V Praze měli jednu z nejpopulárnějších kaváren, ale rozhodli se začít od nuly a rovnou na jižní Moravě. „Život i podnikání jsou na malém městě v mnoha ohledech jednodušší,“ hodnotí Jiří Mahr, který s manželkou Monikou kdysi založil populární vinohradský hot spot Coffee Room a později Donut Shop. Ty prodali a nyní provozují podnik Moji Mikulov.
Že to bylo to dobré rozhodnutí, se ukázalo velmi rychle. Nová kavárna, kterou Mahrovi otevírali letos v únoru, si už během prvních čtyř měsíců dokázala vydělat na svoji počáteční investici a výrazně překonala očekávání tržeb.
„Dnes už víme, že vše, co jsme se pokusili vybudovat, ať už to byl Coffee Room, Donut Shop, nebo Moji, mělo úspěch,“ říká Jiří Mahr. Do Mikulova přitom vůbec neodcházeli se záměrem založit nový podnik. Naopak si od gastro podnikání chtěli spíš odpočinout.
Když Jiří s manželkou Monikou před deseti lety otvírali Coffee Room, šlo o jednu z prvních kaváren s výběrovou kávou ve městě. Úspěch jí však vydržel dodnes, velmi dobře také fungoval druhý podnik Donut Shop, i když ten zavřeli už v roce 2022 převážně z osobních důvodů. Pro Mahrovi je to už uzavřená kapitola, ale značka je stále na prodej.
Coffee Room však stále rostl, ještě na jaře 2023 otevřel novou pobočku na Barrandově. „Už nějaké dva tři roky jsem ale cítil, že to nemám kam posouvat. Jsem rád v roli toho, kdo udává směr svého byznysu, což by mělo být normální. Jenže jsem byl spíš ve fázi, kdy za mnou chodili zaměstnanci s tím, co všechno bychom měli udělat,“ popisuje Mahr, co vedlo k rozhodnutí podnik prodat.
„Byznys jsem pak předával s mnoha body, o kterých vím, že je potřeba je realizovat. Často to byly drobné úkony, ale neměl jsem na ně chuť ani sílu. Z velké části za náš odchod z Prahy mohlo moje vyhoření,“ přiznává.
„Zároveň jsem cítil, že už nechci být v Praze, a hledal jsem cesty, jak odtud vypadnout. Naštěstí se mi podařilo přesvědčit ženu, že pro celou rodinu je dobré odejít,“ doplňuje.
I ve chvíli, kdy už měl známý podnik nového majitele, si ještě nebyli úplně jistí, co vlastně budou dělat. Mikulov však byl jasná volba, ač ho do té chvíle vlastně moc neznali a úplně poprvé tu byli na výletě teprve loni v srpnu.
„Vždycky jsem se na jižní Moravě cítil dobře a v Mikulově se nám zalíbilo natolik, že jsme si řekli, proč to nezkusit právě tady. Nebyla to otázka jedné konverzace, ale asi měsíc po návratu bylo jasno,“ popisuje Jiří Mahr.
„Měli jsme výhodu, že oba máme rádi změny a nebojíme se jich, proto jsme tomu šli s chutí naproti,“ vypráví. „Podařilo se nám celkem rychle najít k pronájmu rodinný dům, který se nám hodně líbil. Náhodou jsme kápli i na prostor kavárny, který byl ideální dispozičně i polohou,“ popisuje moment, který rozhodl, že se k vlastnímu kavárenskému byznysu zase vrátí.
Sám přitom krátce po přestěhování do Mikulova začal pracovat pro pražírnu Coffeespot. „Žena ale mluvila o tom, že by chtěla mít zase kavárnu, takže zřejmě bylo jen otázkou času, než zase něco otevřeme. Já jsem navíc podnikatel tělem i duší, potřebuju vytvářet nějaké vlastní hodnoty,“ dodává.
Tak vznikla kavárna Moji. „Hledali jsme české slovo, které ale nepůsobí česky na první dobrou. Moji jsme měli na seznamu, a když nám docvaklo, že je to také zkratka našich jmen, bylo rozhodnuto,“ prozrazuje Jiří.
Začali tedy podnikat v regionu, který do té chvíle prakticky neznali. „Věděl jsem, že je tady díra na trhu, ale spíš jsem se obával, jak nás přijme okolí a jak budou reagovat místní. Reakce jsou ale velmi pozitivní,“ raduje se.
Brzy začal objevovat i další výhody malého města. „Jsou tu nižší náklady, jednodušší byla také administrativa, shánění řemeslníků, všichni se tu znají a funguje to úplně jinak než v Praze. Nikdy jsem neslyšel, že nejbližší termín mají za tři měsíce. Místo toho zaznělo: Za hodinu jsme u vás,“ směje se Mahr.
