Ladislavu Chramostovi bylo šestnáct, když na tenisovém mistrovství světa družstev mezi mládežníky porazil Lleytona Hewitta. První krok směrem ke kariéře snů? Kdepak. Zatímco z poraženého Australana se časem stala světová jednička, Chramosta to v žebříčku dotáhl nejvýš na 383. místo a ve třiceti s vrcholovým tenisem skončil. Pak zkusil netradiční kariérní restart – otevřel kavárnu Cheecup, kde vyrábí jedinečné cupcaky a cheesecaky.
Když v ní jednoho květnového dopoledne spolu sedíme, na dveřích visí cedulka ZAVŘENO. Kvůli odstávce vody Chramosta zákazníky nepouští, přesto každou chvíli někdo bere za kliku a pokouší se dostat dovnitř. Na ty oblíbené dobroty.
Nejde přitom o klasický příběh rostoucí značky, která by měla dobýt svět. Chramosta si zakládá na pověsti „rodinného“ podniku ukrytého na nenápadném náměstíčku v Podolí, jakési lokální specialitě. Využil svých znalostí sportovního světoběžníka a dovedl recepty na zákusky k dokonalosti. A dbá na vstřícnou obsluhu, která zajišťuje, že se k němu lidé rádi vracejí.
Čtěte také: Jak český kouč nadchl tenisty. Jeho hlídač výsledků dobyl svět
Takový je současný happy end jeho příběhu. Ovšem ne vždy k němu Chramostova cesta směřovala. Vaření ho bavilo vždy – ale zákusky zprvu jen ochutnával. Nadchlo ho, když při cestě po amerických turnajích poprvé vyzkoušel cheesecake a cupcake. Prvotní však pro něj dlouho byly sportovní ambice. Chtěl jezdit na největší turnaje, toužil se utkat s Andrem Agassim, fenoménem přelomu století.
Našlápnuto neměl tento mladík z Berouna špatně. Patřil mezi nejlepší světové juniory, vkládaly se do něj velké naděje. „Možná až moc velké,“ utrousí dnes, v 36 letech. „Byl na mě velký tlak. A neustál jsem to.“
Jako mnoho dalších tenisových kariér se i ta jeho zadrhla na přechodu z juniorů mezi dospělé. Doplatil na slabší fyzickou vybavenost i horší disciplínu. „Nebyl jsem úplně ukázněný, občas se mi chtělo večer někam zajít,“ přiznává.
Čím dál častěji slýchal, že ve svém věku už měl být mnohem dál. Během jednoho roku mu tenisová elita rychle utekla. „A pak už nebyly peníze a podmínky na přípravu jako dřív. Lidé mi přestávali věřit. Tenisový život se rychle otočí.“
Když odepsal ten tenisový, začal si plnit podnikatelský. Dva roky nosil v hlavě koncept cukrárny s cheesecaky a cupcaky, který poté s kamarádem začal realizovat. „Než jsme s Cheecupem začali, neupekl jsem ani bábovku. Ale pak jsem se zavřel do kuchyně a zkoušel.“ Naučil se dělat zákusky, navrhl podobu kavárny i její vybavení a sám v ní taky obsluhoval.
Čtěte také: Býval elitním sportovcem, teď dalším radí, jak neprohýřit vydělané miliony
„Tři roky v kuse, šest dnů v týdnu jsem tady byl 12 hodin. Bolely mě nohy tak, až jsem je necítil. Ale zvyknete si na všechno,“ vzpomíná. Až postupem času začala cukrárna vydělávat tolik, že si mohl dovolit najmout další zaměstnance.
K jeho úspěchu přispívají i zkušenosti z poznávání různých světových kuchyní. „Když si někdo otevře restauraci, aniž by vytáhl paty z Česka, tak nemá porovnání. Přečte si na internetu recept na italské těstoviny a neví, jak ty nejlepší italské skutečně chutnají,“ vysvětluje Chramosta.
Recepty posbírané z internetu postupně sám zdokonaloval, peče si vlastní sušenky a originální přístup se mu vyplácí. Cheecup funguje přes pět let, a zatímco v začátcích se v něm denně prodalo zhruba 10 cheesecaků a cupcaků, nyní je množství sedminásobné. Původní roční obrat dva miliony korun by měl v následujícím roce překonat sedm milionů. O velkém rozšiřování ale Chramosta nesní, snad jen o jedné další pobočce.
„Máme devítiměsíčního kluka, takže se snažím být hlavně s ním, doma v Pardubicích. Když se na něj dívám, tak nelituju, že tenisová kariéra nevyšla,“ říká. Zklamání ze sportovního nezdaru překonal rychle. A zvykl si i na odlišnou roli: „Když jsem začínal, tak jsem si říkal, že je to zvláštní: Celý život mě lidé obskakovali a já jim teď nosím kafe. Ale to jsem se na to díval špatně. Uvědomil jsem si, že dělám lidem radost. A díky tomu mě to baví.“
