Další perla Ostravy se zase leskne. Ožívá jedinečná vila, ve které se i umíralo

Záchrana stoleté Grossmannovy vily a architektonické perly Ostravy trvala tři roky. Její stavba přitahovala v roce 1924 nebývalou pozornost. Už jen svým přepychovým provedením, exotickou zahradou, bazénem, kašnou nebo sochařskou výzdobou. Teď se její krása, kterou v minulosti znetvořila řada necitelných zásahů, vrátila zpět.

Vilu, která stojí u ulice 28. října v blízkosti krajského úřadu, navrhl jako své rodinné a firemní sídlo stavitel František Grossmann. Ten pocházel z Pustějova a základy stavebního řemesla získal od svého otce, který byl zednickým předákem.

On sám se pak po studiu na mistrovské škole při německé průmyslovce vypracoval na samostatného stavitele a do Moravské Ostravy se přestěhoval v roce 1906 z Frýdku. Spojil tam síly s architektem Františkem Fialou a na Ostravsku jejich společná firma Grossmann & Fiala zrealizovala během desetileté spolupráce celou řadu staveb.

Namátkou třeba dostavbu kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách nebo soukromé sanatorium Dr. Leopolda Kleina.

Vila, kterou si František Grossmann nechal postavit pro sebe, měla v tehdejší Moravské Ostravě opravdu všechna nej. Byly v ní například ohromné sbírky cenných originálů, starého porcelánu, různých soch. Grossmann svého času skupoval starožitnosti a cenné předměty, zvláště když se prodávala některá zařízení zámků.

Jeho vilu proto tehdy i se zařízením odhadli znalci na částku dvou a půl až tří milionů korun. Jen škoda, že se z ní rodina nemohla radovat déle. Pohádkový palác, jak jí přezdíval dobový tisk, si užila jen deset let.

Smutný osud měl i sám podnikatel. Hospodářská krize a následné finanční problémy, kdy nebyl schopný vymáhat dluhy od svých zákazníků, ho dohnaly v roce 1933 k sebevraždě. Tu spáchal společně s manželkou Otýlií. Zatímco on byl v době, kdy je nalezla služebná, mrtev, manželku se ještě podařilo v nemocnici přivést k vědomí.

O čtyři roky později získala vilu v dražbě Hypoteční a zemědělská banka moravská v Brně.

„Vila je jednou z mála domů většího měřítka, postavených v Moravské Ostravě v první polovině dvacátých let dvacátého století. A nemůže popřít silný vliv Vídně na Ostravsku,“ říká architekt Daniel Vaněk, který se podílel na projektu obnovy vily.

„Do svého okolí vstupuje klasicizující architektonickou formou, s prvky dekorativismu, klade důraz na členitou kompozici. Ta je v lemech dveří a oken, římsách, v řešení rizalitů a štítů, výzdoba je jemně propracovaná a doplněná dalšími uměleckými díly,“ popisuje.

Podle něj je stavba unikátní i svým provázáním s kancelářemi a svým vzhledem překračovala v té době dost maloměstské prostředí Moravské Ostravy.

Další příběh vily se začal psát v roce 1939, kdy dům od banky koupili Alžběta a Josef Rybovi, kteří v roce 1958 odprodali polovinu domu manželům Pištovým. Ani ti si ho však dlouho neužívali.

O osm let později ji získal městský národní výbor, aby se z honosné vily stala mateřská škola a posléze školní družina. Domem prošly generace dětí, než ho v roce 2005 opustily. Jenže už ve značně chátrajícím stavu.

Záchrana vily přišla na poslední chvíli. Rekonstrukce odhalila významné zasažení dřevomorkou, zatékalo do ní a zabrat dostal i interiér, kdy zmizelo třeba dominantní schodiště. Architekti a řemeslníci tak znovu, krok po kroku navraceli krásu jednotlivým unikátním prvkům, které se dochovaly, a vyráběli repliky těch, které si již zachránit nepovedlo.

V rámci rekonstrukce krovu odstranili plechovou krytinu i dřevěné bednění, celý ho očistili a na střechu pak řemeslníci položili keramické bobrovky.

Firma Archatt, která se podílela třeba na obnově střech a fasád Národního divadla i Pražského hradu, měla na starosti výrobu repliky původního schodiště, repase původního systému teplovzdušného vytápění, včetně původního kotle. A také restaurátorské práce na štukové výzdobě, zlacení a nástěnných malbách. Vyrobila také repliky atypických keramických krbů a komínů.

„Bylo to dost složité. Často jsme tvar a velikost nedochovaných prvků odvozovali pouze z černobílých dobových fotografií, velmi složitá byla replika schodiště ve vstupní hale s veškerou výzdobou. Nedochovala se ani část interiérové výmalby, tu jsme rekonstruovali podle snímků a prováděli původní technologií malby přes šablony,“ přibližuje jednatel společnosti Jan Všetečka.

Tvrdým oříškem pak byly barevné vitráže, kterými je historická památka doslova posetá. Před rekonstrukcí byly v rámech jen náznaky jejich původní podoby. I tady ale pomohly dobové fotografie.

„Vitráže, nebo spíš to, co z nich zbylo, byly v katastrofálním stavu, mnohé už neexistovaly. Unikátní zahradní motivy, patrně od opavského malíře a příležitostného vitrážníka Adolfa Zdrazily byly zachyceny na černobílých snímcích. My jsme tedy museli vybrat ideální barevné kombinace, které korelují s malbou na zdi místnosti. Přesněji – museli jsme přenést neúplný návrh z fotografií a zbytek dotvořit podle fantazie,“ popisuje restaurátor Tomáš Mitvalský.

Výjimečná byla i skla, ze kterých byly některé vitráže zhotoveny. Nejspíše byla vyrobena přímo na zakázku pro Grossmannovu vilu. Restaurátoři tak museli najít skla s podobnou strukturou, která by zapadla do charakteru uměleckého díla.

„Proces restaurování vitráží je už stovky let neměnný, respektuje tradici řemesla. Po vyjmutí mozaiky z rámu se jednotlivá skla rozeberou z olověných kolejnic, aby se očistila, a následně do profilů vrátila. Tak jsme postupovali i my,“ doplňuje.

Mravenčí a náročná práce se ale vyplatila. Ostrava tak má další industriální památku, do níž se může podívat i veřejnost. První prohlídky se ve vile i v rozlehlé zahradě uskuteční 4. dubna.

Vyhledávání...

Nebyly nalezeny žádné výsledky. Zkuste prosím zadat jiné klíčové slovo!

...nebo si přečtěte rubriky

American Dream!