Začátky jim usnadnil i samotný prostor: „Poprvé jsme nemuseli řešit žádnou rekonstrukci nebo rekolaudaci, protože před námi už tam byla kavárna. Řešili jsme jen vizuální stránku, proto ani investice nebyla velká – kolem šesti set tisíc korun, což je velmi slušná částka, standardně to bývá přes milion.“
Šla primárně na technologie, drobné úpravy, práci truhláře a vrátila se velmi brzy. Právě proto, že šli do neznámého, byli na začátku opatrnější než obvykle. „Nechtěli jsme mít všechno perfektní od začátku, ale ladit postupně na základě toho, jak se nám bude dařit, druhá věc je zdravé cash flow. Postupně přidáváme a inovujeme.“
Kavárna Moji až nečekaně rychle dokázala, že její koncept funguje. První měsíc po otevření tu překonali svůj původní plán o 76 procent a každý další pak rostli zhruba o dvacet. Soustřeďují se tu na snídaně, kvalitní výběrovou kávu a naturální vína, kterým se paradoxně v Mikulově ani okolí dosud nikdo nevěnoval.
„Monika všechno jídlo promění ve zlato, má to v sobě. Od ní i obyčejná míchaná vejce chutnají jinak a skvěle. Teď máme kuchyň, kterou jsme v Coffee Roomu neměli, takže konečně můžeme dělat gastronomii tak, jak opravdu chceme,“ pochvaluje si Jiří Mahr.
Dalším plánem je nabízet vlastní kávu a merch, v budoucnu chtějí postavit e-shop. Zvažují také, že by v budoucnu svůj koncept nabídli k franšízování.
„Uvědomuji si všechny nevýhody, které franšízy mají, takže vím, že to je potřeba opravdu důkladně promyslet a dělat to až v momentě, kdy značka Moji bude mít nějakou váhu na trhu,“ plánuje Jiří Mahr.
Ve hře je také varianta, že prostě jen otevřou další vlastní pobočku. „Jsme připraveni jít i do méně exponovaných míst, než je Mikulov. Tady ale turistická sezona skončila, a přesto dál jezdí hosté cíleně k nám,“ říká kavárník, který dnes už také poskytuje konzultace dalším kolegům.
Úspěšná kavárna podle něj musí mít kromě kvalitního produktu také jasnou vizi. „Nejdůležitější je mít ucelený koncept a být o něm přesvědčený. Když během práce pro Coffeespot jezdím po kavárnách, vidím, že to opravdu není standard. Častý je příběh: Vždycky jsem snil o tom mít kavárnu, tak teď ji mám, ale nevím, co přesně dělám,“ upozorňuje.
Domnívá se, že koncept musí myslet nejen na produktovou nabídku a prezentaci navenek, ale také na interiér, atmosféru. Důležité je, jak vystupuje obsluha, jaká je komunikace uvnitř podniku, zásadní je práce se zaměstnanci, zvlášť v regionu, kde jich je obvykle nedostatek.
Mahrovi se s tímto problémem však nesetkali: „Začali jsme rozjíždět brand ještě dříve než samotnou kavárnu, takže lidé z regionu už o nás věděli a sami se nám hlásili. Fungují skvěle a vydrželi dodnes.“
Lidé podle jejich zkušeností nejsou a priori dobří nebo špatní, jen je potřeba s každým pracovat trochu jinak, najít způsob, který vyhovuje oběma stranám.
„Vždycky je to o individuálním přístupu. A pokud u vás člověk není spokojen, nebude odvádět maximum. Zároveň je třeba jít příkladem, umět jasně vysvětlit svoji představu,“ radí Jiří Mahr s tím, že všechny tyto složky, které tvoří koncept, musejí hrát dohromady, ani jednu z nich nejde vynechat.
Ostatním často připomíná, jak je důležité být vidět, a že už to není jen o tom udělat hezké fotky na Instagram: „Musíte být v časopisech, v knihách Lukáše Hejlíka, mít dobré recenze na Googlu, musí se o vás mluvit, abyste měli v podniku fronty.“
V Mikulově kromě obvyklých online marketingových nástrojů poprvé pracovali s Facebookem, když před otevřením a krátce po něm informovali místní obyvatele v nejrůznějších zájmových skupinách.
Poprvé si také vyzkoušeli offline reklamu, když si na dva měsíce pronajali billboard na hlavním tahu z Brna do Mikulova a ještě jeden větší banner visí u příjezdu do Mikulova.
„Uvědomujeme si, že tady je těžší získat požadované množství zákazníků. V menším městě je méně lidí otevřených věcem, které neznají, a je třeba je to učit, protože potřebujete všechny – nejen turisty, ale také místní,“ hodnotí Mahr.
I přesto je situace v regionu podle něj přívětivější, protože trh v Praze je už přesycený: „V tomhle jsme v Česku extremisti – jednu dobu jsme měli snad největší koncentraci veganských podniků na světě, pak přišla vlna raw, v koncentraci kaváren s výběrovou kávu jsme stoprocentně také na prvních příčkách.“
A co je na přesunu z Prahy do Mikulova nejlepší? „Mám teď mnohem víc práce než kdykoli předtím, mám kromě byznysu i full time job. Ale na malém městě je taková pohoda, že i já jsem mnohem víc v klidu. Tady jsme v přírodě hned bez dlouhého dojíždění, odpadl pražský stres, který se mi dodnes vrací hned, jak se vydám po D1,“ líčí Mahr.
Se ženou si vždy mysleli, že patří do města, ale teď se jejich myšlení zcela otočilo. „Dokonce přemýšlíme, že půjdeme na vesnici mimo Mikulov,“ dodává.
