Rodiče chtěli, aby z něj bylo „něco pořádného“. A on jim to splnil, i když se nestal právníkem nebo lékařem, jak od něj vyžadovali, nýbrž CEO a spoluzakladatelem jednoho z nejzajímavějších parfémových domů na světě.
Ještě předtím byl ale Marc Chaya nejmladším partnerem v historii Ernst & Young (EY). Život se mu převrátil naruby, když vyrazil na večírek a potkal zde Francise Kurkdjiana. Muže s obtížně vyslovitelným jménem, který namíchal ty nejznámější vůně své doby.
Byly to například Green Tea pro Elizabeth Arden, Le Male pro Jean-Paul Gaultiera, Le Parfum pro Carven, My Burberry pro Burberry a mnoho dalších. Dokud se ale neseznámil s Chayou, byl Kurkdjian sice vyhledávaným tvůrcem parfémů, ovšem fungoval jako námezdní dělník. Společně vybudovali vlastní parfémový dům, jehož většinu před šesti lety odkoupil gigant LVMH.
Francis Kurkdjian pak pod svým jménem vytvořil takové bestsellery, jako je Baccarat Rouge 540. Jedná se o vůni natolik populární, že jí okopírovala zpěvačka Ariana Grande při tvorbě svého parfému Cloud.
Poslední novinkou domu Maison Francis Kurkdjian je vůně 724, která je poctou velkým metropolím a zároveň odkazuje na Kurkdjianův koncept parfémového šatníku. Podle něj můžete jeho vůně nosit 24 hodin denně sedm dní v týdnu. K dostání je v pražském concept storu Ingredients.
Už před akvizicí měla značka obraty v hodnotě okolo dvaceti milionů eur a prodávala se ve čtyřiceti zemích. Celý tento úspěch stál na strategii Marca Chayi, který podle svých slov jen pomáhá „šířit kreativního ducha geniálního parfuméra“. S Marcem Chayou jsme mluvili nejen o návratnosti investic do něčeho tak éterického, jako je parfémový byznys, ale také o tom, jak vonělo jeho dětství v Libanonu.
Jak se partner v EY rozhodne dramaticky změnit svůj profesní život?
Po kariéře ve financích jsem nikdy netoužil. Život není jako přímka, občas se klikatí. Chtěl jsem být součástí uměleckého světa, snil jsem o kariéře tanečníka baletu. Prahnul jsem po sebevyjádření, abych mohl vypustit energii, kterou jsem v sobě měl.
Jenže škola mi opravdu šla a otec trval na tom, že musím vystudovat něco pořádného. Moje rodina pochází z Libanonu, kde je vzdělání opravdu důležité. Jste tam někdo, když jste právník, lékař, podnikatel. Nikoli umělec.
Odjel jsem do Francie, vystudoval finance a nastoupil k EY jako auditor junior. Bylo to jako studovat MBA, naučili jste se tam opravdu hodně. Možná vám účetnictví připadá jako nuda, ale opak je pravdou. Díky němu poznáte, jak se firmě daří, jak funguje, jaké dělá operace. Dáváte dohromady příběh.
Během dvou let jsem povýšil, začal pracovat v consultingu. Tempo to bylo ale zběsilé, takže jsem si v devětadvaceti letech vzal sabatikl a odjel do Argentiny.
Marc Chaya
A tam jste potkal parfuméra Francise Kurkdjiana?
Ne, to bylo na jednom večírku. Zeptal jsem se ho, čím se zabývá, a on odpověděl, že je parfumér. Psal se rok 2001 a moc lidí nevědělo, že to může být povolání. Netušil jsem, že tohle je člověk, který namíchal jednu z nejslavnějších vůní na světě – Le Male od Gaultiera. S Francisem jsem se rychle spřátelil a řekl si, mohl bych dělat vůně jako byznys. Už předtím jsem společně se svou prací pro EY měl bokem také architektonickou firmu.
Pomáhat Francisovi ale bylo něco jiného. Měl jsem dojem, že není možné, aby s tak velkým talentem, opravdovým umělcem, kosmetické firmy jednaly jako s dělníkem. Jeho osobnost měla zůstat za oponou, zatímco společnosti těžily z parfémů, které vytvořil. On sám neměl podle smluv nárok na nic dalšího, než byl honorář.
Nejdřív jsem proto Kurkdjianovi poradil, aby si udělal webové stránky. Byl to před jednadvaceti lety, kdy to nebylo ještě úplně běžné. Pět let jsem dokázal sladit svůj rozvrh s tím, co jsem dělal pro EY a budovat společnost Maison Francis Kurkdjian.
V roce 2006 jsem dal ale své kariéře ve financích sbohem a vrhl se do vod podnikání. Jenže v EY mě nechtěli pustit. Řekli, že zkrátka nemohu odejít, protože ze mě udělají partnera. Což se skutečně stalo a jen po deseti letech, co jsem byl u firmy. Většině lidem to trvá alespoň čtrnáct let, někomu dokonce sedmnáct roků.
Jak jste žongloval s oběma tak náročnými kariérami zároveň?
Neměl jsem volný jediný víkend. Trh s niche vůněmi teprve vznikal, věděl jsem, že taková příležitost se už nebude opakovat. Do toho jsem pořád cestoval, během týdne jsem byl v Los Angeles, Hongkongu a New Yorku zároveň. Pracoval jsem a večer šel vyhledávat nová místa, kde bychom mohli prodávat Francisovy parfémy.
