Více než patnáct procent dětí sdílí v online prostoru své intimní fotografie. Zároveň téměř jedna třetina dospívajících zažila na internetu zesměšňování kvůli tomu, jak vypadají.
Problémy spojené s používáním nových technologií, vyplývající z dat projektu O2 Chytrá škola, se snaží reflektovat volné celovečerní pokračování oceňovaného webseriálu #martyisdead s názvem #annaismissing.
Daří se však filmu na problematiku internetové bezpečnosti poukázat stejně trefně, jako jeho předchůdci?
Čtrnáctiletá Nina se rozhodne vypátrat identitu nezletilé dívky, jejíž polonahou fotku neúmyslně objeví v telefonu svého otce. Kromě zničených iluzí o blízké osobě však přichází další šok – dívkou na fotce je slavná a tak trochu kontroverzní influencerka Anna, která je shodou okolností téměř dva týdny nezvěstná.
S objevováním pravdy Nině pomáhá i nebinární Robin. Společně se snaží přijít na kloub tomu, kam Anna zmizela a jakou roli v celém případu hraje Ninin otec, úspěšný právník. Pravda je však nepřekvapivě úplně jinde, než se mohlo na první pohled zdát.
Stejně jako #martyisdead, i #annaismissing je dílem producentů Vratislava Šlajera, Jakuba Košťála, Milana Kuchynky a režiséra Pavla Soukupa. Přináší ale nový příběh i postavy.
Jediné výraznější vodítko, které by mohlo odkazovat ke sdílenému multiverzu, je postava právničky Aleny, která je pravděpodobně matkou hlavního hrdiny předchozího seriálu – Martyho. I přesto, že se jedná o dva oddělené celky, se vzájemnému srovnávání vyhnout nelze.
Sdílený je totiž především thrillerový žánr a téma digitálního nebezpečí, jehož podcenění má v případě hrdinů obou příběhů neblahé následky. Ale zatímco #martyisdead byl velmi autenticky vyprávěný příběh, inspirovaný skutečným případem kyberšikany, #annaismissing si o něco více pohrává se stylizací a zjednodušením, není tak komorní a intenzivněji se soustředí na budování napětí.
A nutno uznat, že v tomto ohledu je film slušným konkurentem svého předchůdce. Snímek nám napětí a zvraty epizodicky dávkuje tak, abychom neustále nevycházeli z údivu, nikdy si nebyli jistí správnou odpovědí a vždy byli pouze o jeden krok napřed.
Pro takové uspořádání jsou sice příhodnější právě desetiminutové díly ve stylu zmíněného #martyisdead, snímku ale forma celovečerního filmu neuškodila – naopak ho pomohla hezky rytmizovat.
Dramatické momenty doplňuje také, v českém prostředí ne zcela obvyklá, hudba Jindřicha Kravaříka, která zaznívá přesně tam, kde zaznívat má. Její účel je sice místy velmi okatý a trochu nám našeptává „Teď se bojte!“, zároveň ale nepřekračuje meze, za nimiž by působila rušivě.
Po celovečerním budování napětí a neustálém přenášením naší pozornosti od podezřelého k podezřelému ale může závěrečné odhalení vyznít poněkud nahodile a řadu diváků zklamat. Vodítka k opravdovým viníkům se sice v průběhu filmu objevují, ve zřejmé snaze o co největší překvapení jsou ale tak nenápadná a nedostatečná, že si jich téměř nikdo nevšimne a konečný zvrat tak působí trochu šroubovaně.
Velkým tahounem jsou samotné postavy, které jsou nejenom přesvědčivě ztvárněné mladými hereckými debutanty, zároveň jsou velmi dobře psychologicky rozvinuté. Tedy alespoň v první polovině filmu.
S přibližujícím se vyvrcholením totiž nejedna postava, která si po celou dobu úspěšně získávala naši pozornost, přestane být důležitá pro potřeby vyprávění – a jednoduše se vypaří. Pokud se ale filmařům po celou dobu daří úspěšně budovat s postavami Robin, nevyrovnané Anniny matky nebo chápavé Aleny vztah, je jejich chabě odůvodněné vymazání z povrchu zemského tak trochu rána pod divákův pás.
Snímek ale nabízí daleko víc než jen dávku napětí. Díky maskérům a maskérkám, hravé práci s kamerou i střihem i výměnou reálných dialogů za ty digitální je #annaismissing nejen napínavý, ale také vizuálně velmi atraktivní film. K daleko většímu přemýšlení ale vybízí také jeho tematická rovina.
Pokud totiž odhlédneme od detektivní zápletky, jedná se o poměrně rozmanitou mozaiku příběhů a vztahů, které byly, jsou a budou ovlivněny technologiemi a (ne)zodpovědným sdílením dat v online prostoru. V rámci těchto dílčích příběhových linií rodin i jednotlivců se rozkrývají témata a problémy, jako je revenge porn, sharenting, cancel culture, ale i mocenská nerovnováha nebo třeba krádež identity.
Zároveň je ale neprezentují jednostranně a upozorňují na důležitost kontextu, který se překvapivě neskrývá pouze v ďábelském internetu, ale v základních úskalích mezilidských vztahů.
Současné a velmi akutní problémy, kterých se film dotýká, sice často nejsou podrobněji rozvedené, spíše jen tak zmíněné mezi řečí, díky tomu ale plánované poslání filmu nepůsobí násilně a nepříjemně poučně.
Jen je škoda, že podobně nenásilně také nepůsobí snaha o autentické vystihnutí jazyka generace Z. V této disciplíně bohužel české filmy opakovaně selhávají – stačí si vzpomenout na loňský seriál TBH, při jehož sledování řada zástupců generace Z „cringovala“ daleko více než Anna ze sociálních sítí své matky.
Naštěstí se však s postupem vyšetřování na místy prkenné dialogy naše pozornost může přestat soustředit. Nakonec je totiž, i přes drobné nedostatky, #annaismissing povedeným a originálním thrillerem, který by mohl přinést nové podněty k zamyšlení nejen dětem, ale především jejich rodičům.
