„Kdyby mi to někdo vyprávěl, neuvěřil bych tomu,“ říká na začátku filmu Tři blízcí neznámí jeden z jeho protagonistů. (A pokud se nechcete předčasně dozvědět jeho zápletku, dál nečtěte.)
Bobbymu Shafranovi bylo 19 let, když v září roku 1980 nastoupil na vysokou vzdálenou asi 180 kilometrů od svého bydliště. Hned po prvním příjezdu do kampusu se ale stalo něco zvláštního. Spolužáci Bobbyho vítali jako starého známého, který se vrátil po prázdninách. Ptali se, jaké měl léto. Objímali ho. A oslovovali ho jménem „Eddy“.
Zmatený Bobby zanedlouho zjistil, že totožně vypadající člověk jménem Eddy skutečně existuje. Ihned nasedl do auta a rozjel se směrem na Long Island, kde měl Eddy bydlet. Když se otevřely dveře jednoho z domů, stáli proti sobě poprvé dva mladí muži, identická dvojčata rozdělená po porodu.
Neuvěřitelný děj jednoho z nejúspěšnějších dokumentů poslední doby, který právě vstupuje do českých kin, se však každou další minutou vzpírá očekávání.
Když se totiž příběh Bobbyho a Eddyho dostane do novin, přečte si ho i David. A z dvojčat jsou najednou trojčata, neboť i on se narodil 12. července 1961, byl poté adoptován a vypadá stejně jako Bobby s Eddym.
Bizarní a šokující setkání dostává ve filmu Tima Wardleho podobu dojemné celosvětové senzace. Bratři najednou okupují titulky všech novin a dostávají pozvánky do televizních show, v nichž publikum fascinovaně sleduje jejich podobná gesta. Bobby, Eddy i David na střední rádi zápasili, kouří stejnou značku cigaret a líbí se jim stejné ženy (ty poněkud starší). Bratři si později otevřou na dolním Manhattanu společnou restauraci s víc než 200 místy a zpívající obsluhou, jejich příběh ale rychle dostane temné kontury.
Zážitek ze sledování dokumentu oceněného v Sundance se stupňuje s tím, jak málo divák o skutečném případu ví. Tvůrci kombinují několik vyprávěcích postupů, od tradičních statických rozhovorů přes dobové fotky a videa až po hrané rekonstrukce desítky let starých událostí.
Bobby, Eddy a David
Vyprávění však dostává nečekaný kontext především díky pátrání novináře Lawrence Wrighta, který ve svých článcích zkoumal jednovaječná dvojčata rozdělená po porodu. „Jaké by to asi bylo, kdybyste jednoho dne potkali sami sebe?“ ptá se na plátně držitel Pulitzerovy ceny.
Právě Wright seznámí trojčata s tajným vědeckým programem, do něhož byla namočena adopční agentura Louise Wise Services, skrze niž byli chlapci adoptováni. Každá ze tří rodin už jedno dítě adoptované měla a každou z nich čas od času navštěvovali zřízenci, kteří chlapce různě testovali. Rodiče si nejprve mysleli, že šlo o standardní proces, který nemusejí zpochybňovat, po provalení případu ale všichni zjistili, že je analyzoval jistý Peter Neubauer, psychiatr, který prchl ze Švýcarska před nacisty.
Peter Neubauer
Dokument tak pátrá po podobě bezskrupulózního experimentu, který se nikdy neměl dostat na veřejnost. V něm psychiatři bez vědomí adoptivních rodičů rozdělovali dvojčata a pak analyzovali, nakolik je ovlivňuje prostředí, v jakém vyrůstají. Každý ze tří chlapců byl například umístěn do jinak zajištěné rodiny. Výsledky experimentu jsou však stále zahalené tajemstvím, neboť ho jeho autoři předčasně ukončili. Dokumentaristům se však přesto podařilo vyzpovídat několik dávných Neubauerových spolupracovníků, kteří se dušují, že realita psychologie 50. a 60. let je sice z dnešního pohledu kontroverzní, tehdy však eticky sporná nebyla.
Svižný, informacemi nabitý snímek zanechává v divákovi spoustu otazníků. Co se týče otázky, zda nás více ovlivňují geny, nebo výchova, se však Tři blízcí neznámí vymezují vůči tomu, že každý z nás je k něčemu předurčen. Identitu tří bratrů totiž nakonec neurčovala jejich spřízněnost.
Tři blízcí
neznámí vstupují do českých kin 30. května.