Vkročil jsem například do obchodního domu Bergdorf Goodman a uviděl, že se zde prodávají parfémy Le Labo a Kilian. Vnímal jsem tu energii, že trh je otevřen luxusním vůním malých výrobců, které v běžných řetězcích neseženete.
A obráceně, luxusní obchodní domy nemohly soupeřit s nabídkou, kterou měla Sephora nebo Douglas. Potřebovaly ukázat svým zákazníkům něco prvotřídního, unikátního.
Vaše strategie, jak postavit parfémový dům, ale vlastně nijak revoluční nebyla. Inspiroval jste se tím, jak tvůrci vůní fungovali na začátku století.
Máte pravdu, ale nikdo to okolo roku 2008 nedělal. Napodobili jsme, jak trh s parfémy fungoval kdysi. Na flakony jsme jednoduše napsali jméno parfuméra. Dnes se to zdá už samozřejmostí, ale předtím jste si mohli pořídit se jménem módního domu kabelku nebo boty. Ale tvůrce vůní nikdy nevystupoval za sebe a nemíchal nic podle sebe. Jen podle zadání velkých firem a zůstával v anonymitě.
Jak jste ale mohl vědět, že na osobnosti Francise Kurkdjiana postavíte celé podnikání?
Říkal jsem vám, že mám rád umění. Proto si myslím, že jsem dovedl rozpoznat jeho génia. Stačilo mu dát svobodu, aby mohl pracovat podle svého. Nikoli podle marketingového zadání firmy, co si předtím udělala průzkum veřejného mínění a teď chce udělat parfém, který co nejvíc vydělá. Náš marketing se odvíjí od inspirace a umění, nikoli naopak. Obchod slouží Francisově talentu, nezneužívá ho.
První samostatný butik v Paříži jste otevřeli až poté, co jste definitivně opustil kariéru finančníka. Co se stalo potom?
Z EY jsem odešel v roce 2009 a tehdy jsme také otevřeli obchod nejen v Paříži, ale také jsme dostali prostor v obchodních domech Neiman Marcus v Chicagu, Bergdorf Goodman v New Yorku nebo v Liberty v Londýně. Mým úkolem bylo dostat do všeobecného povědomí skutečnost, že parfumér není žádný „chemik, který to jednoduše namíchal“. Ale génius, jehož tvorbu si odnášíte ve flakonu.
Proč jste přijal nabídku od LVMH, aby koupila ve firmě, kterou jste vybudoval od základu, většinu?
Stalo se to nejen nám, ale paralelně to probíhalo u všech okolo stejně. Značku Frederic Malle odkoupila Estée Lauder, stejně jako Le Labo a Kiliana. Gigant Manzanita Capital si zase pořídil Byredo a Diptyque, L’Oréal si koupil Atelier Cologne. Byli jsme jako poslední mohykán, který ale skvěle vydělával. Nepotřebovali jsme peníze, chtěli jsme se ale dostat do více zemí, k dalším zákazníkům. Proto jsme nabídku od LVMH nakonec přijali.
Líbilo se nám, že se jedná o francouzskou firmu, nechtěli jsme nikoho ze zahraničí. Věděli jsme také, že v rámci LVMH mají společnosti svobodu, že jsou respektovány. Svědčí o tom to, že každá z nich má svého CEO a vlastní strategii. Myslíte, že by s tím jinak osobnosti jako John Galliano nebo Virgil Abloh souhlasili? Naše podmínka byla, že zůstaneme dále akcionáři, že já budu firmu řídit a Francis zde zůstane jako parfumér.
Jak vlastně funguje vaše spolupráce s Kurkdjianem?
Myslím, že to, co mezi sebou máme, je opravdová vzácnost. Děláme jeden druhého lepším. On je výjimečně nadaný parfumér, kterému to myslí i obchodním směrem, a mně jde byznys a zároveň mám umělecké cítění.
Než vůně vznikne, je Francis inspirován třeba pouhým názvem, pak začne svou myšlenku rozvíjet. Dávám mu zpětnou vazbu, ale není příliš konkrétní, tedy svazující. Máme sice velký tým, s nímž vůně vyvíjíme, ale na začátku jsme to jen my dva a náš dialog.
Všechno děláme spolu, například navrhujeme flakon a obal. U toho probíhají zásadní rozhovory, někdy je mezi námi napětí. To stejné, které mezi sebou má umění a obchod. Mnohokrát spolu nesouhlasíme, ale díky tomu vznikají skvělé věci. Říkám, že nesoulad přidává našemu vztahu tu správnou jiskru.
Jaké jsou největší výzvy, které před sebou vaše firma má?
Ach, těch je! Naše společnost se rozrostla přímo dramaticky. Představte si, že vedete firmu, která každé dva roky jednou tolik vyroste. Na jednu stranu je to vzrušující, na druhou opravdu náročné, protože musíte pořád něco měnit v její struktuře, reorganizovat, přizpůsobovat se.
Máme teď stovky zaměstnanců, před dvanácti lety jsme začínali ve dvou. Nepochybujte ale, že vše, co děláme, tvoříme s obrovskou vášní, kterou si pak odnesete ve flakonu.
Jaká je vaše nejoblíbenější vůně?
Strašně rád se v myšlenkách vracím do malého domku na pláži, který měli moje rodiče. V jeho blízkosti rostl keř, jehož jméno bohužel neznám, ale chodili jsme si tam s dalšími kamarády hrát. Trhali jeho lístky, mnuli je mezi prsty, protože omamně voněl. Říkali jsme tomu parfém. Celý Libanon je parfém sám o sobě, který voní po jasmínu, růži, mořském vzduchu a piniích. To je parfém mého srdce.
