Byl by ideálním romantickým hrdinou. Extrémně talentovaný a pohledný muž, který odmítl světovou slávu, vidinu práce pro luxusní módní značky, aby tvořil jen podle svých pravidel. Nálepky se na personu Jakuba Polanky lepí velmi snadno, ale když se k němu dostanete dostatečně blízko, pochopíte, proč ho žádná z nich nevystihuje.
Návštěvníci jeho přehlídek shodně popisují dojetí, husí kůži, fascinaci, jak vybraná hudba dokázala perfektně dokreslit myšlenku kolekce, a hlavně krásu. Časopis Vogue Italia velmi přesně vystihl jeho osobnost, když ho kdysi zařadil mezi ty nejnadějnější talenty.
„Nepotřebuju výčet, co jsem kdysi dokázal, co někdy bylo. Přijde mi to absolutně nepodstatné, důležité je přece tady a teď,“ ohrazuje se Jakub Polanka ve svém pařížském bytě, kde žije už dvaadvacet let, a jeho příjemný melodický hlas náhle nabere na revolučnosti a tvář se zachmuří.
Označení „nejlepší český návrhář“ či „fenomenální tvůrce“, kterými ho kdysi častovala česká média, se mu i po letech příčí.
Jakub Polanka letos slaví dvacet let své módní značky, která od začátku přitahovala velkou pozornost. Bylo to nejen díky estetice, která byla v českém i světovém kontextu novátorská, osvěžující, ale zároveň opravdu ženská a slušivá, ale také díky Polankově osobnímu magnetismu.
Široký úsměv, zářivě modré oči a příběh skromného chlapce ze Sušice, který po střední a vyšší textilní škole v Brně vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, aby se pak stal prvním českým studentem na pařížském Institut Francais de la Mode, přitahoval novináře i nadšené fanoušky.
Další úspěšný český návrhář Jan Černý dodnes vzpomíná, že se pro kariéru v módním průmyslu rozhodl poté, co se jako gymnazista dostal na jednu z přehlídek Jakuba Polanky na pražském fashion weeku.
Zatímco několik Polankových kolegů z oboru jako duo LaFormela, Chatty nebo Zuzana Kubíčková se už z platformy pražského týdne módy stáhli a pořádají si vlastní přehlídky, napůl v Paříži žijící návrhář se na fashion week jednou za čas vrátí.
„Mám to tu rád. A cením si toho, co pro nás fashion week dělá. Mám srovnání se zahraničím a uvědomuju si, že jako čeští tvůrci toho chceme od organizace, která je podporována soukromými zdroji, opravdu moc. Ale hlavně vím, že chci pracovat s lidmi, kteří mě baví, s kreativitou. Odmítám hrát na předem domluvenou jistotu.“
Odkazuje tím především na některé současné trendy značky, které vznikly jako pečlivě vymyšlený marketingový produkt, kdy tým několik let připravuje strategii, pak módní dům vznikne, a když sláva okolo něj začne pomalu upadat, tak se prodá.
„Nevidím v takovém přístupu žádný smysl. Tvořím, protože miluju návrhářské řemeslo. Moje cenotvorba vzniká podle toho, jaké mám náklady. Nikoli podle toho, jak je to dnes zvykem dělat, za kolik by mohli nakupovat moji klienti. Nicméně osobně pracuji na každém kusu a můj čas je drahý,“ říká.
