Vypadalo to, že je vše ztraceno. Českému vrcholovému sportovci a kajakářskému reprezentantovi Vavřinci Hradilkovi nevyšel vstup do letošní sezony. Neprobojoval se na evropský ani světový šampionát. Držitel stříbrné medaile z olympijských her v Londýně se ale nevzdal a sezonu nakonec dokázal zakončit se zlatou medailí na krku. V úvodu října si ve Francii vyjezdil první místo na mistrovství světa v poměrně nové disciplíně – kayak crossu. Jak se český kajakář dostává do vrcholné formy a udržuje v ní? A co dělá, když se na trénování zrovna dvakrát necítí?
Pokud jde o přípravu mé vrcholné formy, tak u mě je to hlavně o vodě a běhu. Ale po skončení sezony, tedy nyní na podzim, chodím třeba i lézt na skály, rád sednu na kolo nebo dělám gymnastiku, ale mám rád i kolektivní sporty jako florbal nebo hokej.
Osobně jsem hodně přírodní člověk, nedám na tucty potravinových doplňků, piji často ničím neochucenou vodu, nepřetahuji se, když se cítím unavený. Ani nevím, proč to tak mám. Možná je to tím, že tento sport dělám jen proto, že mě vždy strašně bavil. Zároveň jsem ale nikdy neměl ambice, aby se v něm ze mě stal nějaký nadčlověk.
1 – Základ je základ
Je to stejné, jako když člověk staví barák. Začnete od základů, a když je hotová celá konstrukce, vše postupně začnete nabalovat a vychytávat. Základ tohoto pomyslného baráku je fyzická příprava, která se nesmí podcenit zejména ve svém začátku.
A když člověk chce být na vrcholu v květnu, nemůže začít v březnu. Musí to být mnohem dříve. V profesionálním sportu jde o roky drilu, který se opakuje.
2 – Neprožívejte to
Nikdy jsem ale žádnou přípravu neprožíval tak, že bych ji musel mít sofistikovaně nalajnovanou. Jasně, s trenérem sestavujeme plán, který se snažíme dodržovat, ale i tak v jeho průběhu postupně vychytáváme mouchy.
Když se nám něco nelíbí nebo se cítím unavený, tak plán upravíme. U nikoho to totiž není tak, že si nastaví plán a ten striktně dodržuje. Na každého působí mnoho faktorů, které jej v konečném důsledku ovlivňují.
3 – Hlava je důležitá
K tomu, abychom dobře trénovali fyzickou kondici, musíme být v pohodě psychicky. Když jste unavení psychicky, pak je vše najednou strašně těžké. Takže když jste ve stresu například z práce, tak je lepší nehnat tělo do vysokých otáček. Jakmile vás něco bolí, forma jde dolů i z toho důvodu, že se tuto bolístku snažíte roztrénovat.
Obzvláště u vrcholových sportovců je hlava hodně důležitá. Když už se totiž dostanou po fyzické stránce na úroveň mistrovství světa, o konečném výsledku pak rozhoduje hlavně to, jak to mají srovnané v hlavě.
4 – Tělo jako měřítko
Nejzásadnějším měřítkem je pro mě samotné tělo. Na stravu sice dbám, ale také to není tak, že bych měl v poličce tucet výživových doplňků. Ty používám jen před závodem v podobě gelů. To jsou ale jen cukry, které se rychle spálí.
Jinak jsem v tomto opravdu přírodní člověk a snažím se držet v mezích přírodní stravy, i když zase nejsem žádný přehnaný bio aktivista.
Snažím se pracovat hlavně s pocitem, to mně vždy fungovalo nejlépe. Jakmile v tom není další vliv, tak vím, co si mohu dovolit se svým tělem. Jenom na sobě si ověříte, co funguje a nefunguje.
5 – „Vytuňte se“, ale chytře
Když už máte pocit, že základ máte zvládnutý, pak už jen laďte detaily. Osobně, když mám pocit, že už svou fyzickou hranici nedokážu posunout dál, začnu třeba jezdit rychlejší tréninky.
Aby mě bavily, aby byly třeba kratší, ale o to intenzivnější. Abych nebyl na vodě hodinu a půl, ale třeba jen 45 minut. Abych cítil, že do toho jednoho úseku, který chci sjet, dávám úplné maximum.
6 – Udržujte se v pohodě
Když je člověk v období, že chce být ve vrcholné formě, ale z nějakého důvodu mu to nejde, je unavený a vše je špatně, pak je lepší toho nechat a dělat něco fyzicky méně náročného.
Osobně když cítím, že už toho je dost a nemůžu více natrénovat, pak si jdu místo trénování ve vodě raději zaběhat. Na půl hodinky, a když se cítím dobře, tak třeba na 50 min. Vše ve volném tempu, abych se příliš nezadýchal, abych nebyl zakyselený, abych vyplavil přebytečné prvky, které v těle nechci mít.
7 – Běhejte
Běh používám obecně hodně pro naladění formy. Je to i tím, že před závody začíná na člověka působit psychika. Běh mi pomáhá v tom, přemýšlet a potlačovat pocit nervozity či stresu. A to je to, co mě na běhu baví nejvíce. Stejný efekt ale jistě bude mít i kolo či jiná aerobní činnost, která člověka nemusí tolik unavit, i když ji dělá přes hodinu.
8 – Posilovna jinak
Do posilovny vůbec nechodím. Teda chodím, ale ne tam zvedat činky. Chodím tam hlavně kvůli balančnímu cvičení, zpevňování vnitřního svalstva, TRX… To je vše, obecně se totiž snažím neposilovat.
Ale je to dáno tím, že máme speciální posilovací tréninky na vodě, kdy jezdíme krátké intervaly s krátkými pauzami. A při těchto činnostech je posilování svalstva, které potřebujeme, automatické.
9 – Dodržujte pitný režim
Musím přiznat, že v tomto jsem často špatný. Ale když nepiju, tak to na sobě hned poznám. Když chci, aby byl trénink dobrý a cítil jsem se dobře, musím být hodně hydratovaný a předtím se dobře najíst.
Nejsem ale ten typ magora, který by 365 dní v roce hlídal, co a kdy má jíst. Dám si rád hamburger, tlačenku, guláš… Kolem závodů se samozřejmě snažím jíst tak, abych na ně byl co nejlépe připravený, třeba těstoviny, hlavně kvůli cukrům. Každý si ale musí přijít na svůj způsob, jak se cítit dobře.
10 – Stravujte se pravidelně a vydatně
Důležité je jíst pravidelně, a to hodně. Myslím tím třeba šestkrát denně. Obzvláště sportovci se nemusí bát jíst. Ono je dobré to spojit všechno, ale do ničeho nespadnout tak, abyste to nějak extra prožívali.
Znám lidi, kteří když nesnědí přesně to, co mají ve svém jídelníčku, se z toho dokážou sesypat. Já se ale nechci dostat do pozice, kdy půjdu s přítelkyní na večeři, budu mít na něco chuť, nedám si to jen kvůli tomu, že mě zítra něco čeká. Já si to raději dám a pak se jdu třeba na dvacet minut proběhnout nebo cokoliv, abych si tento hřích nějak vykompenzoval.
11 – Spěte
Nejdůležitější věc z celé přípravy – spánek. Spěte, protože jak nejste vyspalí, pak vás tolik neposlouchá mysl ani tělo.
Foto: Jan Rasch
