Patří k nejvýraznějším herečkám své generace. Letos v červnu jí bude pětatřicet. Hrála už ve třiceti celovečerních filmech. Má Českého lva. Letos v létě jde do kin Zápisník alkoholičky, zřejmě nejtěžší film její kariéry. Tereza Ramba má ale i svůj vlastní rodinný byznys. A daří se jí v něm.
Člověk, který jen trochu sleduje současnou českou kinematografii, si ji ze začátků její kariéry pamatuje jako lehce oprsklou teenagerku. Nebo neohroženou princeznu. Křehkou dívku s průzračnýma očima a lehce zastřeným hlasem, do které se všichni kluci pravidelně zblázní.
Tak ji kdysi představil Karel Janák ve filmech Rafťáci a Ro(c)k podvraťáků nebo v pohádce Ať žijí rytíři!, Tomáš Bařina ve veleúspěšné letní vinařské trilogii Bobule, Miloslav Šmídmajer v Pekle s princeznou. Tehdy Tereza Ramba hrála ještě pod dívčím jménem Voříšková.
A vždycky byla ve svých rolích velmi osobitá. Originální. Záhy přišly i vážnější a náročnější role, než byly ty v komerčně úspěšných komediích a pohádkách. Nabídl jí je Bohdan Sláma v dramatu Venkovský učitel nebo Jan Svěrák v melancholickém Po strništi bos dle autobiografických vzpomínek svého otce Zdeňka Svěráka.
Vynikající byli Vlastníci režiséra Jiřího Havelky, kteří Tereze v hlavní roli autoritativní sousedky Zahrádkové, nekompromisní předsedkyně společenství vlastníků jednotek, vynesli Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli.
Mezitím přišly i seriály a televizní minisérie, jako byla Ďáblova lest Jiřího Stracha, Reportérka Dana Svátka dle scénáře Josefa Klímy, Případ pro exorcistu Jana Hřebejka, Modré stíny Viktora Tauše nebo komediální Dabing Street Petra Zelenky.
Letos na podzim se Tereza Ramba po boku Ivana Trojana znovu vrátí na televizní obrazovky v další řadě krimisérie Docent, pod níž jsou podepsaní scenáristé Josef Mareš a Jan Malinda, autoři úspěšných Případů prvního oddělení.
„Mám obrovské štěstí na režiséry i na krásné projekty. Měla jsem kdysi dokonce svůj seznam vysněných režisérů a už je mám skoro všechny odpracované. Ale pořád tam pár jmen ještě je,“ říká dnes Tereza Ramba. Hrát začala jako velmi mladá.
Vlastně v úplně dětském věku – členka folklorního souboru Valášek v roce 1998 zazářila už ve slavném „kokainovém“ videoklipu Medvídek kapely Lucie. Bylo jí tam tehdy sotva devět let. „Asi jsem k tomuhle povolání tak nějak intuitivně směřovala vždycky,“ říká Tereza Ramba.
„Občas mám pocit, že jsem prostě jezdila u nás na vesnici na kole, pak přišel první film a od té doby to nějak s lehkostí samo jede,“ směje se. „I když je za tím samozřejmě často spousta práce.“ Křehká je pořád stejně jako před dvaceti lety. Stejné jsou její oči i ten její zvláštní, lehce zastřený hlas.
Tereza je ale jiná. Nejen proto, že ji na focení doprovází malá dcera, mladší ze dvou dětí, které má Tereza s manželem, akrobatem, tanečníkem, choreografem a někdejším vrcholovým sportovním gymnastou Matyášem Rambou.
Děti od jejich narození zatím úspěšně ukrývají před bulvárními novináři – a mají z toho tak trochu legraci. S manželem má i něco dalšího – rozjeli spolu byznys v oblasti udržitelné módy z biobavlny a českého lnu.
Mikiny, šaty, trika a nejrůznější další oblečení a doplňky pro rodiče i děti vznikají v několika malých českých dílnách a zdobí je osobité autorské ilustrace a originální umělecké grafiky pod značkou Láska je.
