Splnila si velké baletní sny, hlavní role nejen v Labutím jezeře si zatančila několikrát na prestižních divadelních scénách v Praze. Už ve svých 26 letech ale baletka Zuzana Drapalíková, které je dnes 34, vyhořela a rozhodla se dobrovolně ukončit kariéru. Místo baletu si našla novou vášeň – sportovní jógu, ve které to dotáhla mezi světovou špičku.
I když jóga a sport je pro mnohé možná překvapivé spojení, jde o zavedenou mezinárodní disciplínu, která má své evropské a světové šampionáty. A Češi se umísťují na předních příčkách. Největší českou hvězdou sportovní jógy je právě Zuzana, která má za sebou několik umístění na medailových příčkách. Je úřadující národní šampionkou a v roce 2021 získala třetí místo na světovém šampionátu. Jak se závodí v józe a jak jí v nové kariéře pomohla baletní průprava?
Jak jste se od baletu dostala k józe?
Je to docela jednoduché, jako baletka jsem byla zvyklá na dril, a když jsem skončila s tancováním, hledala jsem něco, co to nahradí. Už jako aktivní baletka jsem chodila občas cvičit Bikram jógu a nadchla mě. Tenhle směr jógy totiž nabízí adrenalin a pocit ze cvičením zničeného těla: tedy něco, na co jsem byla jako baletka zvyklá. Když jsem s baletem skončila, začala jsem se józe věnovat naplno, absolvovala jsem lektorský kurz a začala se závoděním.
Proč jste se rozhodla skončit s baletem na vrcholu kariéry?
Šla jsem do baletního důchodu extrémně brzo. Měla jsem velmi dobrou kariéru ve Státní opeře v Praze, kde jsem už po třech měsících dostala sólovou smlouvu a taky jsem měla velké štěstí na pedagogy. Během velmi krátkého času jsem si splnila všechny své profesní sny.
Pak se ale propojily soubory Státní opery a Národního divadla a náš operní baletní soubor se zrušil a část lidí přešla do Národního divadla, kam se dělal konkurz. Prošla jsem jím a začala tančit v Národním divadle, ale už to bylo jiné. Konkurence byla obrovská a já přestávala tančit hlavní role, navíc jsem byla ve věku, kdy jsem chtěla mít rodinu. Nechtěla jsem prodlužovat čekání na velké role a odešla jsem ve chvíli, kdy jsem viděla víc minusů než plusů.
Bylo těžké skončit a zahodit léta dřiny?
Vlastně ani tolik ne. I když jsem od čtyř let tancovala, nikdy jsem to neměla tak, že bych si nedokázala představit život bez baletu. Zároveň jsem však věděla, že ještě mám čas začít s něčím úplně jiným. A tím se stala jóga. Tak jako mě dříve naplňoval balet, mě teď naplňuje právě jóga. A hlavně mám čas na svou rodinu, své dvě děti a manžela. To bych jako tanečnice neměla.
Jak jste se dostala ke sportovní józe?
Táhlo mě to k tomu zdokonalovat se, jako baletka jsem byla zvyklá pracovat se svým tělem. Proto jsem postupně začala v józe soutěžit. Klání ve sportovní józe se může účastnit každý jogín, většinou to však dělají lidé, kteří cvičí více fyzicky náročné styly jógy, jako je právě Bikram, Vinyása nebo Ashtanga. V soutěži se hodnotí provedení jednotlivých jógových pozic, které jsou předem dané v katalogu a každá z nich je jasně ohodnocená.
Jak soutěže probíhají?
Každý závodník musí ukázat šest pozic, které si sám vybere podle svých schopností s tím, že jedna pozice musí být na záklon páteře, další na protažení, dále jedna inverzní pozice hlavou dolů a nějaká pozice na rukou, se zaoblenou páteří a rotace. Porota pak hodnotí jejich správné technické provedení.
