Na vrchol Sněžky se na letní sezonu opět vrátily ochranné sítě. Mají zabránit turistům ve vstupu do vzácné přírody. Opatření na nejvyšších českých horách jsou nutná. Roste totiž agresivita některých návštěvníků a zároveň přibývá lidí, kteří nemají vztah k přírodě a na hory se vydávají kvůli fotkám na sociální sítě.
Upozorňuje na to ředitel Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Robin Böhnisch. „Udělají si fotku a zase jdou rychle dolů, ale i za krátkou dobu jsou schopni napáchat škody,“ poukazuje Böhnisch.
Letní sezona právě odstartovala a na hory se vydaly tisíce lidí. Je naše nejvyšší hora připravená na nával turistů? Jaká opatření na ochranu přírody letos chystáte na Sněžce?
Opatření už jsou nachystaná. Jednak máme na vrcholu Sněžky více designových lavic, aby lidé neměli tendenci přesouvat se do vzácných alpínských trávníků. Několik týdnů po polských kolezích jsme i my usoudili, že vrátit ochranné sítě bude pořád ještě nutné.
Instalovali jsme tedy zhruba dva kilometry sytě červených plůtků, aby bylo na první pohled jasné, že jsou za nimi vzácné alpínské rostliny, které mají jen asi sedmdesát dní v roce na to, aby vykvetly, uzrály a vysemenily se. Na Sněžku budeme také denně vysílat nejen profesionální strážce, ale i lesníky nebo ochranáře, aby vypomohli.
Ochranné sítě se tedy v předchozích letech osvědčily?
Osvědčily se velmi dobře. Články nebo názory na sociálních sítích sice nemůžeme brát jako skutečný obraz světa, v každém případě je ale právě v diskusích na internetu patrný ohromný posun v názorech lidí, a to ve prospěch ochranných sítí. Do budoucna by to mohlo skončit i tím, že už je nebudeme muset instalovat.
Můžete uvést konkrétní příklad, v čem tyto zábrany přírodě pomáhají?
Sněžka je z velmi tvrdých hornin a díky tomu ční nad parovinu Krkonoš a má ještě krutější klima než zbytek krkonošských hřebenů. Proto na Sněžce rostou některé druhy, které nerostou nikde jinde v Česku nebo v Polsku. A dokonce jeden druh, který neroste nikde jinde na světě.
Když někdo vstoupí na trávník, kde se takové rostliny vyskytují, nepovede se jim vykvést a vyprodukovat semínka. Na Sněžce jsou také dva druhy ptáků, kteří hnízdí mezi kameny na zemi a jsou velmi nenápadní, je proto velmi snadné šlápnout do jejich hnízda.
Lidé se vás na sociálních sítích často ptají, proč na vrcholu Sněžky nepokutuje strážce parku turisty, kteří pravidla poruší. Předpokládám, že to asi nebude tak jednoduché?
Jednoduché to není. V sezoně tam každý den někdo je, případně chodí do Slezského sedla a zase zpět. Mimo sezonu to nejde, protože máme jen dvacet profesionálních strážců, kteří mají na starost 550 kilometrů čtverečních národního parku. A do toho musíme dodržovat zákoník práce. V terénu tak nikdy nemůže být pořád ani těch dvacet strážců naráz.
Navíc služba na Sněžce je velmi psychicky náročná. Vypomáhají nám ale polští strážci a v létě občas i čeští policisté.
Proč je služba na Sněžce psychicky náročná?
Protože roste agresivita přestupců. Když se někdo vydá za křiklavě červený plot, je zřejmé, že to je kandidát na nepříjemný rozhovor, že bude reagovat agresivně. Je to také tím, že na Sněžku v sezoně vyráží kolem osmi až deseti tisíc lidí za den. A když strážce někoho vyžene, projde se po vrcholu Sněžky a vrátí se na stejné místo, už tam sedí jiná parta.
Myslíte, že je to kvůli ignoranství návštěvníků, kterým je příroda ukradená, nebo si lidé skutečně neuvědomují, že dělají něco špatně?
Je to kombinace těchto důvodů. Na Sněžce jsou fotografie vzácných druhů, piktogramy hlásající, že se tam vstupovat nemůže, řetízek… Jenže někteří lidé se domnívají, že zábrana tam je pro jejich bezpečnost, nikoli pro ochranu přírody. Řeknou nám, že jsou šikovní, že si dají pozor a že nespadnou. To je jedna skupina.
