Trend pivních barů a pivoték je poslední roky na vzestupu a nezdá se, že by se na tom mělo něco měnit. Jen ve Vršovicích je v okruhu pár ulic takových podniků rovnou šest.
Pavel Domničev udělal svůj podnik tam, kde dřív bývala autodílna. Otevřít si pivní bar ve Vršovicích je přitom výzva. Funguje zde řada míst, kde si můžete koupit nejen řemeslná piva z menších pivovarů, ale mají tu také pěti- nebo osmipípu.
„Chtěl jsem, aby můj pivní bar byl alespoň trošku originální,“ tvrdí Domničev o své Galerii Piva.
Řada z konkurenčních podniků mu připadá podobná. „Nesnáším třeba takový ty čtvercovaný IKEA barovky s dírou uprostřed. Má to každý, protože to majitelé viděli někde na Pinterestu. Přitom se na tom nedá sedět,“ vypráví.
Podle Pavla Domničeva častý výskyt pivních barů ve Vršovicích může mít svou výhodu v podobě loajálních klientů. „Lidé si najdou svůj oblíbený podnik. Třeba Pivní zastávku v Kodaňské nebo Beer Knír ve Strašnicích, jinam už pak moc nechodí,“ popisuje situaci Domničev.
Jako provozovatel si už víc vybírá, jaké druhy piva od řemeslných pivovarů odebírá. Je to také kvůli zákazníkům, kteří jsou podle Pavla Domničeva „vybíravější a méně odpouštějí chyby“. V Galerii Piva je na čepu každý den pět druhů piva z různých pivovarů, které se proměňují.
Galerie Piva Pavla Demničeva nabízí speciály z nejen českých, ale i zahraničních mini pivovarů.
Galerie Piva, kterou otevřel Pavel Dominčev, nabízí speciály nejen z českých, ale i zahraničních minipivovarů.
„Když ale hostům nějaké nezachutná, nemusejí už příště přijít. Riskovat s novými začínajícími pivovary, to se dneska už každému nechce. Když k nám přijde nějaký nový, víc ho ochutnáváme, přemýšlíme. Dřív jsme prostě vzali celý sud a bylo hotovo,“ vysvětluje, jak se Galerie Piva staví ke stále vzrůstající nabídce v segmentu.
Zprvu se velké oblibě těšil pivovar Matuška. „Byl to hit a mnozí nic jiného neznali. Dneska je v podobné situaci Zichovec a Sibeeria. Mě v poslední době z ležáků hrozně baví třeba pivovar Záhora,“ přidává k dobru svého aktuálního oblíbence.
Je těžké přesně určit, kdy fenomén řemeslných pivovarů v Česku přesně odstartoval. Podle Pavla Domničeva ho spustila zvědavost fajnšmekrů toužících po nových druzích piva „Mohli jste si vybrat maximálně mezi Ježkem a Platanem. Zákazníci chtěli jiné chutě, než je Plzeň,“ myslí si.
Boom pivních barů probíhá na více místech po světě. „Američani vaří sice trochu jiná piva než v Evropě, ale jejich malé pivovary, kterých mají hrozně moc, pak udávají trendy i u nás,“ vysvětluje Domničev.
A míní, že i klasické restaurace si časem řeknou, že nemusí mít jen „Plzeň“, ale i zajímavější piva z minipivovarů.
Klasické „pajzly“ podle něj nezmizejí, ale obává se o střední hospody. Doporučuje jim nekonkurovat podnikům od Ambiente, ale vydat se vlastní cestou. „Třeba Vinohradský pivovar má hrozně šikovného markeťáka, jenom tady ve Vršovicích je čepují už na dost místech, ve Vzletu nebo v Kro Kitchen.“
Zároveň podle Domničeva není provoz pivotéky byznys pro zbohatnutí. „Neznám nikoho z téhle branže, kdo by nějak extra vydělával. Vyžiju z toho, ale všechno, co vydělám navíc, jsem vždycky hodil zpátky do hospody,“ tvrdí.
To Honza Geisler z Beer and Friends žádnou pivotéku původně nechtěl. S kamarádem si založili vlastní pivovar Patchwork a aby si usnadnili odbyt uvařeného piva, hledali místo, kde ho budou moct prodávat sami.
Výsledkem je podnik v ulici Ve Smečkách, kde byste možná takový pivní bar ani nečekali. Okouzlí vás ale na první pohled hned u vstupu do baru: je tu nádherná kachličková podlaha, která je dokonce památkově chráněná.
Podle Geislera je dnešní doba náročnější v tom, že všechny podniky chtějí mít ta piva, která vyrábějí jejich nejoblíbenější pivovary.
Beer and Friends se ale snaží podporovat nově vzniklé takzvané létající pivovary. Jedná se o podnikatele bez sídla, který nemá vlastní stálé pivovarné zařízení a sám v pronajatém pivovaru uvaří pivo dle své receptury.
Proto tu nenajdete ani Matušku, ani Zichovec. „Jsou to super piva, ale snažím se to dělat jinak,“ tvrdí.
Přes zimu je poměr hostů prý zhruba sedmdesát ku třiceti ve prospěch místních, v létě se počet turistů zvyšuje a na počet se návštěvníci vyrovnají.
„Tolik místních tu kolem ani nebydlí, na druhou stranu jde o místo setkávání, protože se tady protínají všechny tři linky metra. Odsud jezdí domů všechno,“ popisuje.
Jan Geilser před svou pivotékou.
Jan Geisler před svou pivotékou
Je také přesvědčený, že hosty už nebaví „zajít si na deset Plzní“. „Víc a víc ochutnávají, poznávají nové, v Praze jsou ochotni také utrácet,“ vysvětluje Jan Geisler. Zánik klasické hospody v Česku ale podle něj nenastane.
Rozumí také situaci, kdy klasická hospoda podepíše smlouvu s velkým pivovarem, který jim pak pomáhá. „Zároveň malý pivovar si to nemůže dovolit,“ dodává.
Jaké to je, když kromě prodávání piv z ostatních pivovarů zároveň vaříte i svoje vlastní? „Pivo v Patchworku vaříme hodně punkově. Vždy se na začátku dohodneme, jak by to mělo být, ale pak to během vaření několikrát změníme,“ směje se Geisler.
„Mám pár hospodských, kteří už naše pivo berou vždycky a ani ho nepotřebují ochutnat. Věří nám. A vzhledem k tomu, že ho nevaříme až tak často, hosté ho chodí ochutnat,“ vysvětluje.
Podle Geislera je také náročné českého zákazníka přesvědčit, aby za lahev piva zaplatil i několik stovek. „Přitom člověku, který to vyrábí, to trvá třeba přes dva roky. Je to velmi složitý nápoj na výrobu, ale máme zažité, že je pivo levné,“ namítá.
Pivo může přinést zážitek a Geisler poukazuje na to, že si můžeme vzít příklad třeba z Poláků. „Jsou v tomto ohledu dále než my, protože nemají žádnou tradici. My jsme ale konzervy v ležáku,“ myslí si.
A dodává, že něco mají kultury vytříbených pivních fajnšmekrů a pijáků chmelového moku přece jen společné. „Když je pivo brutálně nachlazené, vždycky chutná dobře,“ usmívá se Geisler, který sám říká, že i takový Braník si občas pořád rád dá.
