Pohled na modré vody omývající Azurové pobřeží je natolik uklidňující, že zapomenete i na rachot vrtulníku. Pod námi pluje jen několik jachet a katamaránů, hotová idyla. Ale netrvá dlouho. Za pár minut letu jste na území, které se vymyká jak v Evropě, tak ve světě. Vítejte v Monaku!
Do tohoto státečku se skutečně sluší dorazit helikoptérou. A nejen proto, že když si užijete scénický let a pak vám řidič deset metrů od heliportu otevře dveře od auta, připadáte si jako ten správný návštěvník Monaka.
Má to i nečekaně praktický rozměr. Z nejbližšího letiště v Nice funguje pravidelná helikoptérová linka a místo lze při včasné rezervaci pořídit již od 130 eur, což cenu taxíku přesahuje jen zhruba o polovinu.
I taková je místní realita. Jsme ostatně v centru luxusu, utrácení a snobství.
Samozřejmě že v hotelové lobby byl jediným psem pomeranian. Samozřejmě že zrovna před legendárním Casinem Monte Carlo měli sraz majitelé nejkrásnějších Ferrari Evropy. Ani to nebylo vše, u mariny se ladně protahovali koňští šampioni, neboť v Monaku zrovna probíhala Longines Championes League, parkurové závody, jichž se účastní mimo jiné Anna Kellnerová či dcera Bruce Springsteena.
Takhle to v knížectví zkrátka chodí. A naopak chůze je zde navzdory všem supersportovním vozům a limuzínám tím nejjednodušším dopravním prostředkem. Koho by snad dočasně unavil kopcovitý terén, nechť vsadí (i o sázkách bude ještě řeč) na pohodlné autobusové linky.
I líným tempem se pěšky dostanete z jedné strany na druhou za hodinku, délka pobřeží jen lehce přesahuje čtyři kilometry. Přesto tady chtějí lidé zůstávat co nejdéle, místní populace roste. Důvody? Daňový ráj kombinovaný s absolutní bezpečností, což je méně zdůrazňovaný rys Monaka. Souhra všudypřítomných kamer a silného policejního zastoupení garantuje, že zde svoje hodinky Patek Philippe můžete mít hrdě na zápěstí v jakoukoli denní a hlavně noční dobu.
Paradoxem se zdá být, že stát s ambicí mít všechno na podtrženou jedničku je v následujících kategoriích „až“ dvojka. Jak v pořadí globálních trpaslíků (nejmenším státem světa je v dokonalém kontrastu k monackému hédonismu papežský Vatikán), tak v hustotě zalidnění.
Nejhustěji zabydleným státem planety – rovněž městským – zůstává Macao, výhonek Číny s nádechem Portugalska. Druhé je Monako a následují další asijské úkazy kombinující bohatství a bezpečnost: Singapur a Hongkong. Asii to ostatně občas připomíná i zde, zvlášť když jste zrovna v úzkém podchodu, v němž se musejí sklánět i lidé nebasketbalové figury, a kombinace letního horka a moře pumpuje do vzduchu takřka rovníkovou vlhkost.
Další podobností je pak architektura, kvůli níž je první dojem z Monaka poněkud nevalný a připomíná to horší z asijské estetiky. Všude jsou věžáky, paneláky, vysoké činžovní domy. Nazývejme je jakkoli, vizuálně panorama prostě není nic moc a pohled z hotelového balkonu kazí staveniště.
Realita je ovšem neúprosná — na prostoru 2,02 čtverečního kilometru to jinak než do výšky nejde, proto ona vertikální orientace. S čímž se pojí další shoda se Singapurem a Hongkongem: i Monako žije z procesu zvaného land reclamation, tedy přeměny výsostných vod v pevninu, čímž lehce navyšuje své rozměry a hlavně získává prostor pro development, ztělesněný kombinací hotelů a bytů.
Ať už se zde rozhodnete strávit pár hodin, dnů nebo snad let, možností je vzhledem k rozloze až překvapivě mnoho. Od nákupů všeho, co souvisí s luxusem, po těžkou volbu jedné ze 170 (!) místních restaurací. Jen je dobré si pamatovat, že jste v Monaku, takže s kvalitou zážitků (čest výjimkám) bude stoupat i jejich cena.
Ještě dražší než obvykle bude všechno v době konání velké ceny formule 1, další místní extraklasiky. Je stylové procházet se okolo trasy a jen se divit, jak bleskově ti nejlepší jezdci dokážou svištět místními hadovitými zatáčkami. Upomínky na F1 najdete na mnoha místech Monaka.
Jakkoli snobsky tohle město působí, jakmile si k večeři dáte tuňákové ceviche, těstoviny s lanýži a jako bonus k tomu dostanete nejen výhled na knížecí palác, ale ještě zpěvačku, jež pro radost hostů sází jeden hit za druhým hlasem, jaký by jí závidělo 99 procent českých profesionálů, je najednou tuze snadné si to v Monaku užívat.
