V Nové Vsi pod Pleší kousek za Prahou nesídlí jen notoricky známé žluté trabanty Dana Přibáně, ale i další zajímavý veterán, který je, pravda, drobet větší než celý „žlutý cirkus“.
Je totiž domovem i téměř padesátiletého bývalého hasičského vozu Mercedes – Benz Kurzhauber LAF 1113 B a vášnivých nomádů Nikoly Adamovské a jejího manžela Ondry. Koordinátorka nevládní neziskové organizace a doktorandka na VŠE věnující se klimatickým politikám a bývalý ajťák jej přestavěli na nepřehlédnutelný vinný bar na čtyřech kolech, který dostal jméno Lavina winetruck.
Dnes s ním Nikola společně se Štěpánkou Sukovou objíždí české festivaly i soukromé akce.
„Napadlo mě to na jedné z nomádských cest,“ začíná vyprávět matka celého projektu Nikola na louce kilometr za vesnicí, která se stala dějištěm focení i rozhovoru a kde se winetruck předvedl v plné parádě.
Nikola Adamovská
S fotografem nabízíme pomoc s rozestavením barového pultu, ovšem holky s díky odmítají a hned nás s očividnou lehkostí přesvědčují, jak mají rozložení perfektně natrénované.
Z nákladového prostoru vysunout jednu konstrukci, přenést z ní prkna k boku vozu, tam je postupně zasunout do druhé, otevřít roletové bočnice, kudy dříve hadicemi z nádrže proudily hektolitry vody při hašení požárů, dnes tudy sudovými kohoutky proudí desítky litrů až osmi druhů vín nebo i nealko nápojů při hašení žízně zákazníků. Vysunout stupínek, případně i markýzu, zapnout elektřinu a chlazení…
Voila! Lavina winetruck je i pod taktovkou dvou křehkých dívek rozložen za pět minut a může se začít hodovat, tedy pít.
Za důmyslným systémem a přestavbou celého vozu stojí manžel Nikoly Ondra, který ač bývalý ajťák se dnes živí stavbami expedičních náklaďáků pod značkou New Age Nomads. „Nakreslila jsem mu obrázek, jak by celá vinárna měla vypadat, a on to přenesl do reality. Dost často to u nás tahle funguje,“ směje se Nikola.
Právě s ním Nikola, která je už přes deset let držitelkou řidičského oprávnění pro nákladní vozy, v poslední dekádě procestovala půlku světa. V obytném trucku Iveco se vydali třeba i do osm tisíc kilometrů vzdáleného Mongolska, a konkrétně při půlroční nomádské výpravě do severní Afriky se po cestě zastavili v Malaze na jihu Španělska, kde Nikola našla inspiraci.
„Narazila jsem tam na vinný bar, kde stáčeli kvalitní vína rovnou ze sudů, útratu psali křídou na tabuli, ceny nebyly astronomické a vše bylo hrozně uvolněné a fajn. Něco takového jsem chtěla přenést do Prahy. Přišlo mi, že tady si člověk tehdy mohl dát jen sklenku Müllera či Frankovky, nebo naopak utratit majlant za kvalitní flašku. Chyběl mi tu ten střed,“ vzpomíná Nikola.
Paradoxně, i když vše měla od samého začátku před očima, nezačala přemýšlet o winetrucku, ale zprvu o otevření kamenné prodejny v Česku. Jenže to jí s jejím předpokládaným objemem prodaných vín ekonomicky nevycházelo. Až v severní Africe ji to trklo – bude to prodejna na čtyřech kolech.
A že to bude zrovna jedenáctitunový Mercedes – Benz Kurzhauber LAF 1113 B z roku 1974, věděla jako jeho fanynka od samého počátku. Jen ho sehnat, což nebylo vůbec jednoduchou záležitostí.
„Těchto aut v Unii už moc nenajdete. Prvně jsme jeli pro jedno s makedonskými papíry do Slovinska, kde nás ujišťovali, že jej na úřadech bez problémů přihlásíme. Jenže má emisní kategorii euro 0, tedy žádnou, takže to nakonec nešlo. Tohohle krasavce jsme našli v bazaru v Hamburku. Byl to hasičský vůz, který sloužil v Berlíně,“ vzpomíná Nikola.
Ta se dnes může pyšnit náklaďákem, kterých je v Evropě už jen pár kusů, obzvlášť v takto dobrém stavu. Nebylo to ale zadarmo. Samotné pořízení vozu vyšlo na víc jak tři sta tisíc korun, přičemž už po cestě do Česka se začaly objevovat první nutné opravy. Zanesený naftový filtr protáhl celou cestu z Německa do nového domova na dlouhých šestnáct hodin.
