Do 21. listopadu probíhá v amsterodamské aukční síni Christie’s online dražba umění 20. a 21. století, do níž se mezi sto deset položek dostala i díla čtyř českých současných umělců.
Vedle Patrika Hábla, Kateřiny Štenclové a fotografa Martina Stranky je to i obraz Asteroid osmadvacetileté malířky Julie Kopové. Na aukčním seznamu je zařazen přímo za triptych od slavného malíře Zdeňka Sýkory.
Obě díla mají navíc společné to, že jde o abstrakci, která pracuje s expresivní linkou. Odhadovaná cena černo-žluto-bílého abstraktního plátna z ruky nedávné absolventky Akademie výtvarných umění v Praze dosahuje téměř poloviny hodnoty díla Sýkorova.
Cenové rozpětí jejích děl se přitom obvykle pohybuje od desetitisíců za malé kresby až po statisícová větší plátna. Na jakou částku se obraz nakonec dostane, se ale většinou ukáže až v samotném závěru aukce, kdy zpravidla probíhá nejvíce příhozů.
V tomto případě však částku neinkasuje sama autorka. Účast na aukci Christie’s vznikla z iniciativy jejího sběratele, který si přeje zůstat v anonymitě. „Rozhodl se vybrat jeden z mých obrazů, které vlastní, a umístit jej do aukce,“ říká malířka, již zastupuje pražská galerie Kvalitář.
V depozitáři má podle ní snad ještě více děl, než má sama ve svém ateliéru. Dotyčný sběratel se s malířčiným dílem seznámil právě díky této galerii.
Foto Eva Rybářová
Foto Eva Rybářová
Konkrétně obraz Asteroid byl už součástí první velké sólové výstavy Julie Kopové, které probíhala v loňském roce v Galerii středočeského kraje v Kutné hoře. Tu se umělkyni rozhodla uspořádat kurátorka Adriana Primusová poté, co viděla její diplomovou práci.
„Na této výstavě jsem si poprvé pořádně uvědomila, co pro mě znamená abstrakce. Metaforicky jsem si hrála, jako kdybych psala básně. Bavilo mě vytvářet asociativním způsobem krajiny s názvy jako Flamingo nebo Autumn s tím, že daná věc tam nikdy nebyla přímo zobrazena,“ vysvětluje autorka koncept práce, do níž tematicky spadá i akrylový obraz Asteroid, který je jedním z jejích nejminimalističtějších.
Jeho téma se vztahuje k životní situaci, kterou si v té době autorka procházela: „Motiv si spojuji s rychlým vpádem nějakého cizího elementu,“ vysvětluje.
Julie Kopová obvykle ráda kreslí a ryje ještě do mokré malby, aby vytvořila plastickou strukturu. U obrazu Asteroid to však zrovna neplatí. Protože jde o online aukci, bylo třeba vybrat dílo, které dobře vynikne i na samotných fotografiích, aniž by se s ním zájemce musel detailně předem seznámit naživo.
Živé aukce se Julie Kopová účastnila již dříve v tuzemsku, kdy v Arthouse Hejtmánek prodala dva obrazy.
Inspirací pro vedení linky je jí i hudba, jíž se rovněž občasně věnuje: „Baví mě v malbě pracovat s rytmem, podobně jako v hudbě. Dlouho jsem hrála na bicí a z podobného impulzu vychází i moje neurotická linka na plátně,“ vysvětluje umělkyně, která také píše poezii a písňové texty, které i sama zhudebňuje.
Zázemí má v tomto ohledu i v rodině – její otec i současný přítel jsou hudebníci a občas tvoří i společně. Před publikum se ale malířka se svými hudebními počiny zatím nežene: „Baví mě zhudebňovat svoje texty, ale představa, že bych někde performovala naživo, pro mě není moc lákavá. Beru svou hudební tvorbu spíše jako takové skicování myšlenek.“
Autorka narozená v roce 1995 studovala malbu na Akademii výtvarných umění nejdříve v ateliéru Jiřího Sopka, pak u Roberta Šalandy a diplomovala u Vladimíra Skrepla. Jak ji ovlivnili? „U Jiřího Sopka se hodně řešila barva. Rok poté, co mě do ateliéru přijal, ale odešel do důchodu. S Robertem Šalandou jsme se v názorech občas různili. Vladimír Skrepl mi dal naopak velkou svobodu a díky tomu jsem si od něj odnesla i řadu užitečných rad,“ vzpomíná malířka.
Na studium navázala ještě oborem filozofie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde právě dokončuje magisterský program. Do září minulého roku navíc ještě tři roky pracovala pro organizaci Lékaři bez hranic, na dárcovské lince. „Byla to práce, která mi dávala smysl. Bolelo mě ji opouštět, ale potřebovala jsem si zalézt do ústraní a věnovat se naplno tvorbě,“ vzpomíná.
Další velkou exhibicí byla sólová výstava v galerii Pragovka s názvem The Great Volcano. „Vždycky mě bavila krajina, především hory. Tady jsem se dostala k sopkám a zpracovala jsem metaforu takzvané šedé sopky. To je pojem označující vulkán, jehož exploze je na první pohled nenápadná, ale dopady mohou být smrtící. Stejně tak je v patových životních situacích mlčení často nebezpečnější než hlasitý řev,“ vysvětluje malířka inspiraci série, v níž ubrala z barevnosti a uchýlila se k tónům černé, šedé a bílé.
Jedno ze svých děl má Julie Kopová aktuálně na výstavě Miroslava Petříčka v Galerii hlavního města Prahy. Jde o ultramarínový obraz z poslední série, která pracuje se světlem. „Jejím tématem je intenzivní světlo, které může destruovat,“ přibližuje autorka.
Než se dostala k abstrakci, zpracovávala v rámci školy i klasická realistická zadání. Jeden z těchto obrazů prodala i svému učiteli ze střední školy – bylo to vůbec první dílo, které prodala: „Sledoval moji tvorbu na Instagramu a zalíbila se mu jedna z mých raných realistických maleb. Měl ve mě důvěru ještě předtím, než by mě napadlo, že bych vůbec mohla obrazy prodávat.“
Přes zálibu v krajinomalbě se ale postupně dostala právě k abstrakci. Maluje zpravidla akrylem a do maleb často míchá pigmenty, aby byly intenzivnější. Při kresbě pak používá olejové pastely.
Na příští rok ale Julie Kopová chystá i prostorovou instalaci, která by měla být umístěna v budově Fakulty humanitních studií. „Bude to takové první nahlédnutí do mého způsobu vyjádření. S prostorovými objekty nemám zatím velké zkušenosti, ale chci si to vyzkoušet,“ prozrazuje s tím, že vystavení objektu by mělo symbolicky završit její studium.
Téma diplomové práce, na níž právě pracuje, inspiruje i její nejnovější díla: „Tématem mé diplomové práce je vznešenost, od Kanta přes celé dvacáté století. Ilustruji je právě na abstraktním umění. Natrefila jsem například na francouzského filozofa Lyotarda, který píše o mracích, a tak jsem se i já v poslední době pokoušela pracovat s motivem mraků, snažila jsme se zobrazit efemérní pohyblivou hmotu,“ vysvětluje umělkyně s tím, že by se opět ráda vrátila k velkým formátům.