Pro její podporu a marketing Tereza úspěšně využívá i své sociální sítě, jen na Instagramu ji sleduje více než 220 tisíc lidí. Podnikání ji chytlo. „Baví nás to, je v tom taková lehkost. Není za tím žádný kalkul. Věřím, že můžeme vyrábět něco, co má přesah, je to pohodlné a dává to smysl. Proto nám to myslím funguje,“ popisuje v našem rozhovoru Tereza Ramba.
Tereza se stala mámou a během toho se prý něco událo. „Poslední dobou nemám strach riskovat. Něco se ve mně uvolnilo a nebojím se výsledku. Mám ráda autentický projev, který v určité fázi přejde třeba až na hranu. Přestala jsem mít strach. A taky jsem se přestala stydět,“ vypráví při focení a dokazuje to činy – nejen tím, že pro Forbes neváhá pózovat ve velmi odvážných modelech, zakrývajících často jen to nejnutnější.
Foto Anna Kovačič
„Jsem pyšná na to, že jsem žena. Asi nejpyšnější v životě. A jsem si jistá, že je to dané mateřstvím.“ To, že se přestala stydět a bát, se momentálně hodí i v její profesi herečky. Tereza Ramba totiž před časem přijala asi nejkomplikovanější roli svojí dosavadní kariéry.
Zápisník alkoholičky je autentickým příběhem Michaely Duffkové, úspěšné manažerky, která propadla těžké závislosti v době, kdy byla na mateřské. O své závislosti pak v reálném čase psala stejnojmenný blog, a to v době, kdy absolvovala vlastní protialkoholní léčbu.
Svůj blog přetavila v mimořádně úspěšnou knihu, za kterou obdržela i prestižní cenu Magnesia Litera. Její filmovou podobu letos v červenci posílá do kin režisér Dan Svátek. Zápisník alkoholičky bude uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a hned poté zamíří do kinodistribuce, do kin vstupuje 11. července.
Postava Michaely, krásné a úspěšné ženy, která po porodu dítěte propadne alkoholismu, a dostane se tak na samé dno, může být pro Terezu Rambu jednou z životních rolí. Nejen proto, že se na plátně její postava postupně mimořádně sugestivně a místy až odpudivě mění v opravdovou lidskou trosku, fyzicky i psychicky.
Zápisník alkoholičky byl pro Terezu prý zatím rozhodně jejím filmem nejtěžším, nejen kvůli tématu ženské závislosti, které hrdinka propadne na rodičovské dovolené.
„Musím říct, že jsem hodně rozmýšlela, jestli roli vůbec vzít, hlavně kvůli dětem. Když jsem dostala scénář s tím, že bych to rozhodně měla hrát, úplně jsem se vyděsila. Necítila jsem se ještě připravená na takový ponor,“ vzpomíná dnes.
„Ale nakonec jsem po velké rodinné poradě a po pečlivém uvážení zjistila, že mě to šíleně láká. Teď zpětně jsem za rozhodnutí vzít tenhle projekt neskutečně vděčná. Je to masakr. Ale občerstvilo mě to.“
Je Michaela v Zápisníku alkoholičky nejzásadnější rolí vaší dosavadní kariéry?
Jak to říct. Dostat takovou roli je přímo Svátek. Musím ale přiznat, že na začátku se mi do takhle komplikovaného charakteru nechtělo.
Jak to?
Měla jsem pocit, že je ještě brzo, věděla jsem moc dobře, co takový ponor bude obnášet. Přišla s tím moje agentka Michaela Bastien, napsala Danu Svátkovi, že bych tu roli měla hrát já. On jí odepsal, že to má v hlavě, ale neodvažoval se mě oslovit.
Co vás přesvědčilo? Scénář?
Naopak, ten mě zpočátku spíš odradil. Agentka Míša mě donutila si to přečíst, ale mně z toho bylo úplně úzko, omluvila jsem se Danovi, že se na takhle velkou věc po porodech ještě necítím. Ale postupně jsem přišla na to, že ten film nabízí všechno, proč tuhle profesi doopravdy dělám a miluji. Věděla jsem ale, že bude potřeba se na tu roli dopředu důkladně připravit.
Jak se člověk připravuje na roli těžké alkoholičky? Neodvažuji se moc domýšlet.
