Kdyby byl pilot, létal by ve stíhačce F-35. Kdyby byl lékař, léčil by v Mayo Clinic. Kdyby byl profesor, přednášel by na Harvardu. Jakub Klaška je ale architekt. Proto víc než dekádu v Londýně pracoval u hvězdné Zahy Hadid.
Praha, Hybernská. Poslední desítky let je to zvláštní ulice. Začíná v centru Prahy u Prašné brány, na stejném místě, odkud králové vyjížděli vstříc své korunovaci. Cesta k Hradu ale vede opačným směrem a Hybernskou, kterou na jejím konci neurvale utíná magistrála, jako by tenhle fakt odstrčil ze zájmu pěších.
Těch, kteří by jí svojí přítomností znovu vdechli ztracený život. Přitom to byla jedna z prvních dlážděných ulic metropole, v kavárně Arco se s Maxem Brodem potkával Franz Kafka a kulisu tepajícího centra Prahy doplňovalo Masarykovo nádraží. Jenže tohle všechno se před desítkami let někam vytratilo.
Z krásné třídy zůstala jen nevýrazná šeď, do které člověk, pokud to nebylo nezbytně nutné, dobrovolně nevstupoval. Stejné pocity se daly ještě před pár lety zažít jen o několik set metrů dál, z druhé strany nádraží, kde snad ještě depresivnější místo bylo dnes nahrazeno víc než třímiliardovým projektem Masaryčka skupiny Penta Marka Dospivy.
A kdysi temná část centra Prahy se znovu nadechla. Nádech teď konečně čeká i Hybernskou, na jejímž konci Penta finišuje hotel zhruba za 1,2 miliardy a nově přestaví i budovu bývalé pošty, kterou před dvěma lety koupila za 220 milionů korun.
Tím, kdo má z mrtvého komplexu zčásti historicky chráněné stavby udělat živý organismus, je architekt Jakub Klaška. Že je to právě on, není náhoda.
S lokalitou kolem Masarykova nádraží tráví posledních deset let života. Jako jeden z mála Čechů se totiž dostal až do vrchních pater studia architektky Zahy Hadid, jejíž podpis Masaryčka nese.