Útulné domky na stromech a týpí rostou v Česku raketovou rychlostí. Tomáš a Lenka Dočekalovi posunuli myšlenku glampingu ještě o kousek dál. V Říčkách v Orlických horách, na svahu s výhledem na okolní zalesněné kopce, si můžete pronajmout designovou útulnu, která voní po medu. Unikátní projekt totiž sází na včely: od domácího medu po včelí televizi.
Spaní na medu, jak se místo jmenuje, spustila dvojice letos na jaře, na louce kousek od jejich vlastního domu. Ani jeden z nich přitom z Orlických hor nepochází. Tomáš se narodil v Brně, Lenka je z Přelouče a poznali se před dvaceti lety v Praze. Místo, kde by si postavili chalupu, hledali víc jak tři roky.
Než se přestěhovali do Říček, oba pracovali více než dvě dekády na různých manažerských a HR pozicích, od bank a pojišťoven přes telekomunikace po letecký průmysl. Postupně se přeorientovali na práci nezávislých konzultantů. Od té doby co se ale dali na ubytování, už Tomáš původní práci věnuje minimum času, v Lenčině případě ji pak vlastní projekt zcela nahradil.
Když si pozemek koupili, počítali nejdřív, že tam budou jezdit hlavně na víkendy na chalupu. Brzy se ale rozhodli zůstat na trvalo a do Prahy dojíždět jen několik dní v týdnu. Když pak přišla pandemie a s ní i úbytek práce, přišel čas vybudovat místo, které představí Tomášovu včelařskou vášeň světu.
„V té době jsme nevěděli nic o glampingu ani o apiterapii,“ směje se Lenka. Interiér maringotky navrhla Lenka společně s kamarádkou designérkou tak, aby byl útulný, minimalistický a barevně ladil s celým konceptem. Důležité také bylo, aby ubytování nabízelo dostatečný komfort.
„Nechtěli jsme, aby hosté museli někam na suchý záchod nebo se umývat studenou vodou, jako to bývá jinde,“ vysvětluje Lenka. Proto Spaní na medu vybavili tekoucí vodou, splachovacím záchodem, klasickou sprchou, topením, a dokonce i varnou deskou. O technickou stránku se postaral Tomáš s kamarády a řemeslníky z okolí. Asi devadesát procent práce na maringotce udělali partneři svépomocí.
Lásku ke včelařství zdědil Dočekal po svém dědečkovi. Před čtyřmi lety si projektový manažer pořídil první úly a po vzoru předka v jejich blízkosti chtěl i spát, protože si pamatoval, že se pak vždycky cítil uvolněně. Jeho manželka se tomu sice nejdřív divila, ale pak se připojila a nakonec přišla s nápadem zážitek zpřístupnit i ostatním.
Zmíněná apiterapie představuje formu léčby, kde má pacient (v tomto případě ubytovaný) benefitovat z blahodárného působení včel a včelích produktů, a v Česku ji ve spojení s glampingem nikdo další nedělá. Nepomáhá jen med nebo propolis, ale i pobyt v blízkosti včel obecně.
Dočekalovi ji do svého ubytování zakomponovali hned několika způsoby: ke snídani podávají domácí med, ze zadní strany maringotky létají včely dovnitř a ven ze tří úlů, které jsou uvnitř pod lavicí, na které Dočekalovi doporučují pro větší zážitek a blízkost relaxovat (maringotka má ale samozřejmě i postel). Další úl je pak za sklem na jedné ze stěn tak, aby se hosté mohli dívat, jak včely pracují.
„Říkáme tomu včelí televize,“ vysvětluje Dočekal a ukazuje, jak poznat včelí královnu od klasické dělnice. Na podzim už jsou přitom včely utlumené, i když jemné bzučení je slyšet pořád. Dočekalovi původně totiž plánovali ubytování provozovat jenom od dubna do října, na zimu se totiž musí včely zazimovat. „Pak nám ale začaly chodit rezervace i na zimu a lidi chtěli přijet, i když jsme jim řekli, že tam včely nebudou,“ doplňuje Dočekalová, jak upravovali plány už na začátku.
Ještě před přivítáním prvních hostů se Dočekalovi spojili s platformou Amazing Places, aby jejich nápad dostala mezi lidi. „V té době jsme se učili, jak dělat propagaci na webových stránkách, na Instagramu a řekli jsme si, že si s Amazing Places zavoláme a uvidíme, co z toho bude. Nakonec jsme spolu volali téměř hodinu a shodli jsme se, že by nám spolupráce dávala smysl a že do jejich konceptu zapadneme,“ vzpomíná Tomáš.
Díky tomu vyprodali téměř celou sezonu, od 24. dubna do konce roku měla medová maringotka prakticky obsazeno. Osmdesát procent rezervací pocházelo právě z Amazing Places. Příští rok ale očekávají rovnoměrnější rozdělení sil.
„Někteří lidi se k nám už stihli vrátit i podruhé a potřetí a mají již rezervaci na další sezonu,“ těší se ze situace. „Jsme rádi, že i když jsme noví na trhu, stali jsme se pro některé lidi srdcovou záležitostí.“
Popularitu Spaní na medu berou jako důkaz toho, že člověk může dělat kdekoli cokoli. „Vymysleli jsme si to a postavili jsme to v podstatě vlastníma rukama, i když to nebylo něco, co jsme studovali. A najednou vidíme, že to funguje. Nejen proto, že jezdí lidi opakovaně a odjíždějí nadšení, ale že to funguje i byznysově a je to udržitelné,“ říká Tomáš.