Celková „léčba“ a renovace trucku pak zabrala více než rok a vyžádala si dalších téměř půl milionu korun. A když už se winetruck v roce 2020 konečně rozjel ke svým zákazníkům, po pár prvních akcích přišla noční můra každého majitele vozu.
„Na jedné z cest se nám vysypal motor. Takže po roce a půl práce nás čekala jeho generálka, což bylo hodně demotivující.“
Oprava stála dalších téměř dvě stě tisíc a hlavně v úvodu krátké letní sezony tolik drahocenný čas. Následující sezona byla poznamenaná covidovými opatřeními a loni se zase Nikole narodil syn Max a měla tím pádem trochu jiné starosti než s vínem objíždět festivaly, ale zase se k ní tehdy přidala Štěpánka.
Lavina winetruck se proto v současném složení naplno rozjel fakticky až tuto sezonu.
Dnes Nikola se Štěpánkou objíždějí zejména foodfestivaly nebo jiné kulturní akce, které jsou do nočních hodin a kde se přece jen trochu víc pije alkohol než na gastroakcích, které končí v časných večerních hodinách.
Tento víkend jste si od nich nejednu dvojku vína mohli koupit v lomu v Hřiměždicích na soutěži skoků do vody High Jump, do konce léta se objeví ještě například na triatlonových závodech XTerra v Prachaticích, na sjezdu horských kol městem DownTown v Táboře nebo na začátku září v parku Ladronka na akci F.O.O.D. Piknik.
Objevují se ale i na soukromých akcích, jako jsou firemní večírky nebo svatby, které by do budoucna rády dělaly častěji. Na takových akcích přitom může hrát i DJ přímo ze střechy vozu.
Dvojice se obecně pohybuje v okruhu do sto padesáti kilometrů od Prahy, delší trasy už by byly vzhledem ke spotřebě kolem osmnáct litrů na sto kilometrů a nutnosti platit komerční mýto nákladnější a vzhledem k cestovní rychlosti nepřesahující osmdesát kilometrů za hodinu také únavnější.
V případě nouze má ale tu výhodu, že winetruck ve svých útrobách má postel, a to vskutku letiště. Slouží primárně jako spací útočiště při vícedenních akcích.
Winetruck má také tu výhodu, že má pohon na všechny čtyři kola, takže dokáže vyjet i na místa, kam se řidiči s klasickým pohonem dívají jen z dáli. Na druhou stranu mu ale občas škodí jeho váha.
„Stává se nám, že nás nechtějí pustit na městské slavnosti, protože by se pod truckem mohl propadnout historický povrch. Třeba Grébovka nám kvůli tomu zůstává zapovězená,“ říká Nikola, zatímco upíjíme z právě otevřené lahve naturálního vína Celler Credo z vinic v okolí Barcelony.
A během toho, co se nám na jazyku rozplývá chuť španělského terroiru, se dozvídám, že nabídka vín v Lavině není stabilní, značky tu dle svého uvážení pravidelně střídají. Na soukromé akce jako svatby ale zákazníkům přivezou přesně to, co si přejí, a často ze čtyř sudů teče i nealko.
„Pivu se stále bráním, ale v rámci soukromých akcí se dá domluvit na všem,“ směje se Nikola.
Dvě blondýnky v těžkotonážním náklaďáku přirozeně budí zájem všude tam, kam přijedou. Samy si už na udivené pohledy lidí zvykly, stejně tak jako na zvídavé otázky. „Často si myslí, že jsme hostesky, že nám auto někdo přistavil, a občas se i pídí po majiteli vozu. Jejich udivení nekončí, když ukážu na Nikolu, na kterou je mercedes napsaný,“ vypráví Štěpánka.
Ta se stala hlavní manažerkou provozu Laviny a ve winetrucku zatím cestuje jen jako spolujezdkyně. Plánuje ale, že si do příští sezony udělá řidičák skupiny C pro vozy nad 3,5 tuny a pomůže Nikol s řízením.
A jaká je budoucnost winetrucku? Budete se divit, ale možná elektrická. Těžce oddychující náklaďák se spotřebou téměř dvaceti litrů na sto totiž zrovna nepatří k těm, které by přispívaly ke zpomalení klimatických změn.
A vzhledem k tomu, že Nikola se zabývá jejich výzkumem, tak do budoucna uvažuje, že winetruck předělá na možná historicky první Mercedes – Benz Kurzhauber LAF 1113 B s elektromotorem.
„Zatím to tu nikdo nedělá, ale až to půjde, tak do toho jdu,“ říká odhodlaně těsně před tím, než se s pomocí stupínku vyšvihne za volant, otočí klíčkem a s burácivým zvukem odjede za dalším putováním s vínem.
Nomádský život ale na hřebík nevěší. Už teď s manželem plánují další expedici, tentokrát za oceán do Jižní Ameriky.
