Pracovala pro Hermés i Zalando a svou poslední kolekci uvedla v Paříži. Ráda zkouší nové techniky, ale o své práci dopředu hovořit nechce. Moment překvapení je pro Terezu Rosalii Kladošovou jednou z nejcennějších komodit.
Když vstoupíte do jejího ateliéru v Holešovicích, první, co vás upoutá, je světlý prostor s obrovskou pracovní plochou uprostřed. Všude kolem jsou stojany s oblečením. Barevným tak, že vám to zlepší náladu. „Pro tvorbu i pro život jsou vším. Je to základní rovina, ve které přemýšlím. Od nich začínám,“ vysvětluje svůj postoj k barvám návrhářka a vzápětí dodává, že její kolekce často vznikají tak, že vidí jistou barevnost nebo motiv, který chce nějak uchopit.
Bylo by podle ní skvělé, kdyby Češky, které jsou přece jen trochu konzervativní, nosily více barev. „Často se mi stává, že se lidé vracejí a říkají mi, že jim moje oblečení rozzářilo den a nejen jim! Móda je téma, o kterém můžete mluvit s kýmkoli, a často je to něco, co otevírá dveře vzájemné interakce s cizími lidmi. Dokonce i v metru s cizím člověkem, to se opravdu stává,“ usmívá se Tereza Rosalie Kladošová.
Do širšího povědomí se dostala před pěti lety, kdy získala za kolekci Merino Recycle cenu Czech Grand Design. Zpracovávala v ní zbytky vlny z průmyslové produkce.
K tématu udržitelnosti se vrátila, když ve své poslední kolekci použila vyřazené korálky od Preciosy. Linii Kladošová představila v Paříži v rámci Design Weeku ve spolupráci se zdejším Českým centrem. I za tento počin byla nominována na Czech Grand Design, ale tentokrát zůstala jen v širších nominacích.
Pro pražský butik Hermés v roce 2018 ve spolupráci s Annou Štěpánkovou nadekorovala výlohy, o dva roky dříve zkrášlily interiér karlínské restaurace Eska. Speciální instalace dělaly Kladošová se Štěpánkovou také pro brněnské veletrhy, za kobercové artefakty získaly v roce 2019 cenu Edida Awards, kterou uděluje Elle Decoration.
V současnosti pracuje na nové kolekci, pro její styl poněkud atypické. „Ve své podstatě vychází z jediného knoflíku, který jsem zahlédla v obchodě. Byl tam poslední a doslova jsem se na něm zasekla. Má tvar spirály, a když jsem ho uviděla, měla jsem jasno. Bude to ukročení do jiné sféry, kolekce nebude tolik barevná, ale mám pocit, že si v ní každý najde to své. Nebaví mě totiž držet se škatulek a někam se pasovat.“
Když o své práci mluví, skoro nikdy nepoužívá jednotné číslo. V ateliéru pracuje s několika nejbližšími a ti se střídají podle potřeby a množství práce. „Říkám, že tu pracuje fluidní počet lidí. Záleží hodně na tom, jak moc sebou musíme hodit a co je právě potřeba udělat. V určitých momentech je tady i šest lidí,“ komentuje Kladošová.
Rodačka z Valašského Meziříčí zkušenosti sbírala především na zahraničních stážích, například u Anne Sofie Madsen v Kodani a na Bezalel Academy of Art and Design v Jeruzalémě. Ke spolupráci s internetovým gigantem Zalando se dostala přes módní platformu Not Just a Label, která nabízí malé značky a nezávislé návrháře z celého světa.
Podobně Terezu Rosalii Kladošovou oslovila i Preciosa. „Každý kus oblečení, který se na Zalandu prodává, musí mít certifikát o nezávadnosti a kvalitě. Na jednom kousku jsme měli skleněné korálky, které certifikát neměly. Hledali jsme tedy podobné a zjistili, že skoro stejný produkt v jedné barvě prodává Preciosa Components, kterou jsme oslovili. Nakonec naše domluva vyústila v kolekci Factory for Joy, TRK in Parisland,“ vysvětluje návrhářka. A právě tuto kolekci z barevných korálků představila Kladošová v rámci pařížského Design Weeku a Fashion Weeku.
„Reakce byly skvělé, vzali jsme tam i průřez minulých kolekcí. Nejvíc mě bavilo, že komunikace v Paříži byla naprosto jednoduchá. Nemusela jsem nic složitě vysvětlovat. Oni chápou určitou úroveň módy a naprosto přirozeně o tom mluví. Nemusím nikomu svou práci interpretovat, neřeší, jestli je něco moc chlupaté, barevné či skleněné,“ říká.
