Pokud chcete vyrazit k Egejskému moři, je samozřejmě tradičním postupem koupit si letenku. Pro ty, kdo nemají tolik času, se ale nabízí alternativní cesta do Řecka. Daleko rychlejší a v oblasti gastronomie s výsledkem přinejmenším srovnatelným. Stačí vyrazit do míst, kde se natáčely Pelíšky.
Pražská čtvrť Košíře vyvolává deja vu, pocit již viděného. A to doslova, protože tuhle českou filmovou klasiku neviděl snad jen ten, kdo poslední desetiletí z principu ignoruje televizi. V nenápadné ulici Schodová například vznikaly úvodní záběry Pelíšků, čtvrť si pak zahrála i v dalších pasážích legendárního snímku.
No a právě ze Schodové je to jen kousek do Řecka.
„Chtěl jsem hostům zprostředkovat to nejlepší ze svého rodiště, aby si odnesli dojem z řecké kultury, která je o pohostinnosti, pohodě, vřelosti a péči,“ líčí s neskrývaným entuziasmem Sotirios Zavalianis.
Motivace je prostá: „Chci, aby se cítili, jako by byli u mě doma. Chci hostům říct: Pojďte dál, toto jsme my, takto my žijeme, užijte si to se mnou, s námi.“
Tím místem je Zavalianisova řecká restaurace Filema. Jeho podnikání je ryzí success story: někdejší imigrant z Peloponéského poloostrova vybudoval zdravotnický holding Akeso, jednoho z největších poskytovatelů zdravotní péče v Česku.
Ten v roce 2022 utržil 4,5 miliardy korun a neustále expanduje. V pražských Nových Butovicích otevřel Diagnostické centrum, v hustě osídlené oblasti pražských Stodůlek má ambici vybudovat Neokliniku – moderní a technologicky i digitálně vyspělé ambulantní zdravotnické zařízení, v Berouně vzniká miliardové Centrum duševní rehabilitace a pozadu nezůstává ani Nemocnice Hořovice s výstavbou Nemocnice nové generace. Do Zavalianisova portfolia patří ještě pardubické Onkologické a radiologické centrum Multiscan, lékárny, distributoři léčiv nebo stavební divize.
Filema je jiná věc, což vám dojde hned u předkrmů, třeba u smažených kalamárů či typických řeckých sýrových kroketek. Filema totiž nepředstavuje primárně byznys.
Foto archiv restaurace
Restaurace Filema v pražských Košířích | Foto archiv restaurace
„Je to hlavně radost. Radost z dobrého jídla, z možnosti pohostit své kolegy a obchodní partnery v prostředí, ze kterého jsem vzešel, radost z pohledu na spokojené hosty,“ popisuje její zakladatel. „Je to také projekt, který realizuji společně s rodinou, a máme tak důvod se vídat a trávit více času spolu.“
Co je vlastně Řecko? Tisíce příběhů v jednom. Pestrost se odráží i v tom, jak v Řecku jíst, neuděláte tam chybu prakticky nikdy, ať zvolíte stánek se souvlaki, čerstvé dary moře z omšelého trhu na nábřeží nebo podnik s bílými ubrusy.
Chci, aby se hosté cítili jako u mě doma.
Samozřejmě jde o jídlo, ale nejen o něj. Vídat se a hodovat, to představuje esenci nejen řecké kuchyně, spíš rovnou celé řecké duše. Ne snad že by ostatní státy okolo Středozemního moře postrádaly pohostinnost, každý ji má, každý trochu jinou. Z té řecké vyzařuje zvláštní fluidum a tento dojem chtěl i Zavalianis podpořit tím, co je pro něj důležité.
„Pro mě osobně jsou právě řecký šéfkuchař a suroviny dovezené přímo z Řecka zásadní pro autentický zážitek. K tomu prostředí restaurace a řecká hudba,“ říká o interiéru spojujícím modrou a bílou.
To jsou nejen řecké národní barvy, ale také například ikonický vizuální vjem ze Santorini a dalších ostrovů, kde nad bělostnými kostelíky září jasně modré nebe. Svým způsobem je proto – jakkoli paradoxně to zní – tak trochu jedno, co si objednáte. Jídlo pojí dvě základní a přitom zásadní charakteristiky. Je výborné a je řecké.
Foto archiv restaurace
S výběrem jídla chybu neuděláte | Foto archiv restaurace
„Řecké stolování není o jednom jídle či chodu. Společná večeře je rituál, příležitost k setkání, diskusi a zážitku ze společně strávených chvil, bez stresu,“ líčí spolumajitel Filemy. „Proto mám rád plný stůl, mnoho chodů, které sdílí všichni kolem stolu. Typická řecká večeře trvá hodiny, jí se a pije a hlavně živě diskutuje dlouho do noci.“
V měsících, kdy Česko opustí zima, lze toto vše zažívat i na zahrádce ve vnitrobloku, který je v mnohém typický pro Košíře: jste pořád blízko širšímu centru Prahy – a přitom mentálně od něj úplně daleko, v klidu, na dosah je zeleň parku Cibulka a vše působí až vesnickým dojmem.
A ještě další věc Košířům prospívá a činí z nich doslova sladké místo k žití. Navíc souvisí s gastropodnikáním Sotiriose Zavalianise. Místní, mezi něž autor textu roky patřil a stále na to rád vzpomíná, dobře znají cukrárnu Zavalianis Sweet. Nachází se ještě blíž ke schodům z Pelíšků.
V horkých dnech, kdy se vzduch tetelí a u stolků před ní pravidelně sedávají u kávy a cigarety Řekové, tady iluze pobytu v Řecku ještě zesiluje. A ty zákusky! Ať už si dáte medem políbený ekmek, dort zabaione a další, těžko zvolíte špatně.
Přitom i zde platí, že o byznys jde v jiných částech Zavalianisovy říše. Tady jde o Řecko. O radost.
„Začalo to cukrárnou a kavárnou v řeckém stylu v našich nemocnicích a gastroslužbami pro naše firemní akce,“ vrací se šéf v čase zpět.
„Spojil jsem vlastně příjemné s užitečným – zajistit kvalitní pohoštění pro návštěvy nemocnic, pacienty a zaměstnance, firemní akce a zároveň tím přiblížit řeckou gastronomii svým kolegům, zákazníkům a obchodním partnerům,“ vysvětluje.
U cukrárny i Filemy platí, že jde o ryze rodinný byznys, starají se o ně Sotiriosův bratr a bratranec. I to dává jistotu, že z autentičnosti se uhýbat nebude. Že kus Řecka v Praze zůstane Řeckem.
A uvidí se, zda ještě neporoste. Pro muže, který v podnikání přidává další a další projekty, by to nebylo takovým překvapením. „Expanzi v dohledné době nechystám, ale nikdy neříkej nikdy,“ usměje se podnikatel.
