Tu cenu v minulosti vyhrál třeba Jan Svěrák, ale také Robert Zemeckis, režisér Forresta Gumpa. A letos studentského Oscara získali Češi. Pavel Sýkora a Viktor Horák uspěli v nabité světové konkurenci s filmem Krajan odehrávajícím se ve válečných Sudetech. „Myslím si, že Akademie ocenila společenské pozadí našeho snímku,“ říká Horák.
Krajan soupeřil s 2683 snímky ze 738 škol z celého světa. Nakonec se zařadil mezi patnáct vyvolených, mezi patnáct vítězů, kteří si 14. října v Londýně převezmou Student Academy Award neboli studentského Oscara. V kategorii Narrative uspěl spolu s dvěma dalšími filmy z Německa a USA.
„Všichni finalisti jsme se měli společně setkat s pořadateli na online hovoru, kde jsme měli sdělit své pocity, jaké to je, být finalistou. Namísto toho jsme se tam ocitli pouze tři a pořadatelé nám sdělili, že právě my tři jsme vítězové. Moje reakce byla samozřejmě nejdřív šok, až někdy druhý den mi došlo, že to je realita,“ popisuje Sýkora.
Je to poprvé, co tuto cenu získali studenti z Akademie Miroslava Ondříčka v Písku, která letos slaví dvacet let fungování. V minulosti na podobný triumf dosáhli pozdější režisérské superstar jako Zemeckis nebo Spike Lee.
Pětadvacetiminutový snímek se odehrává během silvestrovské noci 1944. Venku zuří sněhová vánice a na chatě daleko od civilizace se potkávají dva muži: důstojník SS Konrad Neumann a vdovec Petr Bernát, kteří se od banálních témat postupně posouvají k hlubší konverzaci odkrývající traumata z minulosti.
Film, v němž hrají Pavel Batěk a Jiří Štěpnička, se dotýká rodinných záležitostí, ale i širších problémů jako právě palčivé sudetské otázky. Sýkora přitom zatoužil po takovém filmu v reakci na ryze aktuální krizi, a sice vypuknutí války na Ukrajině.
„Situace na Ukrajině je v jistém ohledu velice podobná naší vlastní historii – konkrétně sudetské otázce –, a tak jsem rozhodl zaměřit film právě na toto téma. Pak už jsme se jen snažili vymyslet co nejlepší možný příběh,“ popisuje Sýkora.
Před dvěma roky se mu v hlavě začal snímek rýsovat, pak oslovil scenáristu Petra Pelecha a přibral spolurežiséra Viktora Horáka; pro oba se jedná o debut. Premiéru měl letos v březnu na festivalu FAMOsféra.
Autoři ho poté zkusili přihlásit do soutěže o studentského Oscara, ale ani oni sami nečekali, že by se mohl dočkat takového úspěchu. „Myslím si, že Akademie ocenila společenské pozadí našeho snímku,“ míní Horák.
A domnívá se, že jim k dobru přičetli i to, co dokázali s minimem prostředků. „Nejspíš ocenili, že se dá natočit jednoduchý, levný snímek s dvěma herci v jedné chatě tak, aby to předalo nějakou, snad i silnou emoci,“ dodává.
Foto archiv Pavla Sýkory
Pavel Sýkora
Foto archiv Viktora Horáka
Viktor Horák
O tom, který ze tří vítězů bude zlatý, stříbrný a bronzový, se filmaři i veřejnost dozvědí až na říjnovém ceremoniálu. Dříve se vyhlašování stejně jako u klasických Oscarů pořádala v Los Angeles, letos přišel přesun do Evropy.
„Velmi se těšíme! Se spolurežisérem Viktorem Horákem už vybíráme místa, která chceme v Londýně navštívit,“ říká Sýkora. „Samozřejmě nás mrzí, že letošní ročník se neuskuteční v Los Angeles, ale na druhou stranu budeme historicky první ročník, který se odehraje v Londýně.“
V minulosti Češi uspěli na studentských Oscarech třikrát: Jan Svěrák s Ropáky (1989), Marie Dvořáková s filmem Kdo je kdo v mykologii a Darja Kaščejevová s Dcerou (1989). Letos přichází čtvrtý triumf.
„Vznik Krajana nebyl vůbec jednoduchý a museli jsme si ho doslova vydupat ze země. O to lepší je pocit, když celý ten náročný průběh natáčení má na nakonec úžasné vyvrcholení. Stále to vstřebávám,“ raduje se Horák.