Druhou skupinu tvoří lidé, kteří přijdou nahoru unavení, je jim všechno jedno, hledají si hezké místo s výhledem, kde si odpočinou. Třetí skupinu tvoří návštěvníci, kteří porušují pravidla záměrně a argumentují tím, že platí daně, a tím pádem i ochranáře a mohou si proto dělat, co chtějí. S tím se také často setkáváme.
V posledních letech je vidět ještě jedna zvláštní věc, která je spojená se sociálními sítěmi. Ubývá lidí, kteří milují přírodu, ale přibývá lidí, kteří milují sebe v přírodě. Příroda je pro ně jen atraktivní kulisou pro pořízení selfie. Takoví lidé si udělají fotku a zase jdou rychle dolů, ale i za krátkou dobu jsou schopni napáchat škody.
Navíc, na Sněžku se lidé mohou dostat i lanovkou, do které dokonce nastoupí mimo národní park. Za pár minut vystoupí v jedné z nejcennějších lokalit Krkonoš, ale protože nemuseli absolvovat náročnou cestu nahoru, nedojde jim, že se ocitli v mimořádně cenné lokalitě.
Právě na lanovku se vás lidé také často ptají. Zajímá je, proč ji nemůžete omezit nebo rovnou zrušit. Jak se vůbec lanovka vedoucí z Pece pod Sněžkou podílí na návštěvnosti Sněžky?
To je nekonečné vysvětlování těm, kteří chtějí, aby se lanovka zrušila nebo omezila. Lanovka je starší než národní park, jejím stoprocentním vlastníkem je město Pec pod Sněžkou. My jsme se při rekonstrukci lanovky dohodli na zachování původní kapacity, tedy maximálně 250 lidí za hodinu, přestože by zvládla převézt dva a půl tisíce lidí za hodinu.
Z české strany tedy k podstatné regulaci došlo a nemáme s tím zásadní problém. Jiný problém představuje lanovka na polské straně, která má v letní špičce kapacitu až devět set lidí za hodinu. To je velké číslo, regulovat polskou lanovku ale nelze.
Kromě Sněžky se s přemírou turistů, tedy overtourismem, potýká také třeba pramen Labe. Co nového plánujete, abyste turisty odklonili z nejpřetíženějších tras a nasměrovali je jinam?
Dlouhodobě spolupracujeme se Svazkem měst a obcí Krkonoše, který je autorizovanou destinační agenturou. Nestává se proto, že by se v propagačních materiálech objevila Sněžka nebo pramen Labe. Agentura zve na prohlídku zajímavých technických nebo církevních památek, společně také hledáme zajímavosti v podhůří Krkonoš.
Nicméně každý, kdo se v sezoně vypraví do Krkonoš, chce alespoň jednou zdolat Sněžku nebo pramen Labe, a s tím se nic moc dělat nedá.
Dbáme proto alespoň na kvalitní turistickou infrastrukturu. Někomu se třeba může zdát, že chodník na Sněžku je příliš široký, ale zdolává-li ho několik tisíc lidí denně, nejde ho udělat úzký. Lidé by akorát vyhledávali alternativní cesty a vyšlapávali chodníčky v alpínské tundře.
Kam se mají návštěvníci místo Sněžky nebo pramenu Labe vydat? Jaký tip na výlet byste jim dal?
Já se rád vydávám do nejbližšího okolí Krkonoš, rád fotografuji podhůří. V horách bych je poslal do okolí Vysokého nad Jizerou nebo Rokytnice nad Jizerou, což je krásné městečko, kde se natáčel film Krakonoš a lyžníci. Nebo do Pasek nad Jizerou či nového muzea lyžování v Dolní Branné.
Své kouzlo mají Příchovice na pomezí KRNAP a CHKO Jizerské hory. Naší chloubou je nové Muzeum Krkonoš ve Vrchlabí, které otevřelo ke konci loňského roku. Byli bychom rádi, kdyby každý návštěvník nejdříve zamířil do tohoto muzea, protože právě tam pochopí, jak výjimečné místo chráníme a proč je to potřeba.
Jaké novinky jste si připravili na léto pro turisty?
Letos si připomínáme 120 let od založení první přírodní rezervace na Strmé stráni v Labském dole a v té souvislosti jsme připravili sousedské posezení nazvané Troubení u křížků. Trubači ze Správy Krkonošského národního parku předvedou u kapliček a božích muk své umění a s návštěvníky si potom popovídají o všem možném, co je zajímá.
