New York, Washington nebo New Jersey, tam všude potkáte ve výběrových obchodech s pivem lahve s jihomoravskými žudry na etiketách. Tato piva se jmenují Wild Creatures, zajímavá jsou tím, že jsou spontánně kvašená a veřejně se poprvé představila teprve před dvěma lety na prestižním kulinářském festivalu v Itálii.
A odtud zamířila rovnou na americký trh. Folklorem inspirované motivy maluje osobně paní sládková Jitka Ilčíková. „Chtěla jsem něco, co bude vypovídat o našem regionu. Moje rodina se do Mikulova přistěhovala jako většina místních po druhé světové válce. Hned vysadili sad a začali vinařit,“ vypráví Ilčíková. Právě rodinný vinohrad a zahrada s ovocnými stromy jsou základem, ze kterého její piva vycházejí.
Čtěte také: Rodina za Prahou postavila pivovar, který vás přenese v čase
Zatímco v Americe a jižní a západní Evropě jsou piva typu lambic, jež vyrábí, populární, u nás se o nich zatím moc neví. „Nejhorší je začátek, protože 90 procent českých konzumentů piva čeká ležák a vůbec si nedovede představit, o kolik jiné to může být. S lidmi, kteří s tím nemají zkušenost, proto nejdřív mluvím o vínech a o cideru, protože ty jsou tomu, co děláme, chuťově mnohem bližší,“ říká sládková.
Ideálním vstupem do světa Wild Creatures je podle ní pivo Tears of Saint Laurent, do kterého jsou přidané hrozny odrůdy Svatovavřinecké. Loni se dostalo do výběru nejlepších piv světa, který sestavuje autor světového atlasu piv Tim Webb. I díky Tears of Saint Laurent pivovar letos výrazně boduje na vlivné americké pivní sociální síti Untappd.
„Řada lambiců je hodně kyselá, ale pro mě osobně to není ta nejdůležitější věc, jde mi spíš o komplexnost chutí. Lidé se někdy diví, jak to, že naše pivo i bez umělých přísad tak výrazně voní a chutná po ovoci. Je to díky tomu, že máme vlastní sady a vše sklízíme a zpracováváme v tu správnou chvíli,“ vysvětluje žena, která se pro vaření piv belgického typu rozhodla před sedmi lety.
Původně pracovala jako finanční analytička v nadnárodní společnosti a právě na pracovních cestách se poprvé setkala s pivy lambického typu. Říká, že zkušenosti z mezinárodního byznysu se jí teď hodí, ale rozhodování o financích a budoucnosti vlastního rodinného podniku je mnohem náročnější.
„Pivovar chtěl jako první založit můj manžel. Je vystudovaný technolog vinařství, takže on je expert na laboratoře a já na to, jak se to dělá tady u nás na koleně,“ směje se Ilčíková. Začali v roce 2011 poměrně tradičním, spodně kvašeným ležákem Mamut. A souběžně začali experimentovat se spontánně kvašenými pivy belgického typu.
„Manžel mě od toho od začátku zrazoval a vysvětloval mi, proč to nejde. Přesvědčit mě ale nedokázal. Přišlo mi to jako skvělý nápad, když už jsme v regionu, který s pivem typu lambic chuťově tak dobře souzní.“
K rozjezdu Wild Creatures vedlo několik let hledání, experimentů a papírování. Až v roce 2016 byli Ilčíkovi připravení svá divoká piva poprvé oficiálně představit světu. Zamířili rovnou na renomovaný italský festival Terra Madre Salone del Gusto.
V Turíně, kde se festival konal, se Wild Creatures podařilo hned napoprvé zaujmout a získat zahraniční objednávky. Aktuálně jde do Spojených států přibližně 70 procent produkce. Zbytek zůstává v Evropě, přičemž český trh je pro značku jedním z nejmenších. Její piva z hroznů, meruněk, višní, ale i ta v čisté podobě bez ovoce potkáte ve výběrových pivotékách jako Beergeek a na nápojových lístcích pražských restaurací Bruxx nebo ART & FOOD Had.
„Nově teď začínáme s distribucí také v Kanadě, Austrálii a Itálii, jsme také v kontaktu s Nizozemskem. V létě jsem přednášela na amsterodamském festivalu spontánně kvašeného piva Carnivale Brettanomyces. Prezentovala jsem tam naši novinku, na kterou jsme sušili slámové hrozny a macerovali je ve stylu tokajského,“ popisuje Jitka Ilčíková.
„Průměrná doba výroby našich piv je přibližně dva roky. Po roce zrání se ještě druhý rok znovu zakváší ovocem. Musí se harmonizovat, a tak musíme čekat, až chutě slehnou. A čas mezitím letí,“ říká Jitka Ilčíková.
I kvůli časově náročnému procesu výroby Wild Creatures netlačí na co nejrychlejší růst produkce, která je aktuálně okolo 350 hektolitrů piva ročně. „Nejde nám o to, budovat obří podnik s co největším výstavem. Naším cílem je kvalitní a autentický produkt, ekonomická stabilizace a dobré postavení na trhu. Chceme mít spolehlivé obchodní partnery se stabilním odběrem,“ vysvětluje sládková.
Ačkoli byl rozjezd značky úspěšný, je ještě stále ve fázi investic a rozvoje vlastního zázemí. „Teď už jsme rozhodně v té lepší fázi. Díky tomu, že piva už jsou v prodeji a že jsme se dostali na americký trh. Zatím jsme ale stále ve vývoji, pořád investujeme, finanční injekce do začátku se bude ještě dlouho splácet.“
Nejvíc peněz teď polyká stavba nové budovy pivovaru v Mikulově. Vedle nahlédnutí do procesu výroby tam bude od příštího roku možné také posedět a vše v klidu ochutnat.
Fotografie: Shotby.us
