Napadlo vás někdy, jaké to je cestovat letadlem z pohledu letušky? Co se jí asi tak během letu honí hlavou? Co jí dělá v práci radost a co ji naopak štve? A je možné, abyste vy přímo ovlivnili atmosféru na palubě?
Prozradím vám, jak je to doopravdy. Za 9 let své letuškovské praxe jsem vypozorovala, které situace mě na palubě letadla dokážou potěšit a které mě naopak rozpálí do běla (i když to navenek samozřejmě není znát). A troufám si tvrdit, že to tak mají i ostatní kolegyně z mého oboru.
Takže které situace a chování cestujících způsobí, že buď létám v sedmém nebi, nebo naopak letím do vývrtky?
Létám v sedmém nebi, když:
- Na můj profi americký úsměv při nastoupení na palubu odpovíte vaším více či méně profi úsměvem a opětujete mi pozdrav. Potěší to obě strany, to mi věřte.
- Ukážete mi bez zbytečných řečí palubní vstupenku. Někdy je sice zajímavé pozorovat štrachání cestujících v batohu/kabelce a tím nenápadně odhalovat soukromí dotyčného (když mu vypadávají různé předměty), ale trochu to zdržuje boarding a tím pádem pak i let samotný. A nikdo přece nechce létat se zpožděním, že?
- Nebudeme na sebe nechápavě zírat, když si dovolím něco zobnout k jídlu a vy náhodou půjdete kolem mě na toaletu (týká se většinou přední kuchyňky v letadle). Každý máme v tu chvíli své elementární lidské potřeby. PS: Když mi věnujete místo popravčího pohledu úsměv a popřejete mi dobrou chuť, tak vám pak ráda snesu modré z nebe.
- Hezky, decentně voníte a dodržujete během letu základní hygienu. V letadle létá už tak dost breberek (mé soukromé pojmenování bakterií z různých koutů světa) a mísí se hodně „vůní“, tak s vámi takto do kabiny vpluje příjemná svěžest.
- Po přistání s radostí zatleskáte. Vidím, jak se tváříte, když tohle čtete, vstoupila jsem tím na tenký led. V poslední době je to na sociálních sítích tolik diskutovaná otázka, že vám musím prozradit, jak to tedy mám já osobně. Když po přistání zatleskáte, vždycky mě to potěší. V tu chvíli mám pocit sounáležitosti – doletěli jsme v pořádku na místo, let se nám líbil a máme radost z toho, jak jsme to všichni (cestující i posádka) zvládli. A přiznávám, že v tu chvíli jsem pyšná i na piloty. Ať si říká kdo chce co chce, tleskání je pro mě prostým výrazem vděku a radosti z letu.
Letím do vývrtky, když:
- Zákaz kouření během letu platí. TEČKA. Ani se o to nepokoušejte, pokud nechcete spáchat „harakiri“.
- Hrajete si na paparazzi a snažíte se nás nenápadně vyfotit/natočit na kameru v jakékoli situaci, nejlépe při předvádění záchranných nouzových prostředků na začátku letu. Raději nás v tuto chvíli jen pozorně skenujte očima, prosím.
- Zkoušíte naše vycvičené pozorovací reflexy v nevhodnou dobu. Poprosím vás, abyste se připoutali na vzlet/přistání, uděláte to, pak se odpoutáte a schválně, jestli si toho všimnu, když půjdu kolem vás kabinou zpátky. Ujišťuji vás, že všimnu!
- Letadlo není prales, kde se opice místo lián věší na sedadla, na nás letušky, případně na ostatní cestující. Nehlídané děti jsou někdy tvrdý oříšek, ale myslím, že zkulturnit jejich divočení se dá. Držím vám při tom všechny palce.
- Hrajete kontaktní sporty. Třeba hlavička v uličce letadla, sem tam nastrčená noha nebo občas bodyček, když procházím uličkou. Ale vůbec nejhorším faulem za účelem přitáhnutí pozornosti je tzv. „chmat po uniformě“ a následné tahání. Za to bych dávala červenou kartu rovnou.
Věřím, že jste se při představě tak věrně známých situací z letadla pobavili a taky poučili. Těším se na vás na palubě a už teď vím, že pokud se během letu objeví cestující „zlobilové“, vy to určitě nebudete.
