Dlouho očekávané nové album popové ikony Cyrus je obrovský komerční úspěch a to z dobrých důvodů. Nové písně jsou chytlavé, zábavné a navíc poměrně proměnlivé. Hrají ale dost na jistotu a málokdy překvapí. Přesto jde o velký kvalitativní posun pro zpěvačku, která doposud nenahrála soudržnou desku.
Miley Cyrus proslula už jako náctiletá dívka v disneyovském seriálu Hannah Montana, aby pak strávila dlouhé roky kariéry systematickou snahou oprostit se od nálepky dětské hvězdy. V rámci kariérního předělu se rozhodla pro úplný opak toho, co předtím jako osobnost představovala. Z bezkonfliktní pubertální hrdinky se stala kontroverzní dospělou hudebnicí, která se prezentovala především svým tělem a provokativními texty se sexuálním kontextem.
Pro mnohé rodiče dětí, které na dříve nevinné Miley vyrůstaly, byla změna příliš radikální. Stížnosti a pobouřené dopisy na sebe nenechaly dlouho čekat, ale právě s tím Cyrus počítala. Kontroverze tak pomohla nastartovat její dospělou, dodnes úspěšnou kariéru.
Výrazným předělem byla hitová píseň Wrecking Ball – především díky provokativnímu klipu, ve kterém se nahá zpěvačka houpe na demoliční kouli avizované už názvem. Do toho olizuje kladivo a rozbíjí zdi v lehce čitelné metafoře, která měla fanouškům i přihlížejícím dát najevo, že se Miley Cyrus nebude ohlížet na nic a na nikoho a přijde a rozbije vše.
Byla to ovšem předzvěst v určitých ohledech nepravdivá: zpěvaččina kulturní významnost už nikdy nebyla tak zásadní jako v době „demoličního“ klipu. Až doteď.
Třicetiletá Cyrus vydala nejnovější album Endless Summer Vacation, tedy svou nekonečnou letní dovolenou. A jedná se o pop výsostně kvalitní, o čemž vypovídá enormní komerční úspěch singlu Flowers.
Singl pokořil všechny možné žebříčky a především se stal hromadně používanou písní do podkresu videí na TikToku, což je dnes v rámci popové hudby vůbec nejvyšší meta, vystřelující skladby do nebes popularity.
Flowers jsou v jistém slova smyslu emancipační píseň o šťastném „single“ životě. Nepotřebujeme partnera, aby v našich životech byla láska, můžeme si ji dát sami. Velmi chytrým a chytlavým způsobem tak Cyrus naskočila na trend sebepéče a sebelásky, který především v průběhu pandemie ovládl internet. Kdo se nemá rád, jako by nebyl.
Písnička vyšla den před narozeninami exmanžela Miley Cyrus, herce Liama Hemswortha, se kterým byla ve vztahu s přestávkami od roku 2009, ale vzala si ho až roku 2018. O pouhé dva roky později se rozvedli.
Volba Flowers jako prvního singlu vybízela k interpretaci, že nové album bude rozchodové (v tomto případě vlastně rozvodové), ale nakonec je vše jinak. Málokterá z dalších písní se zaobírá smutkem nebo výčitkami. Cyrus není Adele ani Lana Del Rey – nejde jí o noření se hluboko do bolesti ani vyvolávání melancholie. Zajímá ji zábava, trocha toho punku v jinak šedé realitě a posun kupředu.
Slib nekonečné dovolené z názvu desky tu skutečně splňuje. Jde o neúnavnou nahrávku, kde je každá píseň trochu jiná, ale všechny jsou přinejmenším dynamické. A když už v introspekci a táhlých tónech zpomalují, stejně je vždy cítit, že se každou chvíli zase rozjedou.
To je silná stránka celku, protože Cyrus ani tým kolem ní (včetně spolupráce s kontroverzním režisérem a scenáristou Harmonym Korinem) prostě neumějí napsat opravdu chytrý, hluboký text. Kde Adele procítěně zpívá o bolestných vzpomínkách na krásný vztah, který se v určitou chvíli rozpadl, Miley rozjíždí texty o tom, že nic nebolí, protože další den bude jiná party, kam si vyjít.
A je to dobře: ve chvílích, kdy se hudebnice snaží o melancholii a zpěv o rozchodu, je to přehlídka klišé, která nedojímá, ale spíš rozesmívá. Texty prostě ani tentokrát nejsou silnou stránkou Miley Cyrus, na rozdíl od divoké a nesmírně zábavné hudby.
Sama zpěvačka říká, že je nová deska rozdělená na dvě části. První má zastupovat ráno a dopoledne, kdy je ještě plná energie a přemýšlí o svém potenciálu a budoucnosti. Druhá část zrcadlí odpoledne a noc, kdy je čas na ohlížení zpět, ale také na divokou noční zábavu a nezřízené pití i divočení.
Při poslechu se banální koncept trochu rozpadá, protože například jedna z nejlepších písní první poloviny, rocková You s texty o sebedestruktivním vztahu plném zavírání prázdných hospod, se nezdá dopolední ani trochu. Stejně tak dojemná klavírní balada Wonder Woman z druhé půlky nepřipomíná večírek ani zdaleka.
Spíše se zdá, že Miley Cyrus naskočila na moderní trend konceptuálních alb, který se s větším úspěchem povedl třeba Taylor Swift na Midnights. Jenže v tomhle případě schází disciplína a promyšlenost, kterou podobné desky vyžadují při své koncepci.
Přes určité myšlenkové nesrovnalosti a celkovou chaotičnost alba ale Miley Cyrus nahrála jedno z nejlepších popových alb letoška. Několik hitových písní bude pravděpodobně doprovázet nejen naše jaro, ale také celé léto, protože jsou to jednoduše tělem i duší pecky.
Úplně se tu rezignuje na jakoukoli ambici říkat cokoli hlubšího, ale o to drsněji zpěvačka šlape do instrumentálních aranží a jednoduchých frází, které v jejím chrapláku vyznívají procítěně a pobízejí posluchače chtě nechtě k tanci. Endless Summer Vacation je produktem doby, kladoucí silné požadavky na pracovní výkon – proto od popu žádáme především bezmyšlenkovitou pohodu, která nás uvolní.
Skutečnost, že se novinka ani nesnaží tvářit jako umění, dává desce obrovskou primitivní sílu, kterou možná právě teď potřebujeme. Zbavuje se otěží „chytré hudby“ a dělá co možná nejzábavnější „jednoduchou hudbu“ – paradoxně na takové úrovni, že se z ní umění nakonec stává.
Když mi deska hrála poprvé, fascinoval mě pocit, že jsem většinu písniček už dávno slyšel v rádiu, což nemohla být pravda – jednalo se o zcela nové skladby. Je to deska natolik chytlavá, že už při prvním poslechu se vám bude zdát, že písně v ní obsažené byly měsíce součástí vašeho života. Endless Summer Vacation je pop tak dobrý, až je povědomý, i když hraje poprvé.
