci z Lundské univerzity ve Švédsku prokázali, že ptáci druhu Parus major běžně známého jako sýkora koňadra trpí mnohem větším rizikem úhynu, pokud vyrůstají a žijí v městském prostředí. Biolog Pablo Salmón a jeho tým demonstrovali, že brzké vystavení mláděte městskému prostředí může nevratně narušit normální vývoj – s potenciálně nevratným dopadem na předpokládanou dobu dožití.
„Ačkoliv život ve městě má své výhody (třeba dostatek jídla), zdá se, že nevýhody (například stres) zde výrazně převládají. Alespoň s ohledem na to, jak rychle stárnou buňky sýkorek,“ konstatoval Salmón na serveru gizmodo. Stresem má na mysli věci jako hlukové a světelné znečištění a přílišnou blízkost lidí (o kočkách ani nemluvě).
Salmónův tým objevil, že sýkory vyrůstající ve městě mají kratší telomery než jejich venkovští soukmenovci. Telomery jsou útvary nacházející se na konci každého řetězce DNA v chromozomech a nejlépe se dají představit jako bioukazatel věku. Krátké telomery znamenají krátký život jak u sýkorek, tak u lidí. Tato nová studie ukazuje, že prostředí, ve kterém ptáci vyrůstají, může mít na délku jejich telomer hluboký dopad.
Výzkumníci se zaměřili na skupinu blízce příbuzných sýkor koňader. Polovinu z nich nechali vyrůstat ve městě Malmö, zatímco druhou na venkově. Už po dvou týdnech byly rozdíly v délce telomer jasně vidět. Doposud se mělo za to, že délka telomer je určena geneticky, ale tato studie vůbec poprvé ukázala, že vyrůstání ve stresujícím prostředí může mít ještě výraznější dopady.
„Dopad urbanizace na živé tvory musí být studován mnohem důkladněji, nebo nebudeme schopni porozumět hrozbám, jimž jsou ptáci v městských prostředích vystaveni, a nebudeme s nimi ani schopni nic dělat,“ řekl Salmón. „Naše výsledky také dávají vzniknout otázkám ohledně dopadů městského prostředí na stárnutí jiných živočichů dotčených urbanizací, například lidí.“
Mějte ovšem na paměti, že Salmónův tým studoval jen jeden druh ptáků. Jiným druhům, třeba holubům, červenkám nebo kosům, městské prostředí naopak zdánlivě svědčí, podobně jako třeba mývalům. Popsaný jev se tedy bude možná vztahovat jen na živočichy, kteří trpí ztrátou přirozených domovů a kterým město prostě neprospívá.