Návštěvníci si mohou na akci donést třeba piknikový koš. Čeká nás několik takových akcí, inzerujeme je na webu a sociálních sítích. Nedávno jsme také na cesty rozmístili patnáct nových podmaleb na skle, čímž jsme obnovili jejich tradici (jedná se o starou výtvarnou techniku, podmalby na skle dříve zdobily interiér nejedné krkonošské chalupy, pozn. red.)
Mladí lidé se dnes hodně zajímají o ekologii, ochranu planety. Promítá se to v zájmu o práci strážce v Krkonošském národním parku?
Možná to vyzní namyšleně, ale KRNAP je nesmírně dobrá značka a je lákadlem pro lidi, kteří vystudují lesnictví nebo ochranu přírody. Druhá věc je ale mimořádně problematické odměňování státních organizací. Přestože by u nás někdo chtěl moc pracovat, tak dnes už uchazeče zajímá i finanční ohodnocení, které není příliš vysoké.
Aktuálně proto máme jen devatenáct profesionálních strážců v terénu a jednoho vedoucího metodika, který zároveň řeší projekty, dotace, logistiku a podobně. Kdybychom jich měli o deset víc, bude to znát a byli bychom za to rádi.
Co všechno mají strážci parku na starosti?
My jim říkáme informační a strážní služba. Všichni to jsou vystudovaní přírodovědci nebo lesníci, kteří mají dokonalou znalost Krkonoš a jsou proškolováni v první pomoci. Jsou to takoví pomocníci lidí v horách. Jejich prioritou je předcházet přestupkům.
Proto se téměř osmdesát procent přestupků řeší domluvou a až ty „nejkřiklavější“ případy pokutou. Strážce by měl být primárně pomocníkem, případně upozornit dotyčného na to, že by se mohl dopustit přestupku. Někdy to ale jinak než pokutou už řešit nejde.
KRNAP loni slavil šedesát let své existence. V jakém stavu je dnes příroda v parku ve srovnání s tím, v jakém stavu byla před vyhlášením národního parku?
My si sice často stěžujeme na problémy, jako je přemíra turistů na některých místech, tlak developerů na výstavbu apartmánů, snaha některých návštěvníků dojet vozidlem na nejvyšší vrcholy hor. Ve srovnání s dřívějškem je ale kvalita přírody velmi dobrá.
Například na počátku sedmnáctého století došlo k odlesnění Krkonoš, v padesátých letech byly Krkonoše zerodované a velmi poškozené. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let zase imise z elektráren zničily víc než osm tisíc hektarů lesů. Takže s tímto srovnáním je dnes krkonošská příroda ve skvělém stavu.
Co dnes přírodě vůbec nejvíc škodí?
Sobectví a nedostatek respektu.
Dokážete říct, jak by to v parku dnes vypadalo, kdybyste se o přírodu nestarali a nechránili ji?
Některé věci by se nejspíš vyřešily i bez nás, například právě odsíření elektráren. Bez národního parku by ale dnes Krkonoše byly rozčleněny ještě hustší sítí cest než dnes. A i dnes už to je velký problém, protože různé cesty, pěšiny, lanovky vytvářejí takzvanou fragmentaci území, která brání pohybu různých druhů a propojování populací jednotlivých druhů.
Krkonoše by také byly daleko více zastavěny. Nám se často vyčítá, že sem tam povolíme nějakou stavbu. To je věc, která je vidět. Vidět už ale není dalších sto staveb, kterým se podařilo zabránit.
Krkonoše by také nebyly atraktivní pro návštěvníky ani pro místní, protože by se zcela proměnil jejich charakter. Například by Krkonoše kvůli pravděpodobné absenci horských hospodářů přicházely o bohaté květnaté louky, které, co se týče biodiverzity, patří k nejbohatším společenstvům na světě.
Co byste si přál pro Krkonošský národní park do dalších let?
Byl bych rád, kdyby se státu povedlo rychleji vykupovat pozemky, které jsou v prodeji, protože to znamená daleko jednodušší možnost managementu, ať už lučních společenstev, nebo lesů.
Také je potřeba si uvědomit, že ochrana přírody je klíčovým veřejným zájmem, který je co chvíli ohrožován velmi úzkými zájmy soukromými. Bylo by skvělé, kdyby to zákonodárci brali v potaz vždy, když se objeví nějaká novela zákona o ochraně přírody a krajiny.
