Sám se nejraději objevoval oblečený od hlavy až k patě v černé, dojem moderního mága a čaroděje dokresloval i charismatický pohled pod hustým obočím, stříbrem prokvetlé vlasy a výrazný, ovšem vždy pečlivě upravený plnovous. A taky intenzivní parfém, obvykle vlastní značky.
Na módním mole ho jeho fanoušci ovšem už dvě desítky let takto neviděli – na konci devadesátých let se Paco Rabanne odebral na odpočinek. Možná i proto zpráva o jeho smrti zapůsobila před pár dny vlastně trochu nečekaně.
Ve věku 88 let ovšem odešel velký vizionář, stratég a nesmírně nadaný, talentovaný umělec. Z jeho odkazu navíc dál čerpá a zřejmě ještě desítky let čerpat bude nejen módní průmysl, v němž Paco Rabanne inspiroval desítky svých následníků, ale taky kosmetický trh nebo odvětví módních doplňků.
Vždyť dávno před konkurencí tenhle talentovaný rodák z Baskicka už v šedesátých letech pochopil, jak důležité a prospěšné je propojit a podpořit tvorbu a odbyt nákladné haute couture i drobnějším zbožím, které se ovšem bude prodávat masově. Ať to byly parfémy nebo třeba sluneční brýle, Paco Rabanne trhu ukázal, jak na to, pokud chcete v kreativní branži prosperovat, a zároveň se nevzdávat svých snů a svého pohledu na svět.
Ten jeho byl totiž unikátní. Neopakovatelný. A velmi nekonvenční.
Narodil se jako Francisco Rabaneda Cuervo 18. února 1934 v baskickém Pasajes. Jeho umělecký pseudonym vyšel z úpravy jeho prostředního jména, přezdívku Paco, mazlivou španělskou zdrobnělinu rodného jména Francisco, mu dala jeho maminka, která v době jeho útlého dětství pracovala jako švadlena. A kde jinde, než ve vyhlášeném módním salonu Cristobala Balenciagy v San Sebastianu.
Záhy se vypracovala na prestižní post první švadleny salonu. Maličký Paco byl od peřinky obklopen luxusními látkami, jako chlapeček okukoval precizní střihy, od útlého dětství sledoval ženy vyšívající složité ornamenty pro kreace solventních zákaznic, mezi něž patřily i členky španělské královské rodiny. Později Rabanne ve vzpomínkách uvede, že u Balenciagy se naučil nejen šít a stříhat, ale jako batole taky chodit a mluvit. A kreslit. Paco Rabanne miloval kreslení.
Ostatně kreslením si přivydělával už na studiích. Ještě předtím ovšem rodinu postihla osudová životní změna a jí předcházející rodinná tragédie. Jeho otec, baskický důstojník španělské armády, se přidal k republikánům a během občanské války byl frankistickými jednotkami popraven. Matka musela narychlo opustit výnosnou živnost v pobočce Balenciagova salonu a celá pozůstalá rodina uprchla do Francie. Všichni, včetně nejmenších dětí, byli ohroženi na životě.
Ovšem pak se situace obrátila – do Francie totiž odešel i sám Balenciaga, který coby návrhář španělské královské rodiny musel po převratu také emigrovat.Své podnikání přenesl do mekky módy Paříže. A své první švadleně ze San Sebastianu znovu nabídl práci.
Už během středoškolských studií Francisco – Paco projevoval výrazné umělecké, ale taky technické nadání, a rozhodl se pro studium architektury. Přijali ho na prestižní École superieure nationale des Beaux Arts. Miloval futurismus, excentrické materiály, originální stavební materiál, avantgardní přístup.
Architektonické vize kombinoval s grafickými návrhy šatů, které prodával oděvním firmám. Už jeho studentské kresby zaujaly v padesátých letech Christiana Diora i Huberta de Givenchy.
Rabannův pohled na módu revolučních šedesátých let měl úspěch. A i když jeho prvním zaměstnavatelem po studiích byla firma na výrobu železobetonu, rozhodl se Paco Rabanne nakonec právě pro módu, na úkor architektury a stavebnictví. Udělal dobře. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. I proto, že jeho kreace působily jako z jiného světa.
Už roku 1966 založil svůj vlastní módní salón, to už oficiálně přijal pseudonym Paco Rabanne. A od počátku navrhoval oděvy z neobvyklých materiálů, jako je kov, plast, sklo, aluminium, rhodium, recyklované kovy nebo papír, své róby šil z textilií s třpytivou povrchovou úpravou.
