Umyvadlo, které vám po umytí rukou samo podá ručník. Vana, která se vznáší v prostoru jako houpací síť. Topení a chlazení ukryté v uměleckých skulpturách. Krásná zahrada s bazénem, terasy a úžasný výhled. Ateliér de.fakto kousek za Prahou postavil dům a galerii v jednom. Zájemci za něj nabízejí až dvě stě milionů korun, architekti ale prodat nechtějí. Nad údolím Berounky si plní sny a ukazují, co všechno dokážou.
Středočeské Černošice leží čtvrthodinku vlakem od pražského hlavního nádraží. Právě tady se architekti Martin Sladký a Filip Hejzlar z ateliéru de.fakto rozhodli demonstrovat, co umějí. Rodinný dům, chtělo by se říct. Ale už když k němu přicházíte, je patrné, že tohle spojení stavbu rozhodně nevystihuje.
Vypadá to, jako by prosklená budova vyrůstala ze samotného kopce, na který se člověk musí nejdřív vyškrábat. A v bezprostřední blízkosti si pak uvědomí, o jak impozantní komplex se jedná. Jen průčelí má zhruba padesát metrů na délku.
Jako první nás vítá Martin Sladký, v jehož hlavě se všechno zrodilo. Stojíme na betonovém přístupovém chodníčku, když ukáže na zem. „The Gallery of Human Creativity,“ svítí tu drobným modrým digitálně vytvořeným písmem z optických vláken. Galerie lidské tvořivosti.
„Dům jsem navrhoval tak, abych vytěžil maximum z místa samotného a jeho orientace, tvaru pozemku i terénu,“ vysvětluje Sladký.
„Všechno, na co se tady podíváte, je jedinečný originál. Věcí, které se dají koupit, je naprosté minimum, mohli byste je spočítat na prstech jedné ruky,“ dodává Sladkého společník Filip Hejzlar.
Dům slouží jako „showhouse“ a galerie, klienti ateliéru se sem chodí dívat, co de.fakto nabízí, žádná jejich další stavba už ale nebude stejná. „Nejenom proto, že výhled je unikátní a neopakovatelný,“ podotýká Martin Sladký.
Výhled i ze sauny
Dům vymýšlel a stavěl roky a právě výhled přes údolí Berounky ho mnohými podněty ovlivnil. Dal si záležet, aby na něj navázal i v interiéru, a tak se třeba krajina s dominantním vysílačem Cukrák zrcadlí v leskle černé krbové a úložné stěně s televizí a pianem v obýváku.
Abyste se mohli kochat, po celé délce domu jsou terasy, celá jihovýchodní strana je v podstatě prosklená. Výhled má i garáž, tělocvična, sauna a obě koupelny. Přitom je až neuvěřitelné, jakou míru soukromí dům uživatelům poskytuje.
Galerie lidské tvořivosti v Černošicích. Foto: de.fakto
Když mi architekti nabízejí kávu, rozhodnu se vyzkoušet, jak moc platí, že všechno vybavení uvnitř je originál. Zkusím se zeptat třeba na kožený příborník. „Ano, všechno vybavení navrhoval Martin,“ nezaváhá Filip Hejzlar, který vede ateliér de.fakto devátým rokem.
„V tomhle jsme vážně jiní. Řešíme i to, co se považuje už spíš za produktový design a ostatní architekti by nad tím možná ohrnuli nos. Každý náš dům je do nejmenšího detailu dílem architekta. Můžeme si to dovolit i proto, že jsme se na to připravovali – čtvrtstoletí jsme budovali také truhlářskou dílnu, která rostla současně s ateliérem,“ vysvětluje spolumajitel de.fakto.
Další překvapení přijde na toaletě. Když si umyjete ruce, zaváháte, něco tu totiž chybí. Pak se ale otočí zrcadlo a ručník se vám nabídne přímo nad umyvadlem. „To abyste se nikam nemusel natahovat mokrou rukou. Ručník je zavěšený na zadní straně zrcadla, které visí ze stropu,“ doplňuje s úsměvem architekt Sladký.
Je to jen jeden z mnoha detailů. Vyjmenovat všechny ani nejde, za zmínku ale určitě stojí umělecky pojaté topení a chlazení. Kromě podlah se totiž o klima starají i umělecké skulptury rozeseté všude po domě.
„Je to naším průmyslovým vzorem opatřená technologie. Dokáže okamžitě začít topit nebo chladit a taky okamžitě reagovat na změnu slunečních nebo teplotních podmínek,“ dodává Hejzlar.