Specifický je i přístup Terezy Rosalie Kladošové k látkám – v drtivé většině případů tvoří z přírodních materiálů. Snaží se je shánět především doma, ale v Česku je omezená barevnou škálou dodavatelů. „Odebíráme tedy třeba jen bílou a černou a barevné tkaniny kupujeme ve Francii a Itálii. Deadstockovou vlnu bereme od české firmy a nedávno jsem objevila deadstockový velkoobchod ve Francii, kde si materiál můžeme objednat online. To jsem zajásala.“
Tvořit udržitelně může být podle designérky náročné i proto, že je potřeba sehnat certifikáty o nezávadnosti látek. „Přináší to limity, které nemusí být na škodu. Snažíme se nakupovat jen tolik, kolik si myslíme, že potřebujeme. Výjimkou jsou látky, které jsou v omezeném množství, a vím, že už budou k nesehnání,“ vysvětluje.
Právě látky jsou na celém procesu nejnákladnější. Designérka nejprve namíchá ty správné odstíny barev, připraví si tiskařský stůl, uvaří škrob a ve dvou lidech potiskne pak pět metrů látky. Každý kus se pak musí nechat uschnout a pečlivě teplem zafixovat. Následovně všechnu látku vyprat, aby se vymyl škrob, nechat všechny kusy uschnout a znova vyžehlit. Teprve potom může z látky stříhat šaty a nechat je ušít.
„Buď tvoříme dezén – to jsou především naše úpletové materiály nebo i látky na kalhoty, anebo máme látky, které si tiskneme sami. Často se také stane, že člověk vyrobí i něco z materiálu, který je skvělý, ale nefunguje to. To pak začínáme znovu. Vyrobíme něco jiného a odstřižky zpracujeme dál. Snažíme se z našeho odpadu při výrobě vymýšlet nové produkty,“ přiznává Tereza Rosalie Kladošová.
U látky s autorským motivem si musí Kladošová nechat vše digitálně vytisknout a pak teprve tvoří dezén. „Mám ráda, když je v látkách cítit dotek ruky,“ říká návrhářka. Vzory si tedy připravuje analogově tak, že použije kresbu, malbu nebo koláže a teprve potom upravuje vzor tak, aby fungoval v ploše a navazoval na sebe. Teprve potom látku posílá do výroby a dělá se vzorek. Tento mezikrok je nutný. „Až poté, co doladíme vzorek a odešleme, můžeme tisknout kilometry látky,“ vysvětluje Kladošová.
Posledním typem látek, s nimiž návrhářka pracuje, jsou netkané textilie z recyklované merino vlny. Jeden takový kabát stojí až sedmdesát tisíc korun. „To je nejnáročnější disciplína, jezdíme po celé republice a strávíme desítky hodin na každém metru. Kdysi jsem se to pokoušela průměrně spočítat, a proto jsem z nadsázky nazvala celou kolekci TRK 1000 HOURS. Z této látky vyrábíme bundy a kabáty a každý kus je opravdu originál. Takové umělecké dílo či tapiserie na tělo.“
Sama návrhářka nejraději nakupuje oblečení v secondhandech, ale nikoli v pražských, ty jsou podle ní vybrané. „Jsem ochotná utratit více peněz jen za ty kousky, do kterých se bezhlavě zamiluju. Nejsem ten typ, co utratí hodně peněz za béžový svetr. Možná za béžový svetr s pejskem či kytkou. Musím v tom vidět něco víc než to, že to budu nosit každý den. Ráda si vyměňuju kousky s ostatními designéry. A nedávno jsem objevila Vestiaire Collective, funguje jako Vinted, ale s high-end módou. Tam se dají objevit celkem zábavné věci,“ usmívá se.
Kvůli svému přístupu k barvám a vzorům není překvapivé, že Kladošová není zastáncem kapsulového šatníku. Podle ní bychom měli mít v šatníku to, po čem sami opravdu toužíme. Sama chodí, jak říká, v uniformě složené z kalhot a topů z vlastní Core kolekce.
„Nejvíc záleží na počasí. Na jaře rozkvétám jak kytka a nosím ty výraznější kusy z našich kolekcí, hlavně košile a kabátky, protože nesnáším vrstvení. Pro mě je zima utrpení. Většinou vypadám jak chodící spacák, chodím ve velkém růžovém svetru, a tím to hasne,“ uzavírá.
