Česko má horkého adepta na nejdražší auto, které se kdy prodalo ve veřejné aukci. Je jím Tatra 77T z roku 1934, jejíž renovace spolykala zhruba dvaadvacet milionů korun.
Tatra T77 byla v době svého vzniku jako přelud. Na berlínském autosalonu představené auto, jehož autorem byli Hans Ledwinka se synem Erichem a inženýr Erich Übelacker, mělo nezvyklé křivky proudnicové karoserie, netypický vzduchem chlazený osmiválcový motor, rychlost až 145 kilometrů za hodinu a funkcionalistické detaily.
Mnohé nezvyklou podobou šokovalo, možná i odrazovalo, ale milovníci moderního designu, techniky i umění měli jasno.
Do Tatry T77 se zamiloval i úhrabě Jaromír Egon Czernin-Morzin, který si koupil hned devátý vyrobený kus. Kromě běžných jízd s ním v roce 1935 absolvoval i cestu po italských Alpách. Z důvodů, které už se nikdy nedozvíme, ji však o rok později prodal.
Následná historie šestimístné tatrovky se rozplývá v mlze temných let, která vymezuje druhá světová válka, kdy automobily konfiskovali nacisté, a následné období komunismu, kdy to v přístupu k soukromému vlastnictví nebylo o mnoho lepší. Tatra T77 číslo 9 ale zůstala v Československu a na silnicích se pohybovala až do sedmdesátých let.
Její nový majitel na východním Slovensku ji pak odstavil do kůlny, kde zhruba třicet let čekala na svůj další osud. Tam ji objevil i Pavel Kasík, který kopřivnické tatrovky sbírá desítky let a jednu Tatru 77 také vlastní.
„To auto jsem potkal někdy kolem roku 2000 u Košic poté, co mě na něj upozornil kolega. Bylo zaparkované v suchu pod střechou, téměř kompletní a se shodným číslem motoru a karoserie,“ vzpomíná Kasík, který se tatrovku pokoušel koupit, ale úspěšný nebyl. „Majitel měl to auto rád, navíc do toho vstupovali názory jeho synů,“ dodává.
Kasík ale nebyl jediný, kdo se tatru snažil získat. A podobně hladový konkurent už na rozdíl od něj uspěl. Následně auto, které bylo po vyčištění a doplnění provozních tekutin pojízdné, v roce 2006 vystavil na prodejní výstavě v německém Essenu, kde si ho vyhlédl sběratel Andy Simo, Američan se slovenskými kořeny.
Podle webové stránky věnované prodávané tatře se Simo poprvé svezl v automobilu Tatra T77 ještě jako malý kluk po skončení války. Nezapomenutelný zážitek způsobil, že o víc než padesát let později si přesně takové auto sám koupil, což ho v přepočtu vyšlo na necelých osm milionů korun. Byla to ale jen první vstupní investice.
Mnohem víc peněz, konkrétně jeden milion dolarů, totiž spolykala renovace, která začala v roce 2011. Ve zkratce řečeno byla Tatra T77 rozebrána do posledního dílu, každá její část nafocena a katalogizována. Vznikl dokonce 3D sken karoserie, přičemž nové části dřevěného rámu se vyráběly ve Francii.
„Když se auto dostalo do USA, zmizelo mi ze zřetele, nicméně časem se mi začali ozývat lidé, kteří se kolem něj v Americe točili a pokládali mi dotazy ohledně renovace. Někdy mi otázky přišly zvláštní, protože jsem měl pocit, že necílí na podstatné problémy auta,“ vzpomíná Kasík.
Podle českého sběratele Tatra T77 v původním stavu trpěla více neduhy, než se na první pohled mohlo zdát. Podle fotografií z renovace bylo vidět, že auto bylo v minulosti bourané na přední část a prkenná podlaha byla nahrazena plechovou. Zásadní byl i fakt, že původní shrnovací střechu vystřídala klasická plechová.
Většina úprav tyto nedostatky odstranila, ale konkrétně střecha zůstala pevnou dosud. Z laického hlediska možná detail, ale ve světě veteránistů bažících po maximálně původním vzhledu zásadní fakt.
Právě do komentování provedení finančně náročné renovace se Pavel Kasík pouští velmi opatrně. I proto, že během ní Američanům poskytl několik krátkých konzultací. „Peníze, které do renovace podle majitele šly, asi byly skutečně vynaloženy. Obecně se dá říct, že základ renovace je udělaný solidně,“ vysvětluje český znalec tatrovek.
Zároveň ale dodává, že právě tato Tatra T77 by si vzhledem ke své historii a výjimečně dobrému stavu zasloužila majitele, který bude investovat ještě hodně času a peněz, aby výsledek renovace byl špičkový. „Tahle tatra na to určitě má,“ poznamenává Kasík a zmiňuje například zmíněnou střechu i několik dalších dílů, které nový majitel nechal nahradit součástkami z jiného tatrováckého vozu.
Jaký vliv to bude mít na její cenu, se ukáže v březnu, kdy se pod taktovkou RM Sotheby’s bude na Floridě dražit. Zajímavé bude sledovat především to, jestli se potomkům Andyho Sima, který nečekaně zemřel v roce 2017, podaří najít zájemce, který zaplatí alespoň za renovaci utracený jeden milion dolarů.
Pavel Kasík je ohledně způsobu prodeje takového auta mírně skeptický, byť nevylučuje, že se auto prodá za cenu, která milionovou hranici v dolarech překoná. Speciální auto totiž potřebuje speciálního zájemce.
„Jedna věc je, že Tatra 77 je jedním z piedestalů vývoje automobilismu. Je to první konceptuální, sériově vyráběný, a hlavně použitelný aerodynamický vůz na světě. Druhá věc je, že když budete prodávat raritní mercedes, budou se o něj přetahovat přinejmenším desítky zájemců. Tatra 77 je oproti tomu auto pro pár velmi solventních specialistů z řad sběratelů. A takových na světě moc není,“ uvažuje Kasík.
Odkazuje přitom na několik let starou aukci, kdy vyvolávací cena Tatry T77 sběratele Johna Longa začínala na 400 tisících dolarů. A oproti očekávání vystoupala jen o dalších dvanáct tisíc, což ji cenově umístilo na úroveň ceny Tatry T77 před renovací, byť i tady se pohybujeme na tenkém ledě. Z 250 vyrobených kusů se jich dochovala přibližně desetina a pravděpodobnost, že se pod nánosem prachu objeví dosud neobjevená tatrovka v předrenovačním stavu, má velmi blízko k nule.
Střízlivě se k aukci staví i Radek Šrubař, který spravuje sbírku stovek automobilových veteránů zlínského podnikatele Ladislava Samohýla. „Za Tatru T77 může prodejce žádat klidně i ten milion dolarů, ovšem druhou stranou věci je to, jestli bude někdo ochotný tuto částku akceptovat a hlavně uhradit,“ říká s úsměvem.
Jaká bude realita, uvidíme v sobotu 4. března.