Ve vstupní hale tuhle funkci plní skulptura dvou levitujících panen, které se přetahují o deku, vedle v jídelně zase spirálovité mračno zakomponované do originální digestoře nad teppanyaki grilem. „Každá místnost má unikátní umělecké dílo se skrytou technologií,“ ujišťuje Sladký.
Velký šikmý krpál
Ohromeni interiérem vstupujeme po kamenných schodech na zahradu. Její součástí je bylinková zahrádka, zenové místo s houpací sítí pod korunami stromů a šplhacím lanem na dalším stromě, místo pro posezení, a hlavně bazén s další velkou terasou v meziúrovni mezi spodním a horním podlažím domu.
Samotná zahrada zabírá 1600 metrů čtverečních. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem je zhruba deset výškových metrů, takže je odstupňovaná do několika úrovní spojených důmyslným systémem chodníčků. „Původně to byl jeden velký šikmý krpál, který jsme do téhle podoby museli upravit,“ popisuje Sladký.
Dechberoucí dům ve vilové čtvrti v Černošicích není na prodej, takže ani jeho cena není stanovená. Dá se však dobře odhadnout podle nabídek, které de.fakto přece jen občas dostane, některé z nich atakují dvě stě milionů korun. To ilustruje, že architektura v pojetí ateliéru de.fakto má skvělou užitnou hodnotu a zároveň je to vysoce výnosná investice.
Domy do sbírky
Pro Martina Sladkého je ale hodnota i v něčem jiném. „Plním si tím sny a snažím se ukázat, co je s naším know-how možné vytvořit,“ říká. Za posledních pět let dokončil podobně laděných domů sedm. „Ale domy, které se nestavěly přímo pro klienta, nejsou na prodej. Občas s nadsázkou říkám, že je tvořím jako sbírku, kterou pak můžu nějakému sběrateli prodat celou,“ směje se Sladký.
Architektura je pro něj vášní i životním posláním, vždycky to tak ale nebylo. „Studiem architektury na ČVUT jsem spíš proplouval. Víc jsem se věnoval windsurfingu. Zlomilo se to až někdy ve čtvrtém a pátém ročníku,“ říká.
Galerie lidské tvořivosti v Černošicích. Foto: de.fakto
Hlavní roli hrála už zmíněná truhlářská dílna. Sladkého kamarád nejprve hledal výpomoc a rychle ho do manuální práce zasvětil, načež se uvolnila dílna k pronájmu. Propojení truhlářské dílny, architektury a designu pak dalo základ budoucímu ateliéru de.fakto.
Funguje od roku 2001, nejprve se věnoval tvorbě nábytku a realizacím soukromých interiérů. Posléze přidal i komerční interiér, jako například prodejny Quiksilver, Gino Rossi, Pietro Filipi a Čedok.
„Pak ale přišla finanční krize v roce 2008 a spousta projektů se zastavila. V tu chvíli jsme se přeorientovali na stavby pro bydlení a soukromý interiér a v tom jsme se definitivně našli,“ popisuje Martin Sladký další zlom.
„V posledních letech vidíme i globálně spousty skvělých architektů, kteří spíš dělají pro velké ateliéry, stavějí třeba opery nebo kanceláře. Pro rezidenční bydlení a rodinné domy dostupní nejsou. A od toho tu jsme my,“ věří Sladký.
Svoje know‑how se sedmačtyřicetiletý architekt teď snaží předat mladším kolegům. Tým ateliéru de.fakto tvoří devět architektů, řízení Sladký přenechává společníku Hejzlarovi.
„Každodenní chod ateliéru mám na starosti já. Martin je skvělý vizionář, na jehož nápadech to všechno stojí, ale potřebuje někoho, kdo jeho vizi dokáže předat a vysvětlit ostatním kolegům, aby to fungovalo,“ popisuje svoji roli mladší společník.
V zásadě se už roky oba intenzivně věnujeme tomu, aby naši energií nabití kolegové vedle svých vizí a nápadů plně disponovali i celým know‑how a zkušenostmi, které jsme s Martinem za ty dlouhé roky a desítky projektů pracně získali. Vzhledem ke kvalitě tvorby, které naši architekti dosahují, můžeme říct, že se to jednoznačně daří,“ uvádí Filip Hejzlar.
A i podle něj je základním principem jejich práce to, že se věnují projektu od skici po nejmenší detail. „Až po to ramínko ve skříni,“ doplňuje. „Klientům to nemusíme ukazovat na obrázcích, místo toho je můžeme pozvat sem do Černošic, kde se přesvědčí sami.“
