Když posloucháte příběhy nejúspěšnějších lidí napříč obory, většinou se shodují, že jim možná talent trochu pomohl, ale většinu úspěchu museli jednoduše oddřít. Přesto si většina z nás talentovaných lidí váží mnohem víc než těch, kdo především tvrdě dřou.
Podle vynálezce Thomase Edisona tvoří talent jen jedno procento úspěchu, zbylých devadesát devět je pot a dřina. Podobně to vidí i fotbalová superstar Cristiano Ronaldo, který říká: „Talent bez práce neznamená nic.“
Přestože pro ty talentované možná talent neznamená nic, většinová populace to podle některých průzkumů může vidět úplně jinak.
Například odborníci z Hong Kong University of Science and Technology zjistili, že už jako malé děti oceňujeme talent víc než usilovnou práci, a tento předpoklad si neseme do dospělosti, kdy talentované lidi vnímáme jako schopnější i důvěryhodnější.
Chtít přirozenost je přirozené
„Přestože se přirozený talent a tvrdá práce berou za základní způsoby, jak dosáhnout úspěchu, naše zjištění naznačují, že lidé ve skutečnosti dávají přednost přirozeně talentovaným před tvrdě pracujícími. Tato preference se rodí v dětství a přetrvává do dospělosti,“ říká vedoucí zmíněné studie Mary Shaocong Ma, která spolupracuje také s Harvard University.
Podle psychologie je určitá předpojatost k přirozenosti zcela normální. V souvislosti s lidskými vlastnostmi ji použil zřejmě Malcolm Goldwell, autor oblíbených knih, už v roce 2002.
„Na určité základní úrovni věříme, že čím blíže je něco svému původnímu stavu, čím méně je to pozměněno nebo falšováno, tím víc je to žádoucí,“ prohlásil tehdy během prezentace Americké psychologické asociaci.
Podle této logiky šel tedy někdo, kdo musel tvrdě pracovat, aby dosáhl úspěchu, v podstatě proti své „přirozenosti“, a jeho úspěchy si proto nezaslouží tolik respektu.
Oceňovaný autor knih zaměřených na zkoumání lidského mozku a chování na webu BBC varuje, že tato „předpojatost k přirozenosti“ nám může ublížit u pracovních pohovorů.
Vezme vám talent práci?
Firmy a jejich HR manažeři podle něj mohou upřednostňovat méně kvalifikovaného kandidáta, pokud mají pocit, že za jeho úspěchy stojí bohatá porce talentu.
Martin Svoboda, HR ředitel Astratexu, nicméně míní: „Je to spíše o vyváženosti obou aspektů. Talentovaný člověk se bez tvrdé práce a snahy nebude posouvat. A člověk, který tvrdě pracuje, ale nemá talent, se zase nemá kam posouvat.“
Souhlasí s ním také Gabriela Teissing, generální ředitelka technologické společnosti Creative Dock: „Talent stačí do nějaké úrovně, ale pokud člověk chce pak být v něčem pravdu vynikající, tak to bez velkého nasazení nejde. Zároveň talent je jedna věc, ale zájem o firmu, pracovitost a loajalita jsou klíčové.“
Zdá se tedy, že ti, kdo rozhodují, kterého kandidáta na otevřenou pozici přijmou, jsou si dobře vědomí toho, jaká úskalí může oslnění talentem přinášet.
„Talent s sebou nese charisma a přitahuje naši pozornost. Problémem se může stát, když nebude adekvátně obohacen pracovním nasazením, snahou o týmovou práci a respektováním deadlinů. Důsledkem může být vytváření nepříjemného pracovního prostředí,“ upozorňuje i Šárka Niklová, zakladatelka komunikační agentury Dedicated.
„Přirozený talent se nedá nijak naučit a u kreativních profesí je nesmírně důležitý, každopádně při každodenní operativě je velmi důležitá schopnost tvrdě pracovat a být důsledný i v neatraktivních činnostech, jako je pravidelný reporting.
Tvrdá práce pro mě není jen o překonávání překážek, ale vztahuje se třeba i na schopnost dlouhodobého soustředění,“ dodává Niklová.
Inspirace fotbalem
Odborníci se zároveň shodují na tom, že nic se nedá generalizovat a vždy záleží na konkrétní pozici, pro kterou se hledá nový kolega.
„Jako HR do firmy hledáme jak talentované lidi pro konkrétní úkoly a pozice, tak tvrdé dříče pro práci, kterou je potřeba prostě odmakat,“ vysvětluje Martin Svoboda. Podle něj potřebuje každý tým mít správný mix obou typů osobností.
„Právě tato různorodost dává jak jednotlivcům, tak týmům tu správnou schopnost efektivně fungovat. Stejně jako ve fotbalovém týmu potřebujete mít skvělé sprintery, technicky dokonalé hráče nebo i dobrého sólistu,“ dodává.
Individuální přístup by si přitom neměla vyžadovat jen konkrétní pracovní pozice, ale také každý uchazeč, případně později zaměstnanec. Pokud totiž hodnotíme talentované a „hardworkery“, mohlo by to snadno sklouznout ke stereotypům.
„Nelze generalizovat silné a slabé stránky u dříčů nebo u talentovaných lidí. Vždy to závisí na oblasti, ve které se pohybují, ale také na osobních předpokladech. Talentovaný člověk může mít problém se svým egem, ale stejně tak může mít obrovskou pokoru,“ upozorňuje Svoboda.
Co se pozná na pohovoru
Zároveň se nabízí otázka, zda se vůbec během přijímacího řízení dá přirozeně talentovaný člověk rozpoznat.
„Moje praxe mě naučila, že při pohovoru nepoznám vůbec nic. Jsme dost specifická firma v tom, co děláme a jakou máme kulturu. Co má daný člověk za sebou a jak na nás působí, proto není zárukou, že jsme pro něj dobrá volba a naopak,“ přiznává Gabriela Teissing.
Proto v Creative Dock zavedli takzvané bootcampy, kdy kandidáty pozvou na jeden den do svých kanceláří, kde dostanou konkrétní zadání práce, na jejímž vypracování pak posoudí jednak kvalitu a zkušenost, ale i to, jak by si sedli kulturně.
Talentovaný člověk může mít problém se svým egem, ale stejně tak může mít obrovskou pokoru.
Podle Martina Svobody existuje několik účinných metod, jak během náboru rozpoznat talentované lidi.
„Základem mohou být osobnostní testy, které zkoumají motivaci člověka, osobnostní předpoklady a celkově jeho způsob práce. Výsledek je nicméně nutné porovnávat s reálným chováním kandidáta. Pro tento účel se hodí například technika behaviorálního rozhovoru, díky které se dostaneme k podstatě chování a fungování konkrétního člověka,“ popisuje.
„Mně osobně však nejvíce prozradí situace, kdy člověk stojí před zadáním nebo úkolem, který je pro něj neznámý nebo k němu nemá dostatek odborných znalostí. Právě v těchto situacích jsou nejpatrněji pozorovatelné vlastnosti a charakteristiky talentovaných lidí,“ doplňuje Svoboda.
