Její plátna zobrazují všední kosmetické úkony, intimní fotografie i boj s poruchami příjmu potravy. Pětadvacetiletá Lucie Králík Rosická ve svých dílech vyjadřuje intimní každodennost mladých žen, svým uměním však oslovuje sběratele všech generací. A patří k nejnadanějším mladým autorkám u nás.
Díla rodačky z Olomouce byla k vidění v pražské galerii Nookart, The design či Galerii NoD, vystavuje však také v Olomouci, Ostravě, Českých Budějovicích nebo italském Turíně.
Umělkyně a studentka závěrečného ročníku ateliéru malby na pražské AVU přitom původně snila o kariéře módní návrhářky. „Chtěla jsem šít a navrhovat, při výběru vysoké školy mi ale malba přišla jako přístupnější a všestrannější, proto jsem se nakonec rozhodla pro ni,“ vzpomíná Králík Rosická, zatímco prochází vstupní halou karlovarského paláce Sparkasse, kde zrovna dokončuje svou rezidenturu.
Výtvarnice nakonec obě vášně spojila a pomocí látek, textilií i tahy štětců dnes přetváří textil v umělecké tapiserie, které citlivě vyobrazují často provokativní výjevy každodenního života. „Baví mě na plátnech zaznamenávat ničím zvláštní situace i lechtivá témata či intimní střípky dne, jako je holení či pořizování nahých selfie v zrcadle,“ popisuje letošní finalistka Ceny kritiky za mladou malbu.
„Mám obecně nejspíš posunuté hranice vnímání toho, co je tabu. Nevadí mi zobrazovat náměty s náznakem erotiky ani postavám na plátně přiznat ochlupení či pupínky,“ vysvětluje.
Díla opřená o zdi prozatímního ateliéru uprostřed Karlových Varů tak zdobí banální ženské rituály, ale i zážitky a situace inspirované právě Karlovými Vary, jako je scéna z postele hotelu Pupp či koupání ve vřídle.
Ústředními tématy své tvorby tak výtvarnice oslovuje především ženské publikum. „Vycházím z vlastních zkušeností a prožitků, vyobrazuji scény, které jsou ženám vlastní. V konverzacích s přáteli jsem přišla na to, že muži často vnímají tyto rituály jinak nebo mnohem banálněji. Například nevědí, co si představit pod obrazem s názvem Shaving yoga, zatímco ženám se hned vybaví známá situace,“ popisuje s úsměvem Králík Rosická na příkladu jednoho ze svých děl.
Svým uměním však mladá výtvarnice oslovuje i odborné publikum, od sběratelů přes kurátory a vystavovatele, kteří její obrazy zahrnují do svých sbírek. Naposled umělkyni ocenil projekt Magnus Art Residency, počin J&T Banky, která chce proměnit secesní palác Sparkasse, kde v minulosti sídlila Městská spořitelna, na kulturní centrum Karlových Varů.
S úmyslem rozvoje tuzemské umělecké scény tak projekt ve spolupráci s BTL každý měsíc podpoří dva tuzemské umělce či umělkyně, kteří budou během svých karlovarských rezidencí společně tvořit, vzájemně se inspirovat a čerpat podněty z místních zákoutí. Výsledná díla pak vystavuje v přízemí paláce v novém galerijním prostoru Display.
Lucie Králík Rosická, která ve Varech pracovala se sklářskou výtvarnicí Annou Jožovou, je tak v době našeho setkání v procesu tvorby textilních experimentů využívajících termální prameny.
„Svá díla jsem po vzoru karlovarských zkamenělých růží nechala deset dní namáčet. Na povrchu látek pak vřídlovec různě reagoval a vytvořil kamenný povrch,“ popisuje svá právě rozpracovaná díla umělkyně. „Baví mě s látkami experimentovat, pracovat s výšivkami, ale i například gelovými laky nebo korálky,“ přibližuje svoji techniku.
Nadějná umělkyně, jejíž díla se dnes prodávají za pětimístné sumy, přitom původně nevěřila, že by se mohla na tuzemském trhu jako umělkyně uživit. „Moji rodiče měli svou představu o tom, jak vypadá po finanční stránce život umělce,“ vypráví s tím, že i když mají její rodiče k umění blízko, a umění dokonce řadu let sbírají, k vysněné profesní dráze své dcery byli skeptičtí.
Králík Rosická tak během studia na AVU tajně docházela po víkendech na pražskou soukromou univerzitu, kde úspěšně vystudovala obor práva v podnikání.
Vše se ale změnilo na stáži v turínské galerii. „Pomáhala jsem tam s instalací a chodem galerie. Paradoxně mi právě při tom došlo, že se uměním dá živit a že není třeba mít o své budoucí kariéře pochyby. Rozhodla jsem se tak do svojí tvorby ponořit naplno,“ vzpomíná na zlomový okamžik, který ji později přivedl i na uměleckou rezidenci v New Yorku.
„Zároveň postupně zjišťuji, nakolik jsou témata, kterým se ve své tvorbě věnuji, univerzální a všem ženám povědomá. I proto se jim chci věnovat i v budoucnu,“ uzavírá mladá umělkyně, kterou se rozhodně vyplatí sledovat.
