Od Caesara přes Lincolna po Gándhího. Seznam politiků, na které byly spáchány atentáty, je dlouhé čtení. My jsme se zaměřili na ta jména, jejichž násilná smrt nějakým způsobem ovlivnila Čechy a Slováky. Politické atentáty mají totiž často nepředvídatelné následky.
William McKinley
Na počátku dvacátého století žila ve Spojených státech asi čtvrtina slovenského obyvatelstva. A podle sčítání lidu v roce 1910 žil v USA také asi půlmilion Čechů a Moravanů. Úspěšný atentát na amerického prezidenta Williama McKinleyho se tak dotkl i statisíců našinců.
McKinleyho 6. září 1901 postřelil sedmadvacetiletý anarchista Leon Czolgosz, syn polských imigrantů. Prezidenta zasáhl zblízka revolverem, který ukrýval pod kapesníkem. McKinley zraněním podlehl o týden později.
V té době už byla debata o viníkovi – a jemu podobných – v plném proudu. Chudí přistěhovalci z východní Evropy včetně Slováků a Čechů upadli v nemilost.
Po atentátu americký Kongres změnil imigrační zákon a úředníci se začali příchozích přistěhovalců ptát, zda nepatří k anarchistům nebo zda neplánují vyvíjet protispolečenskou činnost. Slovenští i čeští imigranti to měli za velkou louží ještě těžší.
František Ferdinand d’Este
„Tak nám zabili Ferdinanda.“ V slavné první větě románu Osudy dobrého vojáka Švejka paní Müllerová mluví o atentátu na následníka trůnu Rakouska-Uherska Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevě.
Atentátníkům se vražda podařila až na druhý pokus. Bombový atentát byl neúspěšný, Ferdinanda i jeho manželku Žofii však nakonec zastřelil devatenáctiletý bosenskosrbský nacionalista Gavrilo Princip.
To změnilo nejen život románové postavy Švejka, ale i velkou část skutečného světa. Atentát se odehrál 28. června 1914 a stal se záminkou k vypuknutí první světové války, která začala přesně o měsíc později.
Trvala čtyři roky a jen v rakousko-uherské uniformě, kterou nosili i Češi a Slováci, zahynulo 1,5 milionu vojáků.
Alois Rašín
Nové Československé republice, která vznikla i nepřímo v důsledku atentátu na Ferdinanda, nebylo ještě ani pět let, a už se v ní odehrál politický atentát.
Obětí se stal historicky první ministr financí společného státu Alois Rašín. Resort financí vedl i 5. ledna 1923, když ho před jeho domem při nastupování do služebního vozu zezadu smrtelně postřelil devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal.
Kromě Rašína plánoval zabít i další známé prvorepublikové kapitalisty, ale po činu ho zatkli a později odsoudili k osmnácti letům vězení. Atentát se však nakonec dotkl všech obyvatel Československa.
V reakci na násilný čin vláda přijala nepopulární zákon na ochranu republiky, který byl namířen proti snahám o její rozbití – ať už ze strany slovenských autonomistů, nebo německé či maďarské menšiny.
Reinhard Heydrich
Jeden ze strůjců nacistického holokaustu se v roce 1941 stal zastupujícím říšským protektorem pro Čechy a Moravu. Úspěšný atentát na něj vykonali českoslovenští výsadkáři vycvičení pro tento úkol v Británii – třicetiletý Slovák Jozef Gabčík a osmadvacetiletý Čech Jan Kubiš.
Dvojice si počkala na Heydrichovo auto, které směřovalo na Pražský hrad – Gabčíkovi sice zbraň selhala, ale Kubiš způsobil nacistickému pohlavárovi smrtelné zranění granátem.
K útoku došlo 27. května 1942, Heydrich na následky zranění o několik dní později zemřel. Někteří historikové v tomto případě odmítají termín atentát, protože šlo o vojenskou operaci.
Tragické následky pocítili zejména obyvatelé protektorátu – nacisté v odvetě hromadně popravovali za schvalování atentátu a vypálili obce Ležáky a Lidice. I díky úspěchu akce však Britové přislíbili poválečné obnovení Československa v „předmnichovských“ hranicích.