Když mi zavolali ze společnosti Scuderia Praha, jestli bych měl zájem otestovat nové Ferrari GTC4Lusso, váhal jsem. Asi vteřinu. Nejsem majitel žádného vozu Ferrari, avšak v minulosti jsem jich mohl pár vyzkoušet. Určitou možnost srovnání obzvláště s vozy, které jsou charakterem spíše Gran Tourismo, mám. V minulosti jsem z této kategorie vyzkoušel modely California T, GTB či předchůdce Lussa – Ferrari FF.
Atmosféra při nastupování
Při nedávném testu modelu 488 GTB jsem cítil lehké chvění v kolenou. Pohon na zadní kola, přeplňovaný motor a jeho supersportovní charakter ve mně vzbuzoval přirozený respekt. K Lussu jsem přistupoval primárně jako k většímu, velmi reprezentativnímu a luxusnímu vozu.
Po usednutí do něj jsem necítil okamžitý nával adrenalinu a chuť jet velmi rychle. Těšil jsem se naopak na plavnou jízdu, na zvuk sametového dvanáctiválce, na dlouhou kapotu přede mnou. A to vše se naplnilo.
Interiér Ferrari je famózní tím, že je natolik jiný. Ovládání je možná složitější, méně intuitivní než v jiných, převážně německých autech. Více však cítíte odlišnost. A tu cítit chcete. Auto se jinak startuje, tlačítko je na volantu. Jinak se řadí zpátečka, tlačítko R je umístěné na středové konzoli.
Čtěte také: Ferrari LaFerrari přišlo o střechu. A okamžitě se vyprodalo
Jinak se řadí neutrál, musíte stisknout obě pádla pod volantem současně. Pádla jsou pevná, nejsou spojená s otáčejícím se volantem, chybí řadící páka. Jinak se ovládají blinkry, tlačítka jsou na volantu. Odlišností bychom našli mnohem více, což je opravdu velmi dobře. Exkluzivita je vždy o odlišnosti, unikátnosti.
Rozjezd a první kilometry
Ferrari GTC4Lusso nastartujete a překvapí vás jeho relativně klidný projev. Nikomu nevypadnou okenní tabulky, nikdo na chodníku nezakopne, projev je velmi kultivovaný. V porovnání s předchůdcem – modelem FF – je auto po nastartování a při klidné jízdě tišší. Jelikož již roky sídlím v Pařížské ulici, slýchávám každý den několik řidičů, kterým říkáme „jedničkáři“. Sportovní auta mají pravděpodobně půjčená a jízdou na zařazený první rychlostní stupeň se hlavně snaží poutat pozornost. Často je však efekt kontraproduktivní a řvoucí motor a výfuky spíše všechny obtěžuje.
Ten správný koncert však u Lussa začne s posláním otáček motoru výš. Ve Forbesu oslavovaný Zdeněk Pelc by mohl vydat gramofonovou desku se zvuky Lussa. Vytáčet velký dvanáctiválec až k 8250 otáčkám za minutu je za odměnu. Jak lehce se vytáčí, jak nádherně zní. Dnes je na trhu jen minimum aut, která nám mohou něco podobného nabídnout. Při tankování jsem si musel otevřít kapotu, abych se pohledem na ten červený „majstrštyk“ pokochal.
Ovládání auta
Pro test jsem neměl optimální podmínky. Lehce pršelo, cesta byla souvisle mokrá, bez velkých kaluží. Třebaže je auto dlouhé pět metrů a poměrně široké, mou cestu jsem nasměroval ke Karlštejnu. V režimu optimalizovaném pro mokrý povrch označeném na přepínači jízdních režimů Manettino jako Wet jsem autíčko nechal jen chvíli. Stabilizaci jsem zcela nevypnul, ale nastavení navolil na režim Sport.
Čtěte také: Audi, Ferrari, McLaren. Když se automobilky rozhodnou vyrábět kola
V Lussu nenajdete režim Corsa známý ze supersportovních modelů. Auto váží téměř dvě tuny a disponuje skutečně vysokým výkonem 690 koní. Díky absenci turbodmychadel sice plynový pedál odpaluje obrovskou munici, míru exploze výkonu však můžete delikátně dávkovat.
V zatáčkovitém terénu jsem řadil pouze mezi druhým a čtvrtým převodovým stupněm z celkových sedmi, ale byl to zážitek. Když plyn ovládáte obezřetně, auto je neskutečně obratné i na užších silnicích. Přidáte-li však plynu více, i na čtvrtý rychlostní stupeň začne auto hrabat, třebaže je koncepcí vybaveno inteligentním pohonem všech kol.
Nedotáčivost jsem nepocítil žádnou, motor je opravdu precizně usazen až za přední nápravou, navíc natáčecí zadní náprava a velmi jemný posilovač řízení přispívá k již zmíněné obratnosti. Pocit sucha i na vlhku pojišťují suverénní keramické brzdy.
Čeho si nejvíc cením, je celková sametovost auta a jeho univerzálnost. Když jedete v „kochacím režimu“, je vám dobře. Když chcete zrychlit, příval výkonu vás ohromí. Když chcete jet opravdu velmi rychle, můžete také. Model 488 GTB nabízel obrovský sportovní zážitek, ale při pokusu o pohodovou jízdu jsem neustále čekal na displeji hlášku „vystup a netrap mě, nebo safra přidej“.
Použití auta
Ačkoliv model FF způsobil mezi skalními příznivci Ferrari určitý šok, jeho majitelé prý patří k velmi spokojeným. Pořídili si totiž auto, které je velmi dobře použitelné. U modelu GTC4 Lusso tomu není jinak. Chcete jet na nákup? Můžete, vzadu je kufr. Chcete jet na lyže? Můžete, auto má pohon všech kol. Chcete na kolo? Taktéž můžete. Kolo se bude vyjímat na střeše nebo jej můžete složit za sedadla do kufru.
Toto Ferrari nemusíte vytáhnout jen pro brzkou ranní „střelbu“ po prázdných silnicích či dálnicích. Myslím, že Ferrari sestrojilo model, který by jeho majitelé mohli v budoucnu prodávat s více než stovkou tisíc najetých kilometrů. A to je dobře. V autě tak mohou strávit víc než tisíc hodin za jeho parádním volantem. A o to zde běží.
