Máte to s kávou podobně jako zvláštní agent Dale Cooper ze seriálu Městečko Twin Peaks? Pak by vás mohlo zajímat, jak to s kávou máme my v redakci českého Forbesu – obzvlášť v den, na který spadá mezinárodní svátek tohoto nápoje.
Jak se 1. října jakožto kávymilní zařídit, to vám napoví následující tipy. Jsou podobně mezinárodní a především bytostně osobní. Žádná soutěž nebo žebříček, ale inspirace, kde nebo jak si zpříjemnit světový den kávy.
Coffee Cube, Praha (Adéla Očenášková)
Chce-li si člověk dopřát šálek výběrové kávy při procházce kolem pražského Václavského náměstí, narazí stále především na zahraniční kavárenské řetězce. O to více turista i Pražan ocení takeaway kavárnu se skromným venkovním posezením na Jungmannově náměstí.
Tohle místo má všechno: široký výběr kvalitní kávy, vždy ochotnou obsluhu a taky nejlepší brownies široko daleko, které si rozhodně nezapomeňte objednat. Mimochodem, pár minut odsud naleznete i druhou pobočku kavárny – v Jakubské 16.
Kafe Jinak, Liberec (Jana Pšeničková)
Nedávno otevřený podnik v centru Liberce vás bude bavit – už jen svou netradiční otevírací dobou, která je každý den trochu jiná a kterou sympatičtí majitelé opravdu dodržují: v neděli vás dovnitř pustí v 7:59. Ale hlavně, nic tu není stejné.
Objednáte si dvě totožné kávy, a přece bude každá jiná. Objednáte si dvě stejná jídla, a přece budou vypadat jinak – ani příbory nebudou mít stejnou barvu.
A protože s podzimem přicházejí chladnější dny, nápojový lístek je plný novinek, které zahřejí, už jen když ho čtete. Taky si tu uvařili vlastní dýňový sirup, který si můžete vychutnat v dýňovém latté.
Kavárna Čekárna, Praha (Ondřej Novotný)
Jediná čekárna, v níž chcete trávit čas. A především, když je hezky – Čekárna možná nemá nejúžasnější kafe ve vesmíru, ale namotá si vás kouzelnou zahrádkou ve vnitrobloku pod Vyšehradem, kde perfektně odstíníte ruch velkoměsta.
Nechybí zákusky nebo pivo Moucha z nedalekého branického pivovaru (to si ale nechte na jiný mezinárodní den!).
Café Nezisk, Praha (Lukáš Grygar)
Jakožto malostranský patriot jsem rozpolcen mezi chutí povědět vám o zdejších ukrytých pokladech, například jednom nejmenovaném dvorku stranou největšího turistického shonu, ale zároveň nechutí právě nějaký ten shon do podobných útočišť přivábit.
Maximální přívaly zákazníků i tržby však bez obav přeji kavárně, která má v názvu pravý opak: Nezisk. Najdete ji nahoře u Pohořelce a peníze, které tu utratíte, jdou na konta neziskových organizací, střídajících se vždy po měsíci. Dobrá káva, dobrý účel!
Toskánsko i Jordánsko (Miroslav Němý)
Pokud chcete kávu nejen pít, ale také se o ní dozvědět úplně vše, je nejlepší vyrazit do Accademia del caffè espresso kousek nad Florencií. Právě tam Češka Nora Šmahelová pečuje o výkladní skříň italského výrobce prémiových kávovarů La Marzocco. Nora je skvělá, ostatně i díky ní dnes hipsteři nejen v Praze pijí „kyselou“ kávu.
Moje káva zároveň zdaleka není jen Itálie a Toskánsko, ale například i Jordánsko: dát si na ulicích města Madaba do obyčejného papírového kelímku úžasnou místní kávu s kardamomem znamená ochutnat v pár hltech Orient.
Anebo Indonésie: ze země skvělých kávových plantáží si paradoxně hýčkám vzpomínky na obyčejného turka. Ono když si ho vypijete tady pod palmami, vůbec nevadí, že to není espresso dle nejsoučasnějších trendů.
Ich bin ein Berliner (Veronika Jonášová)
S dobrou kávou mám spojený především Berlín, kde jsem žila celkem šest let. A ta nejlepší berlínská káva podle mě pochází z Turecka: ZAZZA Kaffeerösterei Berlin má svou pražírnu v Kreuzbergu a úplně nejlepší pobočku stranou od turistického ruchu v ZAZZA Kaffebar Moabit. Je to určitě nejlepší káva, kterou jsem kdy pila, a dost se mi po ní stýská.
Nejvyhlášenější trendy kavárnou ve městě je pak určitě The Barn. Síť kaváren s vlastní pražírnou založil bývalý investiční bankéř a postavil si na ní úspěšný byznys, který odolal i pandemickým zkouškám.
Mimochodem The Barn dodává kávu do celé Evropy včetně České republiky. Pokud pojedete na víkend do Berlína, určitě vyzkoušejte jeden z těchto podniků, nebudete litovat.
Café Yael, Tel Aviv (Anna Nosková)
Naproti českému velvyslanectví a Českému domu v Tel Avivu, mezi platany, kaktusy a eukalypty, se skrývá kavárna, kde si přeji zestárnout. Nebo alespoň chvíli nerušeně sedět a pozorovat pulzující tempo města milionů protikladů.
Díky venkovním stromům a vnitřní klimatizaci tu vždy najdete chladivou oázu. A skvělou kávu i jídlo. Dát si v Café Yael hummus by bylo až vulgárně předvídatelné – máte tu možnost ochutnat kuchyni předválečné Evropy, což vřele doporučuji především milovníkům kopru.
Nejmilejší zatuchlost (Ondřej Kinkor)
Já tedy kafe nepiju, ale vyrazil bych nasávat – atmosféru nebo cokoli jiného – kamkoli, kde by měli takový ten mlýnek, co býval za „socíku“ v sámoškách. Ta vůně. Ten hluk, co vydával. A jak se to ještě dovyklepávalo… Ach!
Domácí a férová (Adéla Hrdličková)
Sice cítím zvláštní nostalgii ke kafi z devadesátkového automatu v rozpáleném plastovém kelímku, ale zároveň jsem ráda, že už jsme se posunuli dál. Kávu dnes uznávám jedině černou překapávanou z V60, malé italské espresso nebo turka od babičky, bez cukru či mléka.
A pokud možno takovou, za kterou pěstitelé dostali spravedlivě zaplaceno. Taková chutná nejlíp!
