Ráj mexických podivností. Země nekončícího gastroporna. Místo věčných fiest. I tak popisuje svůj druhý domov Eva Kubátová, hispanistka, spisovatelka a zakladatelka projektu Mexikopedie.
Skrze něj odkrývá netradiční stránky latinskoamerické země s cílem představit místní kulturu a gastronomii. A ukazuje, že Mexiko je mnohem více než „sombrero grande tequila“.
Na kontě má zatím dva díly stejnojmenné knihy, z nichž poslední vyšel v březnu v nakladatelství Argo. Po osmi letech v Mexiku se společně s manželem a dcerou přestěhovali do Prahy, kde se z nadšeneckého projektu postupně stává vyhledávaná platforma pro všechny, kdo se do sluncem zalité země chystají nebo s ní třeba obchodují. Jaký je příběh malého rodinného byznysu plného autentické lásky k Mexiku?
Salvador Dalí se kdysi nechal slyšet, že do Mexika už nikdy nepřijede. Nemohl by prý být v zemi, která je surrealističtější než jeho vlastní tvorba. Mexikopedie mu tak trochu dává za pravdu: dvacet sedm kapitol, tedy stejně jako písmen abecedy, přibližuje místní reálie z pohledu, který byste u klasických cestovních průvodců jen těžko hledali.
Dozvíte se v ní třeba o českých kořenech mexických mariachis, jak chutnají tacos z kravích očí nebo kde najít kostel svatého Judy Tadeáše – patrona drogových dealerů, vrahů a taxikářů. Žádné plážové fotky nečekejte, Mexikopedie je maximalismus barev, chutí i příběhů, které vás na váš příští výlet do desáté nejlidnatější země světa připraví doslova od á do zet.
Projekt s kulturně-vzdělávacím přesahem má na svědomí hispanistka Eva Kubátová. Držitelku doktorátu z katedry iberoamerikanistiky na pražské Univerzitě Karlově přivedla do Mexika právě vlastní historická rešerše na téma španělsko-nizozemských vztahů v sedmnáctém století. Aby si ověřila výzkumnou hypotézu, odjela na podzim 2013 bádat do koloniálního archivu, který se nachází v hlavním městě Mexika.
Během třítýdenního pobytu však stihla najít nejen cenné historické prameny, ale především životního partnera, s nímž se nyní stará o pětiletou dceru i o vzkvétající česko-mexický byznys. Ten podle vlastních slov vymysleli společně po mezcalovém večírku.
„Říká se, že Mexiko nemůžeš za jeden život vidět celé. Můžeš, ale rozhodně mu nemůžeš zcela porozumět,“ namítá Eva, pro kterou se země stala na deset let druhým domovem. Než založila vlastní projekt, stihla učit na prestižní univerzitě Tecnológico de Monterrey, jako soudní tlumočnice pracovala pro české diplomatické delegace a nezávislé cestovatele provázela na jejich dobrodružných výpravách. „Díky tomu jsem celou zemi procestovala skrz naskrz. A najednou to do sebe přesně zapadlo.“
Foto Amaresh Valdéz Narro
Foto Amaresh Valdéz Narro
Mexikopedii původně spustila jako blog, kam zaznamenávala všechno, co ji během cest zaujalo. „Od začátku jsem ale věděla, že bych témata ráda zpracovala knižní formou. Se čtyřmi hotovými kapitolami v ruce jsem přišla do nakladatelství Argo, kde s nápadem překvapivě souhlasili,“ vzpomíná Eva na počátky projektu. „V jeden den jsem podepsala nakladatelskou smlouvu a druhý den byl lockdown.“
S malou dcerkou – bez manžela – nakonec v Čechách uvízly bezmála sto dní. „Poslední letenka zpátky do Mexiko City stála čtvrt milionu, to jsme s díky odmítli. Sedmkrát nám zrušili let, než jsme se v červnu 2020 dostaly na letadlo zpátky. Mexiko mi do tehdy nikdy nepřišlo tak daleko.“
Karanténu tak strávila dopisováním posledních řádků a první díl vyšel na podzim 2020. Mladý pár ho z velké částky financoval z vlastní kapsy. „V životě jsem si nepoložila otázku, jestli to za to stojí. Samozřejmě že ano. Jsem přesvědčená, že i kniha může být základ úspěšného byznysu.“
Druhý díl Mexikopedie vyšel letos v březnu – tentokrát už díky více než třem stovkám přispěvatelů, kteří se na její vydání složili prostřednictvím hithitové kampaně. „Vybrali jsme téměř dvojnásobek potřebné částky, přes čtyři sta tisíc korun. Pokrylo to veškeré náklady a já jsem byla vděčná, že jsme to nemuseli platit sami,“ říká Eva s tím, že spolufinancování vlastních knižních počinů je v současnosti běžnou praxí.
