I když se někdy může zdát, že dosáhnout svého snu je nemožné, nakonec se to podařit může. Potřeba je ale silná víra, odhodlání a trpělivost. Přesně to dokazuje i zbrusu nová kaple, která vznikla nedaleko Brna v malé obci Nesvačilka. Místní po vlastní kapli toužili přes sto let. Nedávno se jejich sen konečně splnil a mohli poprvé do stavby, která je unikátní i z architektonického hlediska, vstoupit.
Posazená na vrcholku nad obcí připomíná maják. Ostatně tím může být nejen jako orientační bod v prostoru, ale i v přeneseném duchovním smyslu. Kruhová stavba, která zvenčí působí jednoduše, moderně a svěže, ukrývá hlavní překvapení uvnitř.
Od začátku až do konce jde o pečlivě promyšlenou a symbolikou prodchnutou stavbu. To se týká i použitých materiálů.
„Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů, jako jsou kámen a dřevo, bylo symbolické rozhodnutí, mají dodat víru do vyprahlé krajiny,“ říká architekt a autor této kaple Jan Říčný z architektonického studia RCNKSK.
Sám s tímhle projektem, ke kterému se dostal ještě coby student architektury, strávil dvanáct let života. Tak dlouho to trvalo především proto, že stavba, která vyšla na 24 milionů korun, se financovala kompletně z darů.
„Náročnost projektu jsem si na začátku moc neuvědomoval, ale samozřejmě jsem jej bral vážně jako každý projekt,“ vzpomíná na začátek téhle cesty, kdy mu farář René Strouhal nabídl, jestli by kapli pro Nesvačilku navrhl.
Na lákavou nabídku tehdy coby čtyřiadvacetiletý student kývl. Měsíc si tříbil myšlenky, zvažoval, jak kapli pojmout. Pak nakreslil první návrh, a i když zkusil ještě několik dalších, vždy se vrátil hned k tomu prvnímu. Za roky, kdy kaple vznikala, sice došlo na několik dílčích změn, ve svém základu se ale nezměnila.
Foto Ondřej Bouška
Foto Ondřej Bouška
Foto Ondřej Bouška
Foto Ondřej Bouška
Foto Ondřej Bouška
„Místní si vybrali jako patronku Pannu Marii Bolestnou. A právě symbol utrpení, které prožívala, její příběh a emoce se zrcadlí v prostoru,“ říká architekt.
Ne náhodou je tedy podlaha z dusané hlíny (jsi prach a v prach se obrátíš). Spodní část stavby je z pevných rulových kamenů, které představují tvrdohlavé a těžko tvárné lidstvo.
Od nich vzhůru k nebi míří ručně tesané dřevěné trámy. Celá obvodová dřevěná lamelová konstrukce kaple je protkaná malými okny, kterými dovnitř pronikají sluneční paprsky – jako naděje a světlo boží.
Architekt se inspiroval středověkými stavebními postupy, které kombinoval s moderními technologiemi. Na jedné straně je tu tedy například podlaha z dusané hlíny, ta je ovšem vybavena teplovodním vytápěním.
Na střeše nechybějí fotovoltaické panely, které pomáhají pokrývat náklady na provoz kaple. Samotná konstrukce je postavena z ručně tesaných trámů, dřevěné lamely na obvodu kaple se naopak vyráběly pomocí CNC strojů.
Právě konstrukce z dřevěných lamel byla jednou z největších výzev celé stavby. Taková konstrukce byla totiž nevyzkoušená a musela se celá vyvinout.
Foto Ondřej Bouška
„Byly chvíle, kdy jsme si říkali, jestli máme pokračovat. Hlavně když stál kamenný sokl a my věděli, že když se pustíme do dřevěné konstrukce, tak už musíme celý barák dostavět. To nám připadalo tehdy skoro nedosažitelné a hrozně daleko,“ popisuje architekt.
Zásadní posun pak přišel ve spojení právě s touto lamelovou konstrukcí. Lidé si je mohli „adoptovat“, mít na té své nějaké přání, prosbu, poděkování, podobně jako tomu kdysi bývalo v kostelích.
„Naráz začaly přicházet dary mnohem rychleji a my s tím začali i cítit čím dál větší závazek, že to musíme dotáhnout za každou cenu,“ dodává Jan Říčný.
Nakonec se postupně podařilo dát dohromady celkových 24 milionů korun, na které stavba vyšla. A v malé obci Nesvačilka se po víc než sto letech čekání dočkali své kaple.