Co vidět
Sázej jako
James Bond: Buď Sean Connery, buď Pierce Brosnan. Buď James
Bond. Jen s dodatkem, že spojení 007 bude v tomto případě
maximálně vodítkem, na která čísla vsadit. Monte Carlo Casino,
ikona spojující hazard, popkulturu včetně slavných bondovek a
dokonale oblečené lidi, vábí už od roku 1865. Monacká instituce
z kopce spokojeně shlíží na všechny, kdo jdou jejím směrem.
Není to ale žádná plebejština. Zapomeňte na zmíněné Macao, kde autobusy zdarma převážejí utrácení chtivé Číňany mezi disneylandovitými napodobeninami staveb z celého světa.
Tady je to jednoduché. Jedna elegantní budova, jedny pravidla: mimo pravidelné hosty vstup za sedmnáct eur a zapomeňte na tenisky, kraťasy, žabky či snad plavky! Dress code je pevně daný. Nelze si sem jen tak nakráčet v plážovém ohozu, neboť ten by mohl urazit dobrý vkus někoho, kdo zrovna vedle vás dává nikoli 007, nýbrž 700 eur na sedmičku.
Ozvěny minulosti: Jmenuje se to tady Monaco Ville, případně Le Rocher, v překladu prostě Skála. Každopádně je to únik od módních butiků a obchodů, v nichž máte intenzivní chuť nechat si ušít oblek na míru. Žádný hlučící dav, žádné burácení motorů. Najednou jste v jiném světě, v úzkých uličkách, kde v klidu posedávají Monačané, dávají si ranní kávu, pokuřují a všechno působí jaksi nezvykle normálně, dokonce i jídelní lístky pizzerií.
V Le Rocher se navíc nachází jak knížecí palác, tak monacká katedrála. A hlavně Oceánografické muzeum, óda na podmořský život, na níž se podílel sám Jacques-Yves Cousteau. Nenavštívit ho je hřích.
Písek & fotbal: Aneb Monako od východu na západ, což je – jak už dobře víte – naštěstí i v silách velmi průměrného chodce. Na Larvotto Beach lze strávit velmi příjemné chvíle už proto, že ve státečku takových vzdáleností je drink vždycky na dosah ruky.
A až si užijete moře, proč to rovnou nevzít na Messiho? Na druhém konci je totiž stadion AS Monaco. Tradiční fotbalový celek, za který roky válel Čech Jaroslav Plašil, je stálicí francouzské elitní soutěže. Aréna pojme přes šestnáct tisíc lidí, a pokud si všechno dobře naplánujete, může tady zrovna hrát Paris St. Germain s argentinským kouzelníkem v kádru.
Kde se najíst
Jako Ludvík XV: Už z názvu tohoto podniku, který ve vší přesnosti zní Le Louis XV – Alain Ducasse à l’Hôtel de Paris, cítíte mnoho aristokratického. Monako má hned šest restaurací s michelinskou hvězdou, ovšem pouze ta od superstar mezi chefy Alaina Ducasse má hvězdy tři, tedy maximum možného.
Ať už používá lanýže, nejlepší mořské ryby, citrony z blízkého Mentonu či cokoli jiného, je to poezie. Samozřejmě adekvátně zaplacená a s adekvátním čekáním na stůl. Stojí za to. „Monako je moje základna,“ tvrdí Ducasse a v jeho domovském podniku proto musí být vše dokonalé, včetně vinného párování. Ostatně, ve sklepě tu mají na 400 tisíc lahví pro každou příležitost.
Souostroví chutí: Tak říkají jinému top podniku Monaka. V Monte-Carlo Bay Hotel najdete Blue Bay, fantastický počin vedený Marcelem Ravinem, rodákem z ostrova Martinik. Ten mísí chutě oblastí, které jsou neoddělitelně spjaty s mořem — od Karibiku přes Středozemní moře. „Chci aspoň malinko přispět ke kouzlu Monaka,“ pronesl skromně Ravin, jenž se může pyšnit dvěma hvězdami od Michelina.
Úplně jiné gastro: Place d’Armes je další vzácnou výjimkou ze všech monackých pravidel. Trh s tradicí sahající do roku 1880 láká na čerstvé ovoce a zeleninu plus na nádherné (a pochopitelně adekvátně drahé) houby, z nichž mohou následně kouzlit místní šéfkuchaři i obyvatelé. Najdete tu stánky, jež mají v rámci monackých standardů ze všeho nejblíž ke street foodu. K ochutnání je třeba socca, tradiční palačinky z cizrny.
Kde bydlet
Tady se už sluší přenechat volbu na čtenářově vkusu, fantazii a peněžence. Jak je zjevné ze všeho výše napsaného, na hostely si tu příliš nepotrpí. Určitě neuděláte chybu s Hotel de Paris, Hotel Hermitage, Monte-Carlo Bay Hotel, Fairmonetem a dalšími klasikami.
Tak hodinky na
zápěstí, na sebe to nejstylovější a s úsměvem na tváři do
víru zábavy. Jak se na tohle knížectví sluší a patří.
