Pamatujete si na Hry bez hranic? Ano, tu televizní soutěž z devadesátek, která měla spojit evropské národy a ve které tým z Třebíče v pitoreskních kostýmech soupeřil s partami odkudsi z Portugalska nebo Itálie v tom, kdo dřív přenosí lžičkou na kávu vodu z jednoho sudu do druhého.
Tak přesně tak jsem si připadal, když jsem v hotelu Horal v kopcích nad Špindlerovým Mlýnem vyzvedával obří termosku plnou horkého svařeného vína, postavil ji na sklopené zadní sedačky Jaguaru XF Sportbrake a vydal se s ní na dvoukilometrovou cestu pod sjezdovku ve Svatém Petru.
Neptejte se mě proč. Sám jsem si tu otázku samozřejmě položil hned v první zatáčce pod hotelem. Tím spíš, že přes noc napadlo 20 centimetrů nového sněhu, silnice ke sjezdovce byla zledovatělá, plná hrbolů a půlka aut na ní cestou nahoru bezmocně uvázla. Prostě kalamita.
Jenže tahle historka bude mít – světe, div se – happy end. Druhá generace jediného kombíku s logem Jaguaru na kapotě totiž klame tělem. Na první pohled je to klasické manažerské kombi, ve skutečnosti je to ale obojživelník, který v sobě nezapře terénní DNA mateřského Land Roveru.
Takže stačí na středovém panelu přepnout na režim Adaptive Surface Control, který automaticky utlumí akceleraci a chytře přenáší točivý moment, aby auto lépe zvládlo kluzký povrch, a všechno jde překvapivě hladce – mohutný kombík drží na sněhu jako přibitý, bez problémů se rozjede i tam, kde ostatní auta točí koly naprázdno, a i svařák zůstane až na pár kapek tam, kde má být.
Jasně, mohli bychom vám tady teď vyprávět o tom, jak je tenhle jaguar zvenku krásný, taky bychom mohli přihodit pár čísel o výkonu a krouťáku, ale takhle my auta ve Forbesu netestujeme. Svařák v něm asi převážet nebudete, ale až budete chtít na zasněženou chalupu dostat postel (což v Jaguaru XF Sportbrake není nereálná představa, protože po sklopení zadních sedaček vznikne rovná plocha o rozměru 200 x 123 centimetrů), bude krouticí moment to poslední, co vás bude zajímat.
Tohle je zkrátka přesně to auto pro Jamese Bonda, které si pořídí, až půjde do penze a bude se chtít trochu usadit. Britská pýcha se sportovním srdcem a nádechem německé praktičnosti. Pokud jste si doteď mysleli, že něco takového vám dnes nabídne už jen populární SUV, budete na omylu.
Pravda, chvíli si to asi mysleli i v Jaguaru, protože po představení SUV F-Pace a E-Pace se zdálo, že žádné další kombi už nebude, ale nakonec přece jen v Coventry změnili názor a pustili se do něj. Protože tohle auto přece dává smysl – spolu s ním totiž dostanete stejnou praktičnost a prostornost, jako má SUV, ale zároveň si v něm nebudete na dálnici připadat jako řidič líného kamionu.
My si XF Sportbrake vyzkoušeli s nejsilnějším naftovým dvoulitrovým motorem o výkonu 240 koní (k dispozici je ještě třílitr s 300 koňmi), který sice dvoutunové auto rozpohybuje z nuly na stovku za hodně průměrných 6,7 vteřiny, ale když už se na dálnici rozjede, stojí to pak za to.
Nejlepší na tom všem je ale stejně ten požitek z jízdy. Představte si rozlámaného Jamese Bonda, který po letech útrap ve službách Jejího Veličenstva netouží po ničem jiném než po troše pohodlí – a v tomhle jaguaru ho dostane. Postarají se o to skvělé sedačky, obrovský prostor na nohy i hlavu vzadu a třeba panoramatická střecha, díky které si bude připadat jako v kabrioletu.
Abychom však jaguar jenom nechválili, je potřeba dodat, že tohle pohodlí narušují dvě věci. První z nich pozná jen řidič, protože ve vyšších rychlostech kolem 150 km/h se mu do volantu přenášejí citelné vibrace, které má pravděpodobně na svědomí motor. Podle zkušeností ostatních řidičů je v tomhle ohledu klidnější jeho benzinová varianta, kterou jsme ale neměli šanci otestovat.
Druhou slabinou je vizuálně poněkud slabší interiér, jaký byste u auta, které v základní výbavě začíná na 1,4 milionu korun, nečekali. Plasty i potahy z kůže jsou sice kvalitní, jenže celkový design palubní desky není moc kreativní a rozhodně nepůsobí prémiovým dojmem.
Pokud je ale pro vás důležitější, že vystoupíte z řady a nesednete si za volant žádné z trojice německých značek, které v segmentu prémiových kombíků dominují, je tohle minus, které nejspíš překousnete.
Foto: Štěpán Kettner
