Když mladý Elvis Presley poprvé zavrtí pánví před publikem kdesi v americkém zapadákově, dívky v prvním řadách nejprve vůbec nevědí, co si s jeho lascivními pohyby počít. Líbí se mi to? Nelíbí? A není to nějak moc?
Elvis nakonec dav strhne, ačkoli vyvolá v určitých kruzích morální paniku. Zosobňuje totiž sex i náboženství v dráždivé kombinaci, jejíž elektrizující atmosféru sleduje zpovzdálí plukovník Tom Parker, manažer talentů s citem pro „šmé“, jemuž právě zaklepal na dveře jeho osud.
Kontroverzní osoba v brilantním podání Toma Hankse je vypravěčem nového filmu Baze Luhrmanna. Provede nás Elvisovým životem, z něhož měl Parker celou dobu neeticky ždímat peníze. Hned v prvních minutách, kdy ve snové scéně jako stařec nad hrobem prochází s kapačkou lasvegaským kasinem, však tvrdí, že i když z něj všichni chtějí udělat padoucha tohoto příběhu, bez něj by žádný Elvis nebyl.
Pokud však Parker platil za protřelého konferenciéra, někým podobným je i režisér Luhrmann. V jeho podání je Elvisova cesta k věčnosti opulentní pouťovou atrakcí, která musí vystřílet všechny růže v dohledu.
Zejména v první polovině, kdy Elvis nasává černou hudbu a dostává se do hledáčku autorit, působí mohutný snímek jako kaleidoskop barev, tváří a kostýmů v montáži hudebních i animovaných sekvencí. Zatuchlost a statičnost, kterou si často spojujeme s hudebními životopisy, tady nahrazuje divoká energie současného videoklipu, z níž vás bude přecházet zrak.
Ne že by to pro Luhrmanna nebyl hlavní poznávací znak. V Moulin Rouge třeba donutil zpívat prokleté milence Medley pod nebem plným hvězd, kde jim z měsíce kynul naklíčovaný Plácido Domingo, v Austrálii zase nechal vést britskou paničku a ošlehaného honáka tisícihlavé stádo digitálního dobytka přes celý kontinent. A ve Velkém Gatsbym rozpoutával večírky v palácích, kde se sice tančil charleston, ale duněla k tomu Fergie.
Luhrmann sytí smysly na hraně kýče s postmoderní vervou. Podle některých reportů stál nový Elvis jen těžko uvěřitelných 150 milionů dolarů, a to bez reklamy.
Když chce někdo vyseknout něco tak velkého, musí být tak trochu „větší než život sám“, proto je i nový Elvis částečně pohádka o superhrdinovi, jenž měl zahojit rány tehdejší Ameriky.
S fakty si ale film moc hlavu neláme, tudíž všechno trochu zesiluje, ať už jde o zpěvákův zájem o boj za občanská práva, nebo roztržky s plukovníkem, proti němuž by jako zdvořilá superstar nikdy veřejně nevystoupil, jak to Luhrmann ukazuje.
Přesto je to právě pnutí mezi nimi, dvěma stranami jedné mince v zrcadlovém bludišti, co je na filmu nejzajímavější. A graduje ve zlaté kleci, Elvisově rezidenci v Las Vegas, kde má plukovník vlastní gamblerskou agendu.
Elvis v podání Austina Butlera tam však vysekne takový spektákl, že by z něj oslepl i Liberace. Herec přitom nikdy nesklouzne do usnažené karikatury (zdravíme Ramiho Maleka v Bohemian Rhapsody).
Přesto je z každého jeho pohledu i pohybu jasné, proč byl Elvis taková hvězda. Čpí z něj svěží novota i klasické hollywoodské charisma. Pokud chtěl Luhrmann představit Elvise současné generaci Z, skutečně si nemohl vybrat lepšího herce.
Je proto trochu škoda, že ve druhé polovině se film začne čím dál tím více přidržovat životopisných klišé s drogami, rozvody a pády. A začne být jasné, že Elvisova vytoužená kariéra v Hollywoodu se spíš nestane. Ze snímku je také cítit autorizace ze strany zpěvákových příbuzných včetně exmanželky Priscilly, což vždy obrousí některé hrany.
Přitom by bylo víc než zajímavé se třeba zaměřit i na to, zda Elvise víc vytěžil plukovník nebo jeho současní dědicové, na jejichž konta stále proudí tučné tantiémy.
I když v Elvisovi občas probleskne jen kočičí zlato, případný úspěch si zaslouží, už proto, že je nám neustále vštěpováno, že do kin v postcovidové době budou patřit jen ty největší filmy. Tedy v podání Hollywoodu marvelovky. S tímhle superhrdinou se ale měřit nemohou. Jak říká plukovník, tohle je skutečně ta největší show na zemi, kterou právě můžete vidět.