Jde vůbec jóga se sportem dohromady?
Mě osobně mnohem více než samotné soutěžení baví práce na svém těle. Baví mě zkoušet své hranice a posouvat se. Dá se říct, že jsem tím posedlá. Pozoruji sama na sobě, co vše se dá s tělem dělat. Navíc jde na rozdíl od baletu o zdravý pohyb. Pozice se dělají tak, aby tělo nebolelo. V Praze je taky kolem sportovní jógy moc milá komunita lidí.
Existuje nějaká věková hranice, do kdy se dá v józe závodit?
Jóga není věkově omezená aktivita, já sama jsem se nejvíc posunula až po narození dětí. A ve sportovních šampionátech máme i kategorii seniorskou, kde závodí lidé nad 45 let.
Máte jako baletka v józe výhodu, nebo jste se musela naopak něco přeučovat?
Jako baletka mám výhodu třeba ve flexibilitě, ale hodně věcí jsem se musela přeučit technicky. Velkou výzvou pro mě pak byly stoje na rukou, baletky nemají moc dobře trénované svaly na rukou, tolik je nevyužívají. V baletu se taky hodně vytáčejí kyčle, postavení pánve je jiné, z toho jsou jinak postavená i záda. Základní baletní postoj je s patami u sebe a špičkami od sebe. To se v józe nedělá. Obecně je jóga mnohem zdravější způsob pohybu.
Našla jste se nejdříve v Bikram józe. Můžete nám tento směr víc představit?
Bikram jóga je dynamický styl jógy, kdy se cvičí série šestadvaceti po sobě jdoucích poloh a dvě dechová cvičení. Cvičí se v sále vytopeném na 42 stupňů. Zakladatel tohoto směru je všechny vybral a dobře seskládal za sebe tak, aby sestava fungovala a posílila celé tělo. Myslím, že funguje bezvadně terapeuticky i ozdravně.
Bikram jóga je však mezi jogíny kontroverzní téma nejen kvůli skandálům jejího zakladatele, který kolem ní taky vytvořil velký byznys. Kolik vás stála licence na cvičitelku?
Licence mě vyšla tehdy v přepočtu na víc než 300 tisíc korun, certifikovaný kurz si lze udělat jen v zahraničí přímo u zakladatele tohoto směru Bikrama Choudhuryho. Myslím si, že jde o fungující a dobrý produkt, kterému samozřejmě zakladatel hodně uškodil svými skandály. (Bikram Choudhury čelí mnoha skandálům včetně obvinění ze sexuálního násilí. Kurzy jógy podle svědectví zneužíval k tomu, aby znásilňoval ženy. Jeho celosvětový byznys v posledních letech i kvůli skandálům skomírá, pozn. red.). Kromě Bikram jógy mám však i licenci na lektorku klasické Hatha jógy, kterou jsem si udělala v Praze.
Co vám jóga dala do života?
Kromě toho, že jsem se zbavila problémů se zády, tak jsem se naučila mít své tělo ráda a vůbec mít ráda samu sebe. Od malička mě totiž jako baletku učili na sobě hledat jenom nedokonalosti, abych je mohla vylepšovat. Od dětství jsem se s někým srovnávala. Jóga mě naučila tohle nedělat a vážit svého těla takového, jaké je. Naučila jsem se nejít přes bolest do pozic, což v baletu často nejde, a naučila jsem se na sebe netlačit.
I když se zdá, že sportovní jóga tohle nepodporuje, pro mě to byl takový přirozený přechod, jak odejít od baletu k něčemu jinému, zdravějšímu a udržitelnému. Dnes mě jóga i živí, mám vlastní studio v Praze a vedu kurzy.
Máte nějaké plány do budoucna?
Obecně nemám plány. Když si něco přeji a moc na to tlačím, nikdy to nedopadne. Naopak, když nechám věci plynout, často se mi splní sny, které jsem si ani nedovolila přát.