Využíval navíc své univerzitní znalosti fyziky, dynamiky a optiky ve spojitosti s naprosto dokonalým řemeslným zpracováním. Například jeho šaty „kosmického stylu“ byly pošity plíšky – třpytkami, volným spojením motivů s podkladem sledoval kinetický efekt – pohyblivost plíšků. Na módních molech šlo o něco do té doby zcela nevídaného.
Ostatně „12 nenositelných šatů ze současných materiálů“ – tak se jmenoval jeho první manifest. Paco Rabanne tvořil modely, které se kromě svého experimentálního vzhledu dokonale přizpůsobily představám moderních mladých žen bez předsudků. A tomu, jak chtějí vypadat.
Ačkoliv byly šaty z futuristického plastu, kovu, i onoho železobetonu dle názvu „nenositelné“, nosit je najednou chtěli všichni. Všechny. Šedesátá léta navíc zkrátila sukně na úroveň mini, a mini pošité kovovými plíšky chtěly najednou nosit i baronky, které dosud šily jen u Diora a Balenciagy.
Baronka Helena Bachofenová von Echt tak na plese v New Yorku představila už v roce 1967 výstřední metalické minišaty podšité kovovými nitěmi a ozdobené zlatými zrcátky a vzbudila mezinárodní pozornost – Paco Rabanne opět slavil triumf.
V roce 1968 se v tvorbě Paco Rabanneho zhlédli tvůrci kultovní sci-fi Barbarella s Jane Fonda v hlavní roli. Hrdinka v sexy mini z těch nejnepravděpodobnějších materiálů, s poprsím zdůrazněným transparentními plastovými a latexovými výztužemi, v útlém korzetu doplněném krinolínou z plexiskla a vysokými latexovými kozačkami se stala naprosto revoluční ikonou moderního zábavního průmyslu – i předmětem erotických fantazií mnoha mužů (i žen).
Paco Rabanne se jako pravé enfant terrible pařížské módy absolutně nebál šokovat – naopak, skandály přímo vyhledával, liboval si v nich. Ať už svými výstředními výroky, hudbou, která doprovázela jeho přehlídky, nebo třeba tím, že se odvážil angažovat černošské modelky dávno předtím, než bylo něco i ve volnomyšlenkářské Paříži takového vůbec povoleno – a na molo je poslal polonahé. Mimochodem – ještě v roce 1966 mu za to hrozilo vyloučení ze slovutné Syndikátní komory pařížských krejčích.
Jeho odvážný výběr materiálů i nekonvenční konstrukce střihů, způsob, jakým pracoval, jeho avantgardní vize i bezbřehá tvůrčí svoboda ovlivnily celé generace návrhářů. Obdivovali na něm i jeho schopnost provokovat, vzbudit diskusi, a třeba i skandál. K Paco Rabannemu vzhlížel mladý Jean-Paul Gaultier, John Galliano, Gianni Versace a desítky dalších.
Už roku 1969 se Rabannovo portfolio rozšířilo o nabídku parfémů. Pochopil totiž, že kreativní a velmi drahou haute couture musí podpořit i výnosy ze sériově vyráběných, dostupnějších produktů, jako jsou právě doplňky a kosmetika. Hned jeho první dámský parfém Calandre byl mimořádně úspěšný.
Následovaly parfémy pro muže Paco Rabanne pour Homme, mimochodem dodnes popuární vůně, dále Métal, La Nuit, Sport a XS nebo také One Million. S parfémy šly ruku v ruce celé kolekce kosmetických produktů. K tomu přibyly kolekce slunečních brýlí a dalších doplňků.
Roku 1992 Paco Rabanne představil své modely španělskému králi Juanu Carlosovi I. a jeho manželce královně Sofii na světové výstavě v Seville. Jestliže už jeho matka kdysi šila modely pro španělskou aristokracii, její syn svou roli ještě povýšil.
Jeho talent a úspěchy v oblasti světové módy, ale také pravidelná podpora mnoha humanitárních projektů byly oceněny udělením nejvyššího španělského vyznamenání. A uznání dosáhl i ve Francii, která mu vždy byla druhým domovem. Francouzi jeho dílo ocenili titulem rytíře Řádu čestné legie a zlatou medailí ministerstva školství, kultury a sportu.
A i když se král avantgardy odebral už na přelomu milénia na odpočinek a provokoval občas už spíše svými výroky (například prognózami o zkáze světa, který coby velký ctitel středověkého Nostradama pravidelně šířil do médií), než svými módními kreacemi, duch revolučního odkazu Paco Rabanneho bude světový trh s módou a luxusem ovlivňovat ještě dlouho poté, co sám designér odešel na věčnost.