„Všichni si myslí, že knihy vznikají mávnutím kouzelného proutku, ale realita je jinde. I když se svým publikem ráda sdílím střípky ze zákulisí, kladu si otázku, nakolik jsou tyto informace pro čtenáře opravdu relevantní. Nakolik publikum zajímá jen ta kniha nebo i kontext, za kterého Mexikopedie vzniká,“ přemítá Eva.
Ke španělsky mluvícím kulturám mělo blízko odmalička. „Všechno to začalo na základce, kdy mě máma vzala poprvé na dovolenou na slunné pobřeží Costa Brava. Koupila mi česko-španělský slovník, ve kterém jsem celou dobu hledala nová slovíčka. Dodnes ho mám doma,“ vypráví.
Výběr střední školy byl pak víceméně jasný. Pražské Gymnázium Budějovická byla v té době jediná vzdělávací instituce v republice, kde výuka probíhala ve španělštině. „Tehdy si všichni klepali na čelo a ptali se, k čemu mi to bude,“ dodává s úsměvem.
Foto Argo
Foto Argo
Dnes kromě Mexikopedie vede v neziskové organizaci Post Bellum projekt Paměť kubánského národa, který zaznamenává výpovědi tamějších lidskoprávních aktivistů a disidentů. „Je to pro mě srdcová záležitost, ale ta témata jsou opravdu velice těžká, ostatně odráží život lidí na Kubě. Proto je Mexikopedie i do jisté míry útěkem. Píšu v ní vesměs o pozitivních věcech a cíleně se vyhýbám ošklivým tématům,“ vysvětluje.
Kromě toho je autorkou knihy o nizozemské nadvládě v Surinamu či digitální publikace #LIBERTAD věnované právě kubánskému disentu.
V univerzitních kruzích přitom schytává kritiku, že se odklonila od výzkumné činnosti. „Já ale ráda píšu knihy, které se čtou. Akademické publikace mají omezený okruh čtenářů a mě baví rozdávat radost, které s tebou ty příběhy přináší,“ doplňuje.
I proto se letos v únoru celá rodina přestěhovala zpátky do Prahy. Tím ale jejich mexické dobrodružství nekončí, právě naopak. „Mexikopedie je především příběhem osmi stovek lidí, které jsem pro projekt vyzpovídala. Práci některých z nich chceme představit i v novém zážitkovém boutique hotelu, který teď v Mexico City plánujeme. Ten nabídne kromě kavárny i řemeslné produkty lidí, kteří skrz oba díly Mexikopedie promlouvají ke čtenářům,“ vypráví Eva.
Právě jejich výrobky a umění, které v sobě nesou tradice prastarých mexických kultur, by rádi přivezli do Česka formou e-shopu, který připravují do budoucna. Místo v jejich agendě má i nadační fond, jehož cílem bude dlouhodobě podporovat tvorbu konkrétních osob, které se do projektu v Mexiku zapojily.
Nyní se ale kromě turné po českých městech chystá na překlad knihy do angličtiny a španělštiny. „Mexikopedie patří do Mexika,“ říká Eva s tím, že se kolem projektu vytvořila komunita, která spojuje milovníky Mexika i Mexičany mezi sebou. Ráda by ji proto rozšířila i o mezinárodní publikum.
„Je pro všechny, kteří mají zájem objevovat víc než jenom pyramidy.“ A je to taky především životní styl. „V Mexiku si lidé umí vychutnat život jinak než my,“ míní Eva. „Mám pocit, že v Evropě se všichni někam honíme. Někdy je lepší se zastavit a přemýšlet nad současným okamžikem.